Jsem velmi rád, že mohu žít v době, kdy největší překážky v cestování jsou ty v nás – kdy ostnaté dráty padly a od poznání cizích kultur nás dělí jen vlastní rozhodnutí sbalit si kufr a vyrazit. Peníze opravdu nemusím být problém, jak popíši v následujícím článku.
Země ohně a ledu
Kam za poznáním vyrazit? Třeba na Island! Tato země je u nás pravděpodobně známější skrze jiné přednosti než-li školství, avšak i studentům má opravdu co nabídnout.
Jedním z hlavních motivů, který na tento větrem bičovaný skalnatý ostrov v severním Atlantiku přilákal mě, se ovšem stala zdejší společnost. Mezi osadníky, kteří zde po mnoho staletí museli společně bojovat s přírodou o holé přežití, se vytvořily normy, které nemají v naší společnosti zatížené dědictvím komunismu obdoby. Ač se Island v posledních desetiletích z chudé země vyhoupl na špici ekonomického žebříčku, zvyky přetrvaly a místní většinou vůbec nenapadne, že by někdo mohl mít něco jako zlý úmysl. Když nám zástupkyně univerzity předávala kartičku umožňující nepřetržitý vstup do budovy knihovny i v době, kdy tam není žádná služba, jediné, co nám důrazně kladla na srdce bylo, abychom po sobě vždy pečlivě uklidil všechen nepořádek. Nikoho ani náhodou nenapadlo zmínit, že bychom neměli například odnášet knihy (počítače, křesla …), které mimochodem nemají vůbec žádné ochranné prvky. Podobný duch prostupuje napříč celou společností a vytváří jen obtížně popsatelnou atmosféru, kdy si člověk na ulici stále připadá skoro jako doma.
Příroda, ač často není k lidem zrovna přátelská, má neuvěřitelně silné svébytné kouzlo. Krajinu jako by namaloval úplně jiný malíř než-li ten, který se chopil štětců u nás. Ostré jasné hrany, paleta barev s převahou červených, modrých a černých tónů, tvary, které připomínají duchy z nejstrašnějších nočních můr, to vše vytváří jen obtížně popsatelnou scenerii, která vás doslova očaruje. Najednou není vůbec těžké uvěřit na místní trolly a skřítky. Člověk by mohl jen stát na místě a rozhlížet se, pořád by bylo na co se dívat a co nového objevovat.
Studium na Islandu
Co se školství týče, začnu stručným faktem ze statistické ročenky – výdaje na školství v poměru k HDP: 8,5 %. Toto číslo hovoří za vše. Vzdělání tu je zkrátka prioritou a všichni se podle toho chovají. Pro své semestrální studium v oboru managementu jsem si vybral Reykjavik University, největší místní soukromou vysokou školu a druhou největší školu na Islandu.
Pro studenta ukovaného českými podmínkami by vstup na zdejší univerzitní půdu mohl způsobit těžký kulturní šok. Ze všech činů i detailů je okamžitě jasně patrné, že univerzita tu existuje pro studenty, proto aby jim nabídla vědomosti, které uplatní ve svém životě. Naprostá většina zdejších profesorů má zkušenosti s výukou v zahraničí, většinu odborných předmětů vyučují lidé, kteří se podobnou tématikou zabývají i v praxi. Tam kde místní odborníci nestačí, neváhá škola pozvat profesory z ciziny.
Sám mám zapsány čtyři předměty (každý za 7 kreditů). Například předmět „Portfolio Management“ nemá přednášky a cvičení pravidelně, naopak přibližně jednou za tři týdny přiletí profesor z Boston University a potom následují 3 dny intenzivní výuky a to včetně soboty.
Na předmět „Business Ideas and Design“, který je o tom, jak přetavit novou myšlenku v úspěšnou firmu a posléze peníze, přilétá každý pátek z Londýna člověk „z praxe“. Střední školu sice nedokončil, ale zato stál u zrodu dvou dnes největších Islandských mobilních operátorů, založil druhou největší Islandskou softwarovou firmu, tři telekomunikační firmy ve Skandinávii a další dvě ve Velké Británii.
To že se v každé třídě najde několik starších lidí, které na konkrétní „přednášku“ z firemní kanceláře vyslal zaměstnavatel jen zdůrazňuje fakt, že to co se zde nabízí jsou vědomosti, které žijí, které člověk uplatní. Fakulta dále pravidelně organizuje speciální aktivity pro studenty, většinou se jedná o formální i neformální setkání s lidmi z praxe nejen islandské. Fantazii se však meze nekladou, a tak na zahájení jednoho z kurzů nám uspořádali koktejlovou párty s živou hudbou.
