Na intranetu Mensy delší dobu probíhala diskuse (http://mensa.click/oi) nad otázkou, zda je, nebo není dobrý nápad studovat dvě vysoké školy zároveň. Z diskuse se svolením rád vybírám a přetiskuji příspěvek Libora Kožíka, pod který se mohu jakožto absolvent FEL-ČVUT (2000-2007) a FPH-VŠE (2001-2009) s naprostým souhlasem podepsat a potvrdit validitu v něm uvedených tezí i s odstupem času – Ing. et Ing. Tomáš Kubeš, šéfredaktor.
Já souběžně dvě vysoké školy studuji, ale nejsou to nejnáročnější obory (podnikové hospodářství a politologie). Mohu říci, že současné studium dvou vysokých škol člověka naučí mnoho věcí nad rámec toho, s čím se setká na přednáškách. Především organizovat si čas, hledat skulinky nebo nová řešení a eliminovat všechno přebytečné. To je zatraceně dobré a věřím, že každý tento způsob uvažování v budoucnu s výhodou uplatní. Aby se vše dalo stihnout, člověk se musí naučit dokonale zvládnout to, co si naplánuje, protože mu nezbývá mnoho místa na zdlouhavé odkládání – odsouvání je cesta do záhuby. (Ve výsledku často budeš třeba ten „hlupák“, co se aktivně hlásí na první prezentaci v semestru a podobně.) Naučíš se také zvládat pořádný nápor stresu. Nejvtipnější je, když vidíš vystresované lidi, kteří studují jen jeden obor s tebou; pak však vidíš totéž i na druhé fakultě – a ty si můžeš říct, že zvládáš obojí stres zároveň. V tu chvíli si uvědomíš, že jsi na tom úplně stejně jako oni, že naše výkonové možnosti jsou dány množstvím práce, ne našimi limity. Tohoto zjištění si obrovsky cením. Ale to si člověk musí zažít.
Velkou výhodu vidím také v tom, že studium přece jen ještě není práce. Když zažíváš přílišné tlaky, tak si je můžeš v případě nouze korigovat a například něco pustit k vodě (což v práci nejde) a celkově se naučit zacházet se stresem. Mnoho prvních zaměstnání končí tak, že člověk nezvládne stres, protože tuto průpravu nemá.
Já osobně nelituji rozhodnutí jít na dvě vysoké školy. Nevěřím, že jsem o něco přišel. Ale to záleží i na tom, jaký žil člověk život „předtím“. Já jsem na střední žil naplno a užíval si života; studiu jsem moc nedal, protože jsem si vždy říkal, že i střední školu lze zvládnout bez učení. Pak mi došlo, že je potřeba zabrat a začít dřít, abych pak měl dobrou pozici na pracovním trhu.
Můžu to tedy doporučit. Člověk však musí přežít první zkouškové období. To je peklo. Časem (asi po prvním roce studia dvou VŠ současně) člověk pochopí, že to není taková hrůza, a může se zase posunout dál. Teď už nevidím problém při dvou středně těžkých VŠ zároveň pracovat na částečný úvazek nebo se „bavit životem“, prostor pro to je. V příštím semestru odjíždím na „Erasmus“ s tím, že budu na jednu ze svých škol dojíždět z Vídně. Prostě další výzva.