Výprava pro mě začala přípravami dlouho před odjezdem plánovaným na 11:30 z Brna, ale povídání o přípravách by bylo nudné. Autobus přijel o 15 minut dřív. Bohužel, v Brně byli připraveni všichni účastníci, kromě jednoho. Takže se odjíždělo až podle plánu. Už cestou se zjistilo, že několik lidí, slovy tři, si nestihlo vyřídit volební průkazy. Navíc jeden si ho zapomněl doma. Na první občerstvovací zastávce jsme měli možnost zjistit, jak je to s poplatky za pozdní příchody, zde nám pořadatelé šli příkladem – desetiminutovým zpožděním. Tyto minuty jsme ušetřili první změnou v programu, přeskočením voleb… Tímto se omlouvám straně, již jsem měl v plánu volit, dobrovolně jsem se vzdal voleb ve prospěch většiny.
Cestu nám zpestřila velice exotická přednáška Karla M. o výpravě za zatměním do Mongolska. Bohužel jsem druhý díl zaspal. Následovala přednáška o historii Londýna od Jany A.V. Opět velice pěkná, i když nestihla historii Londýna prostudovat celou, protože je příliš obsáhlá. V neposlední řadě přednáška o daních, rozdílech ve zdanění a problematice zahraničních příjmů. Přednášku o historii, výstavbě a vlastnostech Euro tunelu jsme si nechali na zpáteční cestu. A seznámení s tarify MHD, s Oyester kartou a tipy jak cestovat po Londýně jsme spolu s Janou A.V. měli druhý den ráno.
Do Wűrzburgu jsme dorazili víceméně podle plánu, s Janou V. jsme se šli provětrat do překrásného parku, to jsme však netušili, co nás čeká. Opravdu pěkně udržovaný park, prošli jsme až na konec na vyvýšené místo a kochali se z lavičky (ano málo jsme se naseděli v autobuse). Zpátky jsme vyrazili o něco dřív, abychom mohli obejít zámek z druhé strany, ale ouha… Brána na druhou stranu byla zavřená… Pojalo nás neblahé tušení a o něco rychlejším tempem jsme se vraceli ke vstupní bráně. To, že jsme se prodírali davem smetánkovitě oblečených lidí, nám na klidu nepřidalo… Tušení se splnilo, i tato brána byla zavřená. Co teď? Šli jsme podél plotu a vnikli do první otevřené budovy a jak dva loupežníci prošli jinou smetánkou na tu správnou stranu plotu… Uff svoboda!
Čekala nás celkem nudná celonoční cesta k trajektu, zpestřená dlouhou zácpou na dálnici a pozorováním klimbajících kolegů a jejich občas akrobatických poloh při spánku. Na trajekt jsme dorazili s hodinovým předstihem a po pasové kontrole jsme měli čas na trochu pohybu. Čekání jsme si zpříjemnili dopisováním s vedlejším autobusem plným náctiletých. Sousedé přes uličku měli to štěstí, že potkali známé ze sousedního autobusu i na trajektu. Ale jejich námluvy skončily neúspěšně 🙂
Kromě doslova pár lidí, kteří se vydali na akci anglické Mensy – procházku vinohradem, se všichni rozhodli poznávat jihozápadní centrum Londýna. My jsme šli také, ale měli jsme štěstí, zabloudili jsme k Buckinghamskému paláci deset minut před tím, než začala velkolepá přehlídka anglických stráží. Mnoho desítek lidí oblečených do tradičních obleků, na koních i pěšky, pochodovalo za zvuku bubnů před značně velkým obecenstvem. Pak jsme prošli blízkým parkem a stýskaje si po sezení v autobusu jsme nasedli do tradičního červeného dvoupatrového autobusu a kochali se úžasným výhledem z vrchu. Cestou jsme obdivovali úžasné řidičské dovednosti řidičů autobusů, propletání se mezi stojícími vozidly, občas milimetrové mezery mezi autobusy, popř. cyklisty. Samozřejmě jsme viděli různé architektonické skvosty, ale i restauraci s českou a slovenskou kuchyní. Dojeli jsme na konečnou Aldwych, také téměř na konečnou ve čtvrti Hampstead a přes Notting Hill skoro do Chelsea. Do Chelsea jsme už ale nedojeli, čas pokročil a bylo potřeba stihnout odjezd autobusu na hotel.
Dojeli jsme na hotel. Šok. Nebyl jsem varován, jak budou pokoje malé. Navíc v pokoji pro tři byla manželská postel a nad ní třetí lůžko křížem. Srandovní koupelna. Sprcha umístěná napevno, stříkající šikmo, voda tekoucí na tlačítko, takže vždy při další dávce tekla teplá voda z trubek a pak ledová a zase teplá, která se už mezi tím ohřála. Vysoušeč vlasů nad poličkou bez milosti odfoukl na zem veškeré věci, které jsme tam pečlivě umístili. Další šok byl nachystán i pro ty znalé poměrů hotelu F1. Nefungující popř. špinavé záchody bez toaletního papíru, o jejich nedostatečném počtu nemluvě. Ale cena byla nejdůležitější a potřebovali jsme jen přespat, takže vlastně dobrá volba…
Druhý den jsme se hromadně jeli podívat na povodňovou bariéru na Temži, procházeli jsme kolem doků na ostrově, prošli tunelem pro pěší pod Temží ke Greenwich. Zde jsme měli rozchod, ale těsně před ním jsme se dozvěděli, že kvůli počasí (ráno lilo jak z konve) se plánované odpolední Polo nebude konat. My jsme zašli do námořního muzea, měli tam např. krásný simulátor/generátor vln, ale i mnoho dalšího. Pak jsme navštívili observatoř na Greenwichském poledníku, cesta vedla jak jinak než přes rozlehlý pěkný park. Bohužel program v planetáriu byl řízený a nedal se již stihnout. Vědět to, zvolili bychom jiné pořadí.
