Cestovali jsme dvěma auty a za super jíííízdu 🙂 patří velké díky Tomášovi a Petru Kolovratovi. V rychlém tempu jsme projeli noční Německo, všichni kromě unavených řidičů jsme se probudili v ranním Orléans, oběhli katedrálu, ze všech stran vyfotili rodný dům i sochu udatné Jany z Arku, panny orleánské, v místní pekárně snědli svůj první pravý francouzský croissant a celý první den zájezdu jsme strávili prohlídkou zámků na Loiře. Největší a nejznámější zámek Chambord jsme viděli i zevnitř. Průčelí zámku má šířku 128 metrů, v zámku je 440 místností, 80 schodišť, 365 komínů (pro každý den v roce), 800 tesaných hlavic sloupů a schodiště navržené Leonardem da Vinci, kde každé z ramen schodiště vede jinou trasou, takže osoby schody vycházející a scházející se nepotkají. Schody jsme pořádně zkontrolovali a je to skutečně tak! 🙂 Po proběhnutí všech komnat, balkonů a schodů jsme měli chuť ulehnout v ložnici Krále Slunce Ludvíka XIV., která ale spíše než k odpočinku sloužila k setkáním vnitřně i zahraničněpolitického významu. I když mocný král z rodu Bourbonů měl 6 manželských a 10 nemanželských potomků! Prohlídku zámku nám zpestřili postarší němečtí návštěvníci, které zaujal zejména zdejší symbol ještěrky hojně využitý ve výzdobě, paní pokaždé mimořádně hlasitě upozorňovala: „Wunderschön Salamander!” Ještěrek bylo v zámku celkem 800 …
Z dalších 120 zámků na Loiře v oblasti mezi Orléans a Angers jsme viděli Blois, Amboise, Chaumont, krásný vodní zámek s přístupovým mostem Chenonceau nad řekou Cher … Na jeho obloucích přímo nad vodou je nyní umístěna dvoupatrová galerie, kdysi využívaná jako oblíbené místo společenských setkání francouzské aristokracie. Po zámku ve Versailles je Chenonceau druhým nejnavštěvovanějším zámkem ve Francii. Řeka tekla klidně a byl horký letní den, takže jsme záviděli návštěvníkům, kteří oblouky ladně podplouvali na lodičkách. Přestávky na koupání jsme v náročném poznávacím programu ale také měli, hned druhý den na cestě podél jižního pobřeží Atlantiku jsme si krásně zaskákali ve vlnách. V kraji Bretaň jsme v městečku Vannes obdivovali středověké hrázděné stavby, v klidném zeleném Carnacu 3 000 menhirů v různých uskupeních, naproti tomu v rušném přístavu Concarneau jsme měli problém najít místo k parkování, ale povedlo se a naše snažení bylo odměněno krásným výhledem z městských hradeb a fantastickou zmrzlinou.
Na Pointe du Raz, nejzápadnějším výběžku pobřeží s vlnami dramaticky se tříštícími o útesy, majákem na dohled a sochou anděla ochraňujícího námořníky jsme se cítili jako na konci světa.
Další den našich toulek patřil severní Bretani a městu Dinan, pirátské pevnosti Saint-Malo, kde jsme poobědvali výborné crępes, francouzské palačinky, a asi nejsilnějším zážitkem byl klenot seznamu světového dědictví UNESCO – klášter na hoře Mont Saint Michel, ležící na přílivovém poloostrově, který je s pevninou spojený náspem. Rozdíl výšky mořské hladiny při přílivu a odlivu je cca 15 m (nejvíce v Evropě), takže buď je hora obklopena tekutými písky, anebo „plave v moři“. Odlivem se obnažuje mořské dno do vzdálenosti 10 – 15 km od pobřeží (zdroj: Wikipedie). Na konci náspu u parkovišť pro auta a autobusy přivážející turisty je každý den napsané, dokdy je potřeba z parkoviště odjet s tím, že jinak auto poškodí voda. Brána opevnění i přístupová hráz se s přílivem uzavírá a nahoře na hoře zůstávají pouze návštěvníci ubytovaní v hotýlcích, kteří z kamenných teras opevnění pozorují moře všude kolem, diskutují, líbají se, prochází se křivolakými uličkami a jedí mušle až do dalšího odlivu a otevření brány. Pokud tam pojedete, dobře si tedy vyberte, s kým se (dobrovolně :-)) necháte na tomto romantickém místě zavřít!
