Mlsní mensané a mensanky vyrazili v Ostravě 29. dubna do kavárny Sladké časy, aby brunchem příjemně a vydatně zahájili sobotu. A bylo z čeho vybírat, protože Sladké časy navzdory svému jménu nabízejí i řadu slaných pochoutek (jako například Croque madame).
Sešli jsme se v hojném počtu a musím přiznat, že mě potěšilo, že dorazili jak úplní nováčkové, tak staří matadoři místní skupiny Ostrava. I dozvěděli jsme se, jak to tehdá v dávném mensovním úsvitu dějin přišlo, že se právě tato skupina schází v čajovně u Sýkorova mostu.
Probrali jsme deskovky, nadcházející jarní i podzimní setkání, stravovací návyky veverek, a protože je jaro, tak i jejich namlouvací rituály. V průběhu posezení začalo venku vydatně pršet, nikdo nikam nespěchal, a tak jsme si dali nášup (např. dortík jménem Nebe v hubě) a dopoledne se příjemně překlenulo k polednímu.
Někteří z nás (snad hnáni výčitkami svědomí) vyrazili odpoledne na lezeckou stěnu. Ale to už je jiný příběh, plný lan, potu a prstů od křídy prodchnutý pokřiky připomínající Cimrmanovo jmelí. „Házíš?“ „Házím!“ aneb v našem případě „Lezu.“ „Jistím!“