Myšlení člověka (jeho „světonázor“) má mnohem více společného s jeho štěstím, než cokoli by se mu mohlo stát. Pozitivní myšlení, inteligentní a zdravý optimismus, je moudrou filozofií v těžkých i v dobrých časech. V životě procházíme obdobími, kdy jsme na vrcholu, a naopak, kdy jsme na dně. Schopnost řešit problémy určuje, kým jsme.
Optimismus je stručně řečeno učení, které tvrdí, že svět je ten nejlepší možný svět. Inteligentní optimista má sklon dávat činům a událostem nejlepší možnou formu a strukturu, očekávaje nejlepší možný výsledek. Druhou stranu mince představuje pesimismus, který je dle Miriam Webster definován jako: 1) sklon zdůrazňovat nepříznivé aspekty, podmínky a možnosti či očekávat nejhorší možný výsledek; 2a) učení, dle něhož je realita v podstatě špatná; 2b) učení, že zlo převáží v životě nad štěstím.
Pokud se rozhlédneme kolem sebe, je možné jednoduše rozlišit inteligentní optimisty a pesimisty. Inteligentní optimisté mají tendenci nacházet pozitiva na každém problému, zatímco pesimisté se tímto nenamáhají. Použijeme-li staré, leč užitečné klišé, pesimisté vidí vždy sklenici napůl prázdnou. Prototypem pesimisty je člověk, který se chytá frustrovaně či rozčileně za hlavu s výkřiky typu: „To je konec.“ „Nedokážu to!“ „Je po všem,“ tj. člověk „nemohu“ či „negativista/odmítač“. Inteligentní optimista na druhou stranu činí dobře promyšlenou a vědomou volbu jako protipól volby impulzivní. Inteligentní optimista se podobá vynálezci: nikdy to nevzdá.
Ponořte se do svých myšlenek, věnujte jim pozornost a udělejte změny, které považujete za nezbytné, abyste se stali pozitivnějšími, šťastnějšími a úspěšnějšími, ať již definujete úspěch jakkoli. Jestliže má vaše myšlení tendenci přiklánět se spíše na „negativní“ stranu kyvadla, je rovnováha přesně to, co potřebujete. Nadměrné negativní myšlení je nerealistické a škodlivé. Analyzujte smysl negativní myšlenky, která se zažírá do vašeho mozku, vyřešte jádro problému, nebo, nemůžete-li, pokuste se jej hodit za hlavu. Všechny velké osobnosti se učí ze zkušeností – a to pozitivních i negativních.
Hodně negativních myšlenek je zakořeněných v minulých zkušenostech. Může to platit pro zneužívané dítě, které očekává od lidí i událostí jen to nejhorší. Ona/on stejně nikdy nedostane nic dobrého, tak proč to očekávat …? V dospělosti nás ovšem zralost a společenské zvyky zavazují vzít zodpovědnost do svých rukou. Jak můžeme dovolit negativismu a extrémnímu pesimismu zničit naši budoucnost? Reagovat na tuto výzvu planými, nerealistickými, beznadějnými a bezmocnými myšlenkami nám nijak nepomůže. Polapíme-li svou negativitu, pusťme ji současně z rukou. Pokusme se ji analyzovat a určit její pravý smysl a dovolme si pohnout se směrem kupředu s realistickými plány a „optimistickým“ přístupem.
Být inteligentním optimistou přináší řadu výhod. Jmenujme alespoň některé: inteligentní optimista je obecně šťastnější než jeho pesimistický protějšek; obvykle žije déle než negativní myslitel; pozitivně uvažuje a obvykle dosáhne svých cílů, protože se nikdy nevzdává a nepropadá do sebelítosti. Inteligentní optimista může dokonce dosáhnout svých cílů rychleji než úzkostlivě negativně smýšlející pesimista. Pobývat ve společnosti pesimisty může být navíc poněkud nudné a otravné, zatímco inteligentní optimista nás může nabíjet pozitivní energií.
