Tento příběh začíná v podstatě už před mnoha lety. Je rok 2004, já jsem v Anglii na Olympiádě duševních sportů a účastním se čehosi, co se nazývá Mental Calculation. Česky počítání zpaměti. Dostali jsme papír se spoustou příkladů a naším úkolem bylo zapsat výsledky. Pouze výsledky a nic jiného. Tedy žádné mezivýpočty. Byli tací, kteří to spočítali vše a odevzdali před časovým limitem. Vím, že jsem spočítala pár jednodušších příkladů. A přišlo mi to zajímavé. Jenže zase to byla jedna z těch extrémních soutěží, na které má chuť jeden člověk z deseti milionů…
O skoro 20 let později, v únoru 2023 se účastním této soutěže znovu. Opět součást anglické MSO, jen je to tentokrát online. Google formulář, na který máme 12 minut, obsahuje určitě víc než 50 příkladů. Obodovaných jedním až deseti body. Ten desetibodový je jeden, 56 * 56 * 56 * 56 * 56 * 56. To počítat určitě nebudu 🙂 Ani do 88 * 88 * 88 se mi nechce. Ale poměrně slušné množství těch málobodových zvládám. Soutěží nás asi 46, končím asi 37., a 26 postupuje do semifinále.
Mám plán. Příští rok se chci dostat do semifinále. Stačí trošku trénovat. Stačí pravidelně používat jednu českou specialitu. ABAKU! Takže odteď (26. 2. 2023) budu hrát každý den jednu partii a uvidíme. Jenže člověk míní a práce mění… je květen, a já mám za sebou partií asi tak 10.
Současně s mojí účastí na Mental Calculation v rámci zimní části MSO důkladněji zkoumám informace o soutěži pro juniory. A říkám si, jak by asi uspěly děti řekněme z prvních pěti míst naší Abaku ligy? Nejspíš o dost lépe než já. A tak se pouštím do akce. Cíl je vzít vítěze Abaku ligy na Junior Mental Calculation World Championship, který se koná na přelomu září a října v Německu. Povedlo se.
Odjezd je naplánován autobusem na 10:30. Scházíme se po desáté na Florenci a nasedáme. Do Bielefeldu přijíždíme okolo půl desáté večer. Podobně jako v Kazachstánu máme poslat nějakou fotku z příjezdu s vlajkou, kterou naštěstí stále mám v batohu.
Ráno je od osmi hodin registrace a moje snaha je být tam hned od začátku. Z hotelu na gymnázium je to necelá půlhodinka pěšky. Pár účastníků už tam je a za chvíli už se zdravíme i s hlavní organizátorkou. Na registraci dostáváme tašku, tričko, bloky a tužky. Trénink mě zajímá, a tak doufám, že bude přístupný i pro doprovod. Nakonec nejsem sama. Náš školitel je Daniel Timms z Anglie. Sčítáním a odčítáním jsou si všichni jistí, takže to úplně přeskočíme a trénink začínáme násobením. Tohle jsem si aspoň stihla přečíst, takže trošku vím. Pokračujeme kalendářními daty. Tedy řekni, kdy jsi se narodil, a já ti řeknu, co to bylo za den týdne. Zajímavě strávené dopoledne. Junioři mají možnost oběda a já zatím vyrážím sehnat zásoby pití.
Na odpolední seminář tak přicházím o něco později. Probírají se zlomky a převod jednotek a díky nepřítomnosti na začátku se vůbec nechytám. Následují druhé mocniny. Ty nám jdou docela dobře. Máme zadané číslo, třeba 100 na druhou, a to máme rozložit na součet maximálně čtyř druhých mocnin. Většinou je víc možností, ostatní týmy obvykle mají aspoň 4, my jsme rádi, když najdeme jednu, ale baví nás to. Tím odpolední trénink končí. Všichni jsou zváni na večeři u Wanga.
Druhý den začneme třetími mocninami. Po obědě trénujeme hectoc, protože po skončení odpoledního tréninku v tom bude soutěž pro všechny. Náhodně vybereme 6 číslic, postavíme je za sebe a mezi ně máme přidat libovolná znaménka tak, aby výsledek byl 100. Řekněme, že máme číslice 821234. Jak se z nich udělá stovka? Naprosto jednoduše. 8×21 je 168, 2×34 je 68, takže 8×21 – 2×34 = 100. Na Hectocovou soutěž dostáváme papír s 80 sadami číslic a 25 minut času. Zvládám vyřešit asi 15. Opět můžeme jít na večeři k Wangovi, ale kluci by radši pizzu. Když dorazíme do hotelu, ťuká na nás recepční, že potřebují, abychom se přesunuli do jiného pokoje. Prý nám za tuto laskavost dají snídani zdarma. No, proč ne. 🙂
V parku, kde bude soutěž, máme být v 8 ráno. Takže se snažíme jít brzo spát. Stejně ale musím řešit spoustu pracovních věcí, části se věnuju večer, části ráno. Zatímco jsou soutěžící pozváni dovnitř, já si venku rozkládám Abaku a většinu soutěže někomu ukazuji, co se dá s Abaku dělat.
Soutěž je skončena. Výsledky budou večer, ale my bohužel na vyhlášení nebudeme. Snad příště. Takže se pomalu loučíme. Máme trošku času, a tak se ještě procházíme městem. V turistickém informačním centru je zajímavý robot, který nás na delší dobu zabaví. Domů se dostáváme v pozdních nočních hodinách. Diplomy za účast dostávám o pár dní později přes WhatsApp. Jsme trošku jiná liga, ale i tak to stálo za to.