Z příjemné dovolenkové nálady nás rázem vyvedlo muzeum vylodění v Normandii, obzvlášť po zhlédnutí autentického filmu a panelu věnovaného amputacím. Šokující byl i obsah vitríny s osobním majetkem vojáka – zubní kartáček, hřeben, krém na boty a nic víc … neexistovala jakákoliv individualita, válka potřela identitu jednotlivců, kteří šli do boje za svůj národ hnaní propagandistickými hesly, neustálá blízkost smrti … Studenou facku jsme dostali i na cestě zpátky, kdy jsme se zastavili u památníku ve Verdunu, sledovali dlouhé řady stejných bílých křížů a v jednom z bunkrů jsme viděli výstavu obrazů – byli na nich vojáci a vojačky, slepí, hluší, stařičcí lidé s válečnými zraněními, kteří drželi v rukou svoje fotografie z mládí, kdy nadšeně v uniformě bránili svoji vlast, popřípadě potomci drželi fotografie rodičů, kteří v bojích padli.
V druhé části našeho zájezdu měl být hlavním programem EMAG v Paříži, ale protože naši francouzští spolumensané pojali jeho organizaci velmi volně, oficiálních částí jsme se zúčastnili jen velmi málo a v podstatě jsme pokračovali ve vlastním programu. Organizátoři nám chystali různé zajímavé akce typu: „Chcete vidět ostatní účastníky? Místnost na setkávání nemáme.” „Zaplatili jste za eventy? Nejsou!” „Přednáška se koná?! Opravdu? Najděte si neoznačenou přednáškovou místnost.” „Chyťte si svého lektora.” „Donuťte ho, aby mluvil jinak než francouzsky, protože jinak mu stejně neporozumíte.” „Našli jste dokonce i tlumočníka? Vysvětlete ostatním účastníkům, že byste ho chtěli poslouchat a nebude znít pouze francouzština.” Na druhé straně tolik chvály na dobře zorganizovaný EMAG v minulém roce v Praze jsme již dávno neslyšeli, což potěšilo zejména členy organizačního týmu, kteří se letošní výpravy zúčastnili. Za všechny to shrnula Zuzka Poláková: „Minulý rok v Praze nás někdo chválil zhruba každých 8 minut, teď 8krát za minutu!!” 🙂 No dobře, abychom nebyli až tak pesimističtí a vyznávali francouzské savoir le vivre (umění žít) – prostory UNESCO, z nichž část využívala konference, byly opravdu impozantní a výhled z kavárny, kde jsme obědvali, byl přímo na Eiffelovku vzdušnou čarou asi 500 metrů od ní … a s ostatními ztracenými mezinárodními účastníky jsme se nakonec shledali a pobavili také, srazy v hospodách vždycky někdo zorganizoval. Jeden německý mensan letošní ročník setkání charakterizoval jako historicky první „udělej si sám” EMAG. Ale opět abychom jenom nehanili, mimořádně zajímavá byla procházka krytými pasážemi v centru Paříže se šarmantním francouzským mensanem, který měl rozsáhlé znalosti historie a fakta skvěle zasazoval do souvislostí. Také přednáška o díle Auguste Rodina konaná v prostorech UNESCO byla vynikající! Podrobná, doprovázená množstvím obrazového materiálu a již zhruba v polovině se povedlo přesvědčit razantně protestující starší francouzskou dámu, že bude znít i anglický překlad, takže jsme i rozuměli. Slova lektorky jsem si potvrdila v muzeu Auguste Rodina, návštěvu kterého jsem si ale již v duchu výše zmíněného hesla zorganizovala sama. 🙂 Další zajímavou částí programu, kterou jsme po vlastní ose v Paříži absolvovali, byla prohlídka moderní čtvrti La Defense s Grande Arche, která vzdušnou čarou tvoří pokračování Vítězného oblouku. Nahoře ve výšce 110 metrů je krásná vyhlídka s galerií, která byla společně s výtahy zvenčí budovy bohužel zavřená. A ještě k tomu strašně pršelo. Náladu jsme si s částí dámské části výpravy zlepšily hodnocením francouzské módy v přilehlém obchodním centru a pak ještě procházkou po Champs Elyseés, kde jsme původně chtěly zhlédnout SAMOZŘEJMĚ zejména Vítězný oblouk, ale nakonec jsme stejně skončily obdivováním výkladů světových módních značek.
