Seminář probíhal formou zvídavých otázek přednášejících k účastníkům. Ti pak většinou chybné odpovědi poopravili a přidali vysvětlení. Ve většině případů zdůrazňovali, že odpovídající reakce je vždy závislá na konkrétní situaci a žádná rada nepočítá se všemi okolnostmi. Raději přejdu rovnou k jednotlivým případům.
- Příklad 1: Co udělat, když vás obtěžuje nějaký člověk? Nejdříve musíte posoudit, jestli je jeho jednání dotěrné, nebo legitimní. V prvním případě napřáhněte pravou ruku do výše hrudi, čímž se vytvoří a udrží prostor kolem těla, a důrazně, abyste ho zarazili a odradili, se zeptejte: „Co si přejete?“ Vykání je důležité z důvodu vnímání okolím. Pokud pro vás odpověď není přijatelná nebo jste dále obtěžováni, napřáhněte i vaši druhou ruku a podle okolností zvýšeným hlasem upozorněte na situaci okolí; přitom si udržujte odstup.
- Příklad 2: Co dělat, když vidíme nějakou nestandardní situaci? Nejdříve je nutné posoudit, o jak nezvyklou situaci se jedná. Nemá smysl volat policii k ostřejší manželské hádce.
- Příklad 3: Pokud jdeme opuštěnou temnou částí města a zdá se nám, že nás někdo sleduje, není vhodným řešením zrychlit krok. Může se totiž stát, že nás chce dohnat přítel nebo další vylekaný, takže náš zrychlený krok ho vystraší ještě více a přidá na chůzi. Místo toho poodstoupíme z předpokládané trasy, přitom se na sledujícího otočíme, protože jeho identifikace a viděné nebezpečí nás méně děsí, a počkáme, až přejde. Případného útočníka možná odradí, že byl spatřen, případný přítel nás dohoní. Vůči neodrazenému útočníkovi, který zamíří k nám, můžeme opět použít obranné gesto.
- Příklad 4: Pokud jste svědkem nebo obětí loupeže nebo osahávání ve stísněném prostoru nebo dopravním prostředku, nestyďte se volat o pomoc; viz dále. Při potřebě zmařit loupež raději informujte řidiče. Ti vědí, co mají dělat. Už se stalo, že gang takového hrdinu zapíchl, protože ten neměl kam utéct. Pokud se stane, že jste již napadeni a museli jste použít obouruční obranné gesto, tak i když to vypadá, že nablízku nikdo není, je vhodné jasným hlasem zavolat o pomoc. Volání obsahuje samotné zvolání, krátký popis situace a druh požadované pomoci: „Pomoc! Jsem napaden! Zavolejte policii!“
Také jsme se dozvěděli, jak je i slabá žena po menším tréninku schopna pomocí obouručního obranného gesta rychle provést silný výpad, vedený celým tělem, proti útočníkově hlavě a tím ho vyvést z rovnováhy a získat např. čas k útěku.
Některé rady pro svědky napadení: Vykání signalizuje neznámé osoby, a ne přátele. Obranné gesto popsané v prvním příkladu nám usnadní rozeznání napadené osoby od útočníka, což není vždy triviální případ. Pokud usoudíme, že situace si žádá naši intervenci, uvědomme si rizika, například to, že svým zásahem můžeme vzniklou situaci i vyhrotit. Vyhrožování přivoláním policie není správné, pokud jsme v dosahu útočníka, protože nejjednodušší řešení pro něj je zpacifikovat nás a pak se vrátit k původní oběti. Raději ji zavoláme předtím a pak případně do jejího příjezdu pomáháme.
Pokud už dojde k tomu, že se musíte bránit nebo že bráníte někoho jiného, lze použít jako nouzovou zbraň prakticky cokoliv, např. tvrdé hrdlo PET láhve nebo při odemykání dveří klíče; ty použijte švihem a nevkládejte je mezi prsty, protože hrozí zranění. Dále nás přednášející seznámil s problémy při nakupování a používání slzáků – pepřáků.
A poslední rada:
Pokud po vás útočník chce jen peníze a používá přitom zbraň, dejte mu je. Je sice pěkné mít u sebe nějakou zbraň, ale ne vždy je samozřejmostí schopnost a dovednost ji smysluplně použít. Častokrát se tím spíše útočník vyprovokuje k použití té jeho.