Následoval přejezd do centra. Ondra se odpoutal na deskové hry, kam dorazil zkratkou přes jinou čtvrť s velice podobným názvem 😉 Častý omyl i místních, takže omluvitelný omyl organizátorů. My jsme se vydali na prohlídku muzea londýnské dopravy, opravdu výborný tříhodinový zážitek. Následovala večeře v čínské čtvrti, v levné restauraci. doporučené předsedou. My jsme však takové štěstí neměli a byli jsme rádi, že to naše žaludky zvládly bez vážné úhony. Nakoupili jsme po dlouhém vybírání z široké nabídky čaje a pak jsme se kochali Londýnem z horního patra autobusu.
Večer jsme přijeli do hotelu. Čekalo nás další překvapení. Čipové karty sloužící jako klíče většině nefungovaly. Pak se část vydala nakupovat a část se vydala zkoumat místní hospůdky. V Tescu byly srandovní samoobslužné pokladny, u kterých byla hrozná fronta a neustále se ozývalo: „Přivolejte obsluhu!“ Přitom pokladny s obsluhou měly frontu krátkou…
V pondělí jsme vstali brzo ráno a jeli do Stonehenge. Nudné kameny, i se zaplaceným vstupným se na ně člověk dívá z dálky. Pak přejezd do Oxfordu, velice krásné starobylé město s úžasným parkem, kostelní věží s úzkým ochozem, ale dobrým výhledem. V rámci programu jsme prošli domluvené prohlídky ve dvou ze třiceti šesti kolejí. Naše skupinka si pak prohlédla další dvě koleje na vlastní pěst. Všechny spojovalo náměstíčko s trávníkem uprostřed a velice pěkná kaple. Pak jsme navštívili druhou nejstarší knihovnu ve Velké Británii, tam bych chtěl mít přístup ke všem svazkům… Na zpáteční cestě jsme se stavili ve Windsdoru, bohužel jsme viděli jen vnější hradby. Ale bylo tam pěkné velké „ruské kolo“ s VIP kabinkou, do které nebylo vidět 😉
V úterý nás čekal výlet do Noting Hill a procházka do BBC. Zde jsme absolvovali zajímavou exkurzi s přednáškou o fungování televize. Pár faktů: tři čtvrtiny zpráv je předtočeno, zbytek je „breaking news“. Nájem studia na den stojí 40 000 liber, zhruba stejnou částku dáte za pronájem techniky. Podlaha má souřadnice, aby nájemce mohl přesně specifikovat, kde chce co mít připravené. A je škrábaná a natíraná každý den. Během druhé světové války byl program z finančních důvodů přerušen uprostřed Micky Mouse, po válce s omluvou pokračoval přesně od stejného záběru.
Na konci exkurze jsme se dozvěděli nemilou aktualitku, stávka metra začínala v 19 hodin, náš autobus měl vyjíždět ve 20 hodin. Naše skupinka se vydala do přírodovědeckého muzea, jak jinak než autobusy, zde jsme měli dostatek materiálu ke kochání se až do zavíračky. Následovala procházka parkem, pěšky jsme se vydali na místo srazu a z chodníku pozorovali postupně kolabující dopravu…
Závěr by se dal popsat jako zrychlený nástup do autobusu, únik před apokalypsou a poklidná cesta domů… Průjezd eurotunelem byl nudný, ale výrazně rychlejší než cesta trajektem. Tankování bylo velké, udivilo mě, že nádrž pobere 160 litrů nafty… Nepříjemná čtvrthodinka, když západka na pistoli nefungovala… Ale to nejhorší mělo nastat při startování. My v autobuse jsme pozorovali jen podivné trojí startování a pak se jelo. Až ráno jsme se dozvěděli, že se přetrhl klínový řemen a jede se na úsporný režim, protože v noci nejsou v Německu autoservisy Volva funkční. Frankfurt se škrtl. Plán byl dojet až do Plzně bez vypínání motoru, bez světel, bez klimatizace… Trable neměly končit…
Byly jsme vysazeni v Nýřanech u Plzně a autobus jel do blízkého autoservisu. Původně na hodinu, pak na další hodinu, další optimistická varianta počítala, že do večera… Autorizovaný servis neměl klínový řemen, navíc se zadřela kladka. Vydali jsme se do autoservisu strašit. A cestou plánovali sólo cestu, nechtěli jsme čekat dalších několik hodin a pak se dozvědět, že už se nikam nejede. Většina z nás šla druhý den do práce… Dali jsme ultimatum, konečný termín nebo dopravit s kufry na nádraží. Naštěstí do čtvrt hodiny získali klíňák a během půl hodiny jsme vyjeli…
Zazvonil zvonec a pohádky je konec… Jen pár citátů: „Londýn jsme přežili, chc….me v Nýřanech.„ Roztomilý zvr…k: „Já jsem byl takový slušný kluk, než jsem vyrazil s Mensou, tady jsou samí kanálové.“ Proč máte litovat? I Karel IV. se v Londýně na tenise seznámil…