Sváteční středu 17. listopadu 2021 se členové MS Jihlava rozhodli využít k přátelskému setkání.
Sešli jsme se už v úterý v podvečer v malebné Želivi, na chalupě jménem Marie. Během večerního posezení přišlo na přetřes krajské kolo LO, povídalo se o tom, co se nám při organizaci povedlo a co příště vymyslíme lépe. Také jsme si užili vyprávění Jarky Hnatiakové o zážitcích z mensovního zájezdu do Bosny a Hercegoviny a po dobré večeři si zazpívali při kytaře Luboše Muzikáře.
Na druhý den byl připraven program nabitý přímo „blumensteinovsky“.
Nejprve jsme vyrazili na exkurzi do vodní elektrárny Sedlice. Kouzelná záležitost: v interiéru máte pocit, že jste se ocitli o sto let nazpět – na své si tedy přijde technický nadšenec i romantik. Všechny tři turbíny jsou krásně zeleno-červené, největší se jmenuje Anka Silák, prostřední je Jirka a nejmenší Emilka – ta jediná kvůli nízkému stavu vody během naší návštěvy pracovala. Všechny je mají na povel otec se synem, a opečovávají je se zaujetím i láskou.
Povídali bychom si tam ještě dlouho, ale program je program, a ačkoli podpsí počasí zrovna nelákalo k procházce, bylo vyhlášeno heslo, že neexistuje špatné počasí, jen špatně oblečený turista, a několik statečných vyrazilo nazpět k Želivi pěšky.
Zbabělí motoristé i stateční turisté se pak sešli před branou želivského kláštera, všichni natěšeni na exkurzi do pivovaru. Mají to tam pod palcem bratři premonstráti, není tedy divu, že pan sládek i slečna obsluhující etiketovací mašinku pracují pod velebným dohledem krucifixů. V místních várnicích se vaří libové pivo, jak jsme se mohli přesvědčit při degustaci.
Po obědě v klášterní restauraci následovala komentovaná prohlídka areálu želivského kláštera, kterou paní průvodkyně zaníceně prokládala pastoračními pasážemi. Poté jsme vyrazili přes hráz Sedlické přehrady směrem Světlá nad Sázavou, abychom těsně před zavírací dobou stihli návštěvu výstavy keramiky z pece anagama a keramiky raku Martiny Tyny Doležalové s autorským komentářem.
Loučili jsme se už za tmy tmoucí, uondáni a plni krásných zážitků.
Poděkování patří Mense za finanční příspěvek na akci, a hlavně Ivetě Jelínkové, která to všechno vymyslela a naplánovala.
