Vězni a vzdělání

379

V červnu letošního roku Univerzita Karlova informovala o tom, že má mezi svými absolventy toho vůbec prvního, kterému se podařilo vystudovat „za mřížemi“.

V rámci spolupráce Katolické teologické fakulty UK s Vazební věznicí Praha-Ruzyně bylo umožněno padesátiletému vězni vystudovat v kombinované formě studia bakalářský studijní obor teologické nauky.[1] Díky této součinnosti se podařilo překonat bariéry, jako je např. omezený přístup odsouzených ke studijní literatuře nebo k informačním technologiím včetně zákazu používání internetu. V současné době je na uvedené fakultě zapsáno ke studiu 21 studentů z řad odsouzených a lze očekávat, že podobných absolventů bude přibývat. Jedná se však o výjimky, vzdělávání odsouzených je převážně zaměřeno jinými směry, které bych chtěl ve svém příspěvku přiblížit.

Nová koncepce českého vězeňství

V loňském roce byl představen strategický dokument Koncepce vězeňství do roku 2025. Základní pilíře tvoří právě vzdělávání a zaměstnávání odsouzených,[2] což by mělo vést nejen k jejich zpětnému začlenění do společnosti a širšímu uplatnění na trhu práce, ale i k předcházení recidivě a návratu do vězeňského prostředí. Média o nové koncepci sice stručně informovala, jinak je však vzdělávání odsouzených dlouhodobě opomíjenou oblastí, proto vznikl i tento příspěvek.

Mezinárodní doporučení a česká legislativa

Požadavek na vzdělávání odsouzených vyplývá z řady mezinárodních aktů doporučujícího charakteru. Například lze uvést Standardní minimální pravidla pro zacházení s vězni[3] nebo Evropská vězeňská pravidla,[4] podle kterých by každé vězeňské zařízení mělo zajistit přístup ke vzdělávacím programům, které budou co možná nejkomplexnější a zohlední individuální potřeby a ambice vězňů. Zvláštní pozornost by měla být věnována vězňům negramotným, mladistvým, se speciálními potřebami a vězňům, kteří nedosáhli základního nebo odborného vzdělání. Tento systém vzdělávání by měl být jednotný s národním vzdělávacím systémem tak, aby vězni po propuštění na svobodu mohli bez obtíží pokračovat ve vzdělávání.

Naše legislativa většinu těchto doporučení dlouhodobě zakotvuje. Zákon o výkonu trestu odnětí svobody[5] stanoví, že odsouzeným, u nichž jsou pro to předpoklady, bude během výkonu trestu umožněno získat vzdělání na základní nebo střední škole, anebo účast na dalších formách vzdělávání směřujících k získání nebo zvýšení pracovní kvalifikace. Pro každého odsouzeného se zpracuje individuální program zacházení, jehož pravidelnou (nikoliv povinnou) součástí jsou právě i vzdělávací aktivity. Pro mladistvé odsouzené je pak účast na stanovené formě vzdělávání povinná.

Možnosti vzdělávání

Vzdělávání odsouzených může být formální (získání stupně vzdělání) nebo neformální a uskutečňuje se v jedné ze tří forem vzdělávacích aktivit, které stanoví prováděcí vyhláška.[6]

První formou je vzdělávání organizované nebo realizované Středním odborným učilištěm Vězeňské služby ČR se sídlem v Praze, které poskytuje odsouzeným (příp. obviněným ve vazbě) přípravu pro výkon povolání a odborných činností v učebních nebo studijních oborech. Dále organizuje přípravné kurzy pro získání základního vzdělání nebo jiné kurzy pro doplnění či rozšíření odborné kvalifikace. Vzdělávání zajišťuje devět odloučených pracovišť (školských vzdělávacích středisek) umístěných ve vybraných věznicích (Heřmanice, Kuřim, Pardubice, Plzeň, Rýnovice, Stráž pod Ralskem, Světlá nad Sázavou, Valdice, Všehrdy). Studijní obory jsou zde otevírány jen výjimečně, většinou se jedná o dvouleté či tříleté učební obory jako např. obráběč kovů, strojírenské práce, dřevařská výroba nebo práce ve stravování. V praxi se jedná o nejpreferovanější formu vzdělávání vedoucí k získání stupně vzdělání, k čemuž mj. přispívá i skutečnost, že výuka probíhá přímo v prostorách věznice a odsouzené není třeba složitě převážet do jiných míst.

Druhou formou je vzdělávání vedené nebo kontrolované zaměstnanci oddělení výkonu trestu, příp. vazby a trestu. Jedná se o neformální vzdělávání a řadí se mezi něj nejrůznější akreditované a neakreditované kurzy, školení, semináře nebo přednášky. Odsouzení jejich absolvováním sice nedosáhnou stupně vzdělání, avšak z hlediska jejich resocializace a zejména rekvalifikace je i tato forma celoživotního vzdělávání velmi důležitá.

A konečně třetí formou je vzdělávání zajišťované prostřednictvím systému základních, středních, vyšších odborných nebo vysokých škol, případně prostřednictvím korespondenčních kurzů. Jedná se o zajímavou možnost získat vzdělání i v jiných oborech a v jiném stupni, než které zajišťuje vězeňské učiliště, avšak vzhledem k bezpečnostním opatřením a nutnosti přesunu odsouzených mimo věznici jde o komplikovaný proces. Pokud je odsouzenému studium umožněno, je třeba v jeho režimu učinit řadu výjimek, což samozřejmě z jeho strany musí být vyváženo vzorným chováním a řádným plněním všech povinností. Je tak zřejmé, že takové studium nebude moci být umožněno každému odsouzenému, proto byl letošní první absolvent Univerzity Karlovy medializován.

Podmínky vzdělávání

Základní podmínkou je, že z dokladů o vzdělávání nesmí být jakkoliv patrné, že byly získány ve výkonu trestu. V případě opaku by odsouzení po svém propuštění na svobodu mohli být diskriminováni a jejich začleňování do společnosti by se komplikovalo. Současně, pokud odsouzení nedokončí studium v době výkonu trestu, mají právo jej dokončit následně. Věznice musí vytvářet vhodné prostorové i organizační podmínky pro vzdělávání a její ředitel je za účelem docházky do školy oprávněn povolit odsouzeným volný pohyb mimo věznici.

Závěrem

Systém vzdělávání odsouzených nabízí řadu aktivit a bude zajímavé sledovat statistiky, zda v souvislosti s novou koncepcí dojde ke zvýšení počtu vzdělaných odsouzených. Taktéž bude zajímavé sledovat výsledky spolupráce Univerzity Karlovy s ruzyňskou věznicí. Kromě statistických dat by bylo žádoucí sledovat i osudy absolventů po propuštění na svobodu a zjišťovat, zda z hlediska jejich resocializace byly vzdělávací aktivity skutečně přínosné.