Na exkurze nebo přednášky pořádané brněnskou Mensou chodím vždycky ráda, a ačkoliv – nebo právě proto – že jsem zcela netechnického zaměření, jsem pravidelným návštěvníkem přednášek pořádaných Jirkou Rakem a jeho domovskou firmou Yunex Traffic na téma řízení dopravy prostřednictvím různých chytrých systémů, včetně AI. Vysvětlení toho, jak lze napomoci hladkému provozu na silnicích a křižovatkách měst prostřednictvím počítačů a patřičného softwaru, je pro mě něčím jako návštěvou cizího tajemného světa, se kterým jinak nemám co do činění. Ve svém pracovním životě se víc zabývám zákrutami lidské duše a historií niterného vývoje člověka, případně lidstva. Porozumím hebrejským nápisům nebo alchymickým pojednáním, ale cvrkot současného moderního žití je mi španělskou vesnicí.
Proto jsem se nerozmýšlela, když mi přišla pozvánka na přednášku a exkurzi AI v dopravě, kterou Yunex Traffic pořádali při příležitosti Dnů AI 2023. Tentokrát to byla veřejná akce, nikoliv specializovaná pro Mensu, a měla širší, byť mírně povrchnější záběr. Sešlo se asi dvacet zájemců.
Nejdříve jeden z vedoucích manažerů představil firmu Yunex Traffic, o níž už z předchozích exkurzí vím, že má historii spojenou se Siemensem, ale působí samostatně, spolupracuje s Centrem dopravního výzkumu a z kancelářské budovy má připojení na cvičnou křižovatku na vyzkoušení svých systémů. Pak jsme se v dalším krátkém vstupu dozvěděli o povaze umělé inteligence, která vlastně není inteligencí, ale strojovým učením, které dává výsledky a rozhoduje se na základě poznatků, které má uložené a díky své kapacitě je umí rychle procházet i porovnat. O tom může kterýkoliv člověk jenom snít – protože my lidé jsme plní emocí, nebo aspoň sympatií a antipatií, které nám brání přistoupit k informacím objektivně a zpracovat je rychle.
Následovaly informace o samotném inteligentním řízení dopravy. Stroj umí rozpoznat všechny účastníky dopravy, včetně cyklistů a chodců, vymýšlí se stále citlivější čidla či pozorovací systémy, tzv. kontrolery, a stále účinnější způsoby, jak zabránit případným kolizím např. vozidel s chodci nebo cyklisty. Systémy se učí rozpoznat např. sanitku nebo hasiče a dát jim pomocí semaforů a dalších výstražných zařízení přednost. Systémy města by měly být pokud možno provázané a řiditelné na dálku.
Další přednášející nám přiblížil robotické dopravní prostředky. Provoz takových aut nebo autobusů v běžné dopravě zatím nepovoluje zákon – podle něj musí mít každé auto řidiče. Robotický autobus vozí zájemce po brněnském výstavišti, robotická auta mohou jezdit jen na soukromých plochách a do dopravy se nesmí plést. Robotické auto se pohybuje samo. Umí rozpoznat člověka; na výstavišti prý hodně lidí zkouší, jestli autobus zastaví – a prostě pod něj skáčou. Vždycky zastaví. Nad pohybujícím se vozem vždy bdí někdo, kdo povolí, že se může jet. Vůz se řídí dopravním značením, které umí číst, a rozezná např. i patníky. V neznámých situacích se auto poleká a zastaví.
Poslední přednášející vysvětloval, jak se AI učí na příkladu rozeznání medvěda od motorky. Srovnávaly se dva parametry – rychlost a hmotnost. A skutečně se dá srovnáním těchto dvou kvalit jedno od druhého rozlišit. Na základě analýzy toho, co víme, se lze mnohdy dopracovat zajímavých výsledků. Existuje prý nástroj, jímž můžeme dům vyfotit z úhlu, ze kterého jej nevidíme.
V praktické části bylo možné navštívit laboratoř s počítači a některými zařízeními, která se na křižovatkách využívají. V laboratoři už jsem byla, tak jsem přenechala iniciativu těm, kdo zkušenost nemají, a šla jsem se raději svézt v robotickém autě. Překvapilo mě, že se někteří lidé báli do auta nastoupit, že se jim něco stane. Ba překvapilo mě to natolik, že jsem si myslela, že si dělají legraci, aby pobavili nás okolostojící. Robotické auto jezdilo po areálu firmy asi dvacetikilometrovou rychlostí a skutečně jej nikdo neřídil, byť na místě řidiče seděl člověk, který za provoz zodpovídal. Auto jezdilo plynule, dokonce se podařilo i kličkování mezi kužely.
Celý odpolední program byl zajímavý. Nikde jinde bych se k podobným informacím nedostala, proto jsem ráda, že Mensa takovou akci pořádá.
