Díky sympatické a velmi fundované organizátorce Magdaléně Tydrichové, která se hudbě věnuje profesionálně, máme včas informace o krásných kulturních akcích nejenom z oblasti vážné hudby – v září jsme například stihli zahajovací koncert festivalu Dvořákova Praha v Rudolfinu a nádherný koncert v chrámu sv. Víta v rámci téhož festivalu. Dále se možná povede sejít se společně a zahrát si na některé z pian, která se objevila v pražských ulicích, a určitě zaujme i pozvánka na další akci. V Jeruzalémské synagoze na nově opravené vzácné varhany zahraje pan Josef Kšica (který obvykle hraje např. v kostele sv. Mikuláše) a uslyšíme varhanní skladby od Gustava Mahlera i méně známých skladatelů – C. Francka a B. A. Wiedermanna.
Vstupenky na festivalové akce byly beznadějně vyprodané již dlouho předem – Magda naštěstí nepodcenila přípravu a zarezervovala je pro nás už na jaře. Ani deštivé počasí neodradilo hosty od dodržení předepsaného dress code na úvodním koncertu festivalu, takže jsme mohli o přestávce obdivovat nádherné večerní róby přítomných dam a mezi pozvanými VIP hosty jsme zahlédli i Jiřího Bartošku ve smokingu a s neodmyslitelnými brýlemi na čele. Prvořadá však byla samozřejmě hudba – a té nám symfonici z České filharmonie s dirigentem Jiřím Bělohlávkem dopřáli pořádnou porci. Osobitně úžasný byl Koncert pro violoncello a orchestr h moll od Antonína Dvořáka, který patří nejen mezi nejznámější díla tohoto skladatele, ale i mezi nejvýznamnější skladby pro violoncello vůbec.
Dílo zaznělo ve společném podání České filharmonie a americké violoncellistky Alisy Weilerstein. Seděli jsme na balkoně, ale energie, kterou do mistrovského provedení mladá umělkyně vkládala, byla hmatatelně cítit v celém koncertním sále.
V chrámu sv. Víta na Pražském hradě se uskutečnil druhý koncert, který jsme v rámci festivalu Dvořákova Praha společně navštívili. V neděli večer opět pršelo, ale skupinka mensanů se sešla slavnostně naladěná a připravená poslechnout si Verdiho Requiem, zádušní mši pro sóla, sbor a orchestr v podání České filharmonie, Pražského filharmonického sboru a hvězdných sólistů R. Donose, M. Giordana a J. Martiníka. Dirigoval Maestro Fabio Luisi, hlavní dirigent MET v New Yorku.
Očekávali jsme vynikající akustiku, což se nám splnilo, ale ještě víc mne zaujala kombinace sluchových a krásných zrakových vjemů – lom večerního osvětlení přes mozaiky na oknech gotické katedrály.
Povídání o tom, jak jsem pak po celotýdenním běhání (na trase škola – práce – papírnictví – potraviny – vyzvednout děti, doma psát úkoly – vše korunované dětskou oslavou pro 12 účastníků ukončenou těsně před koncertem) usnula přímo v chrámu sv. Víta za zvuků burácející symfonie, nechám raději na jindy. Je vidět, že hudba má uklidňující účinky. Spaní v chrámu ale nedoporučuji, je tam docela zima. Pokud si chcete opravdu odpočinout, zkuste jakýkoliv pořad v planetáriu – „pod hvězdnou oblohou“ se spí mnohem lépe, může vás však pak bolet za krkem ze zablokované krční páteře. No, kulturní zážitky nejsou zadarmo, chce to sílu a odříkání!
Magdi, děkujeme za všechny povedené akce a moc se těšíme na další, ať Tě jejich organizování baví co nejdéle!
Pokud máte o akce SIG Hudba zájem a chcete dostávat informace o jejich konání, zaškrtněte si odebírání příslušné konference na intranetu.
Pokud nejste z Prahy, smutnit nemusíte, SIG Hudba má široký rozptyl – z minulých akcí připomenu např. exkurze do firem Amati v Kraslicích a do Strunalu v Lubích, které se pod záštitou SIG Hudba konaly (článek o nich vyšel v minulém čísle časopisu).