Kam vlastně dnes míříme? Sraz je před nádražím v České Třebové. Je nás tu docela dost: Jana, Eva, Lukáš, Alena, Vláďa, Lenka a David. Vyrážíme – první zastávkou je park Javorka a v něm malý kopeček nad městem. Čím je zajímavý? Již to víme, Jana Hřebíčková sem chodila jako malá sáňkovat. Míříme směrem na Kozlov. V instrukcích bylo avizované jen malé převýšení, ale po více jak čtvrthodince trochu ostřejší chůze začínají mít první z nás potíže s dýcháním (určitě je to způsobeno čistotou vzduchu, a nikoli naší fyzickou kondicí). Konečně (po malém zdržení s místním vodníkem) dorážíme k naší první plánované zastávce – chalupě Maxe Švabinského. Zde se naší minivýpravy velmi ochotně ujímá mladý průvodce a odtajní nám její historii. Součástí prohlídky je i výstava Švabinského prací a poté již samostatně prohlížíme nedaleký Vejrychův statek.
Po malém odpočinku pokračujeme dále. Tentokrát nás čeká adrenalinový zážitek – Kozlovský kopec. Tedy spíše rozhledna stojící na jeho vrcholu. Samozřejmě adrenalin je to především pro ty z nás, kteří nemáme výšky příliš v lásce a příliš nevěříme konstrukci rozhledny. Ale přežíváme všichni a 348 schodů (součet výstupu a sestupu) zvládáme s nadšením. Trochu nás podezřívám, že nadšeni jsme byli z vidiny oběda v nedaleké restauraci – Chatě Maxe Švabinského (pozor, neplést s chalupou, tam byste si mohli nabídnout jídlo pouze z krmítka pro ptáčky). Dáváme si dobré jídlo a současně dostáváme ujištění, že od této chvíle to s námi půjde z kopce (oprava autora: od této chvíle už půjdeme pouze z kopce). Hned je nám veseleji. Čekají nás poslední dvě zastávky – první je pramen úžasné vody, který je pouhý kousek od kaple Panny Marie pomocné. Voda ze studánky je prý moc dobrá na oči (optička Alena nás v tom podporuje, i když moc dobře ví, jak je to s vodou doopravdy – ale znáte to, věř a víra tvá tě uzdraví). A už jsme u naší poslední zastávky – Na Horách – jsou to bývalé lázně s krásným tanečním sálem, ve kterém je momentálně restaurace. Zde pomalu začínáme sumarizovat naši akci. Víme, že tyto bývalé lázně jsou výletním místem, ale přeci jen když pod okny parkuje čtveřice mladých lidí své koně, je to pro nás překvapení. Už je však čas jít zpět na nádraží. Den opravdu rychle utíká a je čas se rozloučit. Už se těšíme na další pochody (hlavně když budou z kopce).