A co Francie kulinářská? Tu jsme samozřejmě objevovali také! Vynikající mušle vařené v hovězím vývaru v Bretani, levandulová zmrzlina v městečku, kde je prý pochovaný Leonardo da Vinci, crępes a galettes – slané i sladké palačinky s různými náplněmi, croissanty a pain au chocolat v malých pekárnách – boulangeriích, obrovské zeleninové saláty s plátky opečených brambor v hospůdkách, křupavé bagety plněné kuřetem s čerstvou majonézou, flan – velký sladký koláč z listového těsta, pudingu a vaječných žloutků, kozí sýry a paštiky z husích jater v místní tržnici, kir royal – nápoj ze šampaňského a Crčme de Cassis, likéru z černého rybízu, malé silné espresso, ve kterém stojí lžička a postaví na nohy i skupinku poutníků celý den se trmácejících po zámcích na Loiře … :-), ale šneci, ti samozřejmě nejlépe chutnají v Paříži, přímo na Montmartre! Kavárnu vybral Tomáš Kubeš, takže jsme v setkání SIG Gurmánu plynule pokračovali i ve Francii. A ještě lépe, když po skvělém jídle následuje procházka noční Paříží – naše veselá skupinka stihla nejenom promítání starého francouzského filmu na velkém plátně přímo pod Sacre CSur, ale prohlédli jsme si i světelnou show na Eiffelovce, která byla z Montmartre krásně vidět, díla pouličních umělců a suvenýry od hlasitě v několika jazycích vyvolávajících prodavačů, seběhli jsme přes čtvrtě, které žijí skoro výhradně v noci, a skončili jsme velmi stylově – přímo před vyhlášeným kabaretem Moulin Rouge. Jediná Češka, která prošla přísným konkurzem a potom v tomto kabaretu tři roky tančila, si vzala Francouze a má v současnosti v Praze studio jógy.
V rámci výletů a výjezdů z Paříže jsme nemohli opomenout městečko a zámek Versailles se Zrcadlovým sálem, rozsáhlými zahradami, sochami bohů, zpívající fontánou …
Ale každá krásná dovolená raz končí. Cestou domů jsme se ještě zastavili v Reims (Remeš) a viděli jsme katedrálu s krásnými vitrážemi, sochami francouzských králů a zvláštní sochou smějícího se anděla.
Děkujeme Tomáši Blumensteinovi za (jako vždycky) vynikající organizaci mensovního zájezdu, přípravu cesty předem i provázení a výklady na místě. Děkuji všem spoluturistům, že jsme byli dobrá parta, a těším se na setkávání s vámi na dalších mensovních akcích.
Na cestu zpátky z Paříže se k nám připojila sympatická Christine Warlies, bývalá členka Mezinárodní rady a mezinárodní radní pro národní Mensy. Dověděli jsme se, že stála u zrodu prvního mezinárodního setkání EMAG v Kolíně, a řekla nám, že z pokračujících mensovních setkání má velkou radost, protože nabízí kromě setkávání mensanů i navazování nových přátelství, poznávání nových míst a měst těm, kteří chtějí dobrovolnicky pracovat a zkusit i něco jiného, než je jejich každodenní zaměstnání, organizační práci si vyzkoušet a dostat za to ocenění a poděkování ostatních. Těšíme se tedy na další ročníky EMAGu, příští rok ve Švédsku. Pořádající švédská Mensa již vyhlásila místo i termín konání, 8. – 12. srpna 2012 ve Stockholmu.