Je lepší být sova, nebo skřivan? Podle výzkumu univerzity v Birminghamu mohou skřivani slavit, v dnešní společnosti totiž mají nad sovami navrch. Mozky „sov“, tedy lidí, kteří nejraději chodí pozdě spát i pozdě vstávají, totiž ve srovnání s mozky skřivanů vykazují určité odlišnosti, které mohou představovat nevýhodu vzhledem k omezením plynoucím z režimu normálního pracovního dne.
Jedinci, jimž vnitřní hodiny diktují, aby chodili spát a vstávali velmi pozdě (průměrný čas usnutí 2:30 a průměrný čas probuzení 10:15), mají nižší propojitelnost jednotlivých oblastí mozku v jeho klidovém stavu, a to konkrétně těch, jež jsou spojeny s udržováním vědomí. To pak souvisí s horší pozorností, pomalejšími reakcemi a zvýšenou ospalostí během typického pracovního dne.
Podle Britského národního statistického úřadu zhruba 12 procent zaměstnanců pracuje na noční směny. Víme, že rozpor mezi interními tělesnými hodinami a skutečnými hodinami spánku má závažný negativní vliv na zdraví lidí pracujících na noční směny. Ale takovýto rozpor může být způsoben také nutností přizpůsobit se společensky obvyklému pracovnímu dni od 9 do 17 hodin, pokud toto časové rozvržení není v souladu s vašimi přirozenými biologickými rytmy. Pozdější uléhání ke spánku a vstávání po 8:20 preferuje kolem 40–50 % populace; podle výzkumníků je tedy nutné v oblasti výzkumu negativních vlivů působících na tuto skupinu ještě mnohé udělat.
Vedoucí výzkumu Dr. Elise Facer-Childsová z Centra pro zdraví lidského mozku univerzity v Birminghamu říká: „Obrovské množství lidí se snaží během práce nebo školního vyučování podávat co nejlepší výkony v čase, jemuž nejsou přirozeně přizpůsobeni. Je nanejvýš nezbytné, abychom tuto otázku lépe pochopili, a dokázali jak minimalizovat zdravotní rizika ve společnosti, tak maximalizovat produktivitu jedinců.“
„Sovy jsou jednoznačně nejvíce znevýhodněné ráno a zřejmě jsou oproti skřivanům v nevýhodě i po zbytek dne.“
Studie uveřejněná v časopisu SLEEP se zaměřila na funkci mozku v klidu a její souvislost s kognitivními schopnostmi 38 dobrovolných účastníků studie, charakterizovaných buďto jako sovy, nebo skřivani, a to s využitím fyziologických rytmů (melatonin a kortizol), nepřetržitého monitorování stavu spánek/bdění a informací z dotazníků. Dobrovolníci podstoupili vyšetření magnetickou rezonancí, následně na sezeních v různých časech dne mezi osmou hodinou ranní a osmou večerní řešili řadu úkolů a průběžně hodnotili svou úroveň ospalosti.
Skřivani mezi dobrovolníky byli podle svého tvrzení méně ospalí v ranních hodinách a vykazovali v té době i rychlejší reakční dobu při testech, a byli v nich tedy výrazně úspěšnější než sovy. Ty pak byly nejméně ospalé v osm hodin večer a měly tehdy i nejrychlejší reakční dobu, ačkoliv ani tak jejich výsledky nebyly oproti skřivanům výrazně úspěšnější. Sovy jsou tedy jednoznačně nejvíce znevýhodněné ráno a zřejmě jsou oproti skřivanům v nevýhodě i po zbytek dne – mozková propojitelnost v oblastech, které by mohly být předpokladem lepší výkonnosti a nižší ospalosti, byla totiž v pozorovaných časech u skřivanů významně vyšší, což naznačuje, že propojitelnost mozku v klidovém stavu je u sov oslabena po celou sledovanou denní dobu.
Dr. Facer-Childsová, která nyní působí na Monashově institutu kognitivních a klinických neurověd (MICCN) v australském Melbourne, výsledky komentuje: „Nesoulad mezi osobním biologickým časem a společenským časem, který většina z nás zažila formou časového posunu při cestování letadlem, je obvyklým problémem sov, které se pokoušejí přizpůsobit normálnímu pracovnímu dni. Naše studie je první, která ukazuje možný vnitřní neuronový mechanismus stojící za tím, proč jsou sovy možná vystaveny kognitivnímu znevýhodnění, jsou-li nuceny se těmto nátlakům přizpůsobovat.“
„Máme-li se s tím naučit pracovat, potřebujeme umět lépe brát v úvahu osobní vnitřní hodiny každého jedince, a to zejména v pracovní oblasti. Typický pracovní den sice možná trvá od 9 do 17 hodin, pro sovu to však potenciálně znamená sníženou výkonnost v ranních hodinách, nižší mozkovou konektivitu v oblastech spojených s vědomím a zvýšenou ospalost přes den. Pokud bychom jako společnost dokázali být pružnější v organizaci času, mohli bychom dosáhnout velkého pokroku v maximalizaci produktivity a minimalizaci zdravotních rizik.“