Pesimista je posedlý problémy, zatímco inteligentní optimista se zaměřuje na jejich řešení. Vzpamatuje se rychleji ze selhání a jiných životních proher než pesimista, který selhání vidí jako neodvratné. Pesimista nepostupuje kupředu, aby si sám pomohl. K radikální proměně situace vnímané pesimistou jako„beznadějné“ je nutná hnací duševní síla inteligentního optimisty, aby byl schopný chopit se příležitosti a využít den, přeměnit něco nepříjemného či mizerného v něco krásného a cenného, být kreativní. Jedna z hlavních výhod inteligentního optimisty oproti pesimistovi je jeho neortodoxní způsob myšlení.
„Optimista“ není synonymem pro bezbřehý optimismus schopný nalézt ve všem něco dobrého (postoj zvaný „Pollyana“, dle hrdinky známého románu Eleanory Porter Pollyana). Někteří psychologové a akademici nesouhlasí s přístupem k životu a k řešení každodenních problémů ŕ la „růžové brýle“. Např. profesor Joseph Forgas věří, že „negativní rozpoložení vyvolává pozornější a pečlivější myšlení směrem k vnějšímu světu.“ Nicméně negativita může zapříčiňovat více chyb, což ještě zhoršuje pesimistův stav mysli. Říkám si, kolik existuje paranoidních optimistů …
Používáme různé strategie, abychom byli psychicky vyrovnaní. Abychom se cítili lépe, používáme strategii „dívat se z té lepší stránky“ (na emoce zaměřené vyrovnání) nebo se snažíme změnit průběh událostí, abychom se dostali ke kořenům našeho problému či stresové situace (na problémy zaměřené vyrovnání). Každý z nás si musí zanalyzovat, rozhodnout, naplánovat a učinit patřičné kroky k řešení problému. Typ situace obvykle diktuje, jaká je správná metoda, což znamená, že musíme být dostatečně flexibilní.
Přibližně se lze řídit následujícím pravidlem: na emoce zaměřené vyrovnání je vhodnější v situacích, kdy je příliš pozdě na nápravu či změnu situace, zatímco stejný přístup může mít katastrofické dopady, předurčuje-li naše jednání následky. Musíme být opatrní, pokud jde o naše emoce, a nedovolit jim ovládnout naše myšlenky a řídit naše chování.
Vyrovnání zaměřené na problémy je pak efektivnějším způsobem nakládání se stresem a problémy, pokud naše úsilí znamená změnu. Nicméně způsob zaměřený na problémy může být někdy vnímán jako „perfekcionismus“, který může vyvolat „nerealistická očekávání.“ Nemůžeme změnit nezměnitelné.
Optimismus a pesimismus jsou dvě různé filozofie a strategie vyrovnání se s přehnaně složitým a nepředvídatelným světem: „… optimismus i pesimismus hrají důležitou roli v lidském životě. Být optimistou umožňuje lidem pozitivně sledovat svoje cíle: snít větší a lepší sen, k jehož naplnění se mohou propracovat. Na druhou stranu být pesimistou může lidem pomoci snížit jejich přirozenou úzkost a dosahovat lepších výsledků. Také pesimisté chtějí slyšet, jaké jsou problémy, aby je mohli vyřešit. Důvodem, proč tedy pesimisté produkují takové negativní myšlenky, je, že jim to pomáhá dosáhnout lepších výsledků.“ (Psychcentral.com/blog/archives/2011/03/17 pessimism-vs-optimism)
Je zřejmé, že optimismus je pro člověka obecně vhodnější stav mysli a lepší filozofie než pesimismus, i kdyby jen proto, že optimisté jsou šťastnější než jejich pesimističtí bratři a sestry. Šťastná náhoda se usmívá na ty z nás s uvolněnějším přístupem k životu. Optimista musí být realistický, ale nikoli negativistický. Na druhou stranu by se měli vyhnout bezbřehému optimismu (tzv. „Pollyanna“ postoji). A pro pesimisty mezi námi – nebuďte v životě „škarohlídi“.