Takovou malou, ale doslova sladkou, třešničkou na dortu jsou potom automaty na kávu rozmístěné v budově školy, které se nedožadují žádných mincí, stačí jen přijít a zmáčknout knoflík.
Zkrátka studium zde je o něčem jiném. Mám pocit, že 28 ECTS kreditů, které mám zapsané tento semestr na Reykjavík University, mi dá do života mnohem více, než-li 62 ECTS kreditů na VŠE, které jsem absolvoval v semestru předminulém.
Jak na Island?
Možností je několik. Já vřele doporučuji využít programu Finančních mechanismů EHP a Norska, který je u nás administrování Národní agenturou pro evropské programy (NAEP). Samotný program vám sice ani nezabalí kufr, ani nedá pac a pusu, to si musíte vyřídit sami, ale nabízí možnost získat relativně velmi solidní grant, který vaše studium hmotně podpoří.
Program není vázán ani na konkrétní školu, ani na konkrétní obor, je dostupný všem studentům v ČR a podporuje výjezd na jakoukoliv uznanou vysokou školu v cílových zemích (Island, Norsko, Lichtenštejnsko). Školu si musíte najít a své přijetí na ni zařídit sami. V tom vám nikdo nepomůže. S výhodou lze sice využít některé postupy pro studenty programu Erasmus, nicméně je potřeba si pečlivě hlídat, aby byly dodrženy některé specifické podmínky tohoto programu.
Samotný grant se skládá z paušální částky, která činí 780 Eur na měsíc, úhrady nákladů na cestu do cílového místa a úhrad několika menších položek jako je pojištění, náklady na povolení k pobytu a učebnice.
Přehledné srovnání s Erasmem
| FM EHP/Norska | Erasmus |
| volný výběr školy | pouze školy s bilaterální smlouvou |
| nutnost si vše vyřídit sám | možnost využít zaběhlého systému |
| paušál 780/měsíc + náklady na cestu | pouze paušální částka (v řádu 500 Euro) |
FM EHP/Norska vám nabízí podstatně větší svobodu a volnost při výběru školy a možnost poznat místa, kam byste se normálně nedostali a to za podmínek, kdy nemusíte rozbíjet prasátko (chci říci rozprodat vaše vyvážené a rostoucí portfolio) a zadlužit se až po uši. Cenou, kterou za to ovšem „platíte“ je fakt, že si vše musíte zařídit sami a to často v podmínkách, kdy některé strany nevědí jak postupovat a je potřeba podrobně vysvětlovat, co potřebujete.
Stručný návod jak postupovat při podání žádosti
Zajděte na stránky NAEP a pročtěte si podmínky programu. Je to zdlouhavé a úmorné čtení, ale dozvíte se skutečně vše, co potřebujete vědět i to v jakém sledu je třeba podniknout další kroky.
Porozhlédněte se a vyberte si školu, kam byste chtěli vyrazit. NAEP nabízí seznam a v dnešní době internetu je to hračka. Pro zájemce o studium na Islandu v oborech management nebo ekonomie určitě doporučuji Reykjavík University, naopak na právo, jazyky a místní historii je prý lepší University of Iceland.
Napište do mezinárodní kanceláře dané univerzity a zeptejte se, zda by byla ochotná vás za podmínek daných grantem přijmout (máte zvláštní status a většinou potřebujete potvrzení o přijetí dříve, než mají uzávěrku přihlášek, u obou zmíněných univerzit to lze). Pokud ano, máte napůl vyhráno.
Nyní přichází na řadu poněkud ubíjející cesta, kdy musíte pečlivě vyplnit stohy formulářů, bude jich více než se na první pohled zdá, odeslat je na správná místa, vyurgovat, aby vám byly včas navráceny se správnými razítky a postoupit je na další místa. Mezi tím vším trpělivě vysvětlovat,vysvětlovat a vysvětlovat. Práci vám může usnadnit Oddělení zahraničních styků školy, který má o programu dobré informace a může případně poradit kam mají směřovat vaše další kroky.
Pokud se vše podaří, přichází na řadu ta druhá půlka napětí, doufat že komise NAEP přidělí grant právě vám. Správně vyplněná žádost a zodpovědně napsaný motivační dopis poukazující na něco hlubšího, než-li že si chcete za cizí peníze vyjet popíjet vám určitě pomohou. Poměr schválených žádostí k podaným byl zatím ve většině kol cca. 50 %, což si myslím je velice rozumná hranice.
Uzávěrky bývají 15. dne v měsíci květnu a říjnu, vždy na následující semestr. Vyplatí se přemýšlet a plánovat dopředu. Já na své žádosti odevzdané v květnu 2008 začal pracovat již koncem ledna 2008.