S Mensou jsme cestovali se synem již na Nový Zéland v roce 2022 a do Peru v roce minulém. Obě dobře připravené předchozí akce se nám velmi líbily, takže když se objevila nabídka na letošní plavbu Karibikem s následným putováním po jihu USA, s přihláškou jsem neváhal.
Na rozdíl od loňské cesty do Peru, kde jsme se kvůli zpožděným letům a ztraceným zavazadlům „naháněli“ s některými spolucestujícími několik dnů, přesun na Floridu přes Londýn proběhl bez jakýchkoliv problémů. V Miami, přesněji tedy v Miami Beach (což je ostrov), jsme strávili dvě noci v hotelu. Užili jsme si zdejších písečných pláží, teplého moře a měli jsme možnost alespoň trochu poznat atmosféru tohoto proslulého místa.
V „Americe“ (myšleno v USA) jsem nikdy předtím nebyl, tak jsem byl zvědav, co nás tam bude čekat. Spojené státy jsou veliká země mnoha tváří a Miami určitě není zrovna typický obraz USA. Počet obyvatel samotného města je asi půl miliónu, ale celá metropolitní oblast má přes 6 miliónů a většinu populace tvoří Hispánci a Afroameričané. Běžně je zde cítit tráva (marihuana), po ulicích se prohánějí silné sporťáky a velká bachratá osobní auta, jaká v Evropě nejsou k vidění. Nejen auta, ale také někteří lidé jsou zde jaksi rozměrnější do šířky. Opravdu, nikdy jsem neviděl na jednom místě tolik až neuvěřitelně přetloustlých lidí. Většinou se jedná o nebílé dámy a nikterak se za svoji postavu nestydí. Stačí úsporné plavky, síťované šaty a outfit je hotov.
V neděli dopoledne 29. června jsme nastoupili v přístavu v Miami na obrovskou luxusní výletní loď jménem Seascape a čekalo nás týdenní putování po Karibiku. Plavidlo je registrované na Maltě, patří ale švýcarské společnosti s italskými kořeny MSC Cruises, která provozuje asi 25 dalších podobných lodí po celém světě. Kapitán a vyšší důstojníci jsou Italové, zbytek běžné posádky je různorodý, velice často jsou to Indové nebo Filipínci.
Seascape je dlouhá 339 m, je jednou z nejdelších a nejmodernějších výletních lodí na světě a plavit se na ní je skutečným zážitkem. Maximální kapacita je 5 877 cestujících a 1 648 členů posádky. Loď má 20 palub, v těch spodních je technické zázemí, od páté do deváté jsou restaurace, salónky, bary, obchody, divadlo, kabaret, herny, posilovna, bazény, vířivky a další. Od deváté do patnácté paluby se nacházejí kajuty pro cestující. Na palubě 16 je velká rautová restaurace, která je otevřená téměř po celý den, servis neposkytuje pouze od 2 do 6 hodin v noci. Podle denní doby nabízí snídani, oběd, odpolední svačinu, večeři nebo pozdní občerstvení. Vše v obrovském a různorodém výběru včetně ovoce, nealkoholických nápojů, kávy a čaje. Restauraci je možné navštěvovat kdykoliv a konzumovat bez omezení, což jsme také svědomitě činili. Kromě zmíněného bufetového stravování jsme ještě chodili do jiné restaurace na snídaně a večeře s obsluhou. Tady jsme si vybírali z jídelníčku, u večeře tedy předkrm, hlavní jídlo a dezert.
Nejvyšší paluby jsou určeny hlavně pro zábavu, nacházejí se zde další bazény, tobogány, herny, bary a další atrakce. Všechna patra jsou propojena rychlovýtahy, ale je možné použít i schodiště. Všude u výtahů visí orientační plány palub, takže i když je loď obrovský labyrint, není těžké se na ní orientovat. Při každém výstupu z lodi se všichni cestující musí zaregistrovat svou lodní kartičkou a totéž udělat opět při nástupu, aby někdo pak na lodi nechyběl. Při nástupu jsou pečlivě kontrolována zavazadla, jak z bezpečnostních, tak i zištných důvodů. Na lodi jsou totiž alkoholické nápoje poměrně drahé a na pevnině zakoupený rum (bahamský, jamajský či kajmanský) je cestujícím odebrán do úschovy a vrácen až na konci plavby.
Druhý den ráno (pondělí) jsme dopluli na jeden z bahamských ostrovů jménem Ocean Cay, patřící přímo lodní společnosti MSC. Tento umělý ostrov s rozlohou asi 40 hektarů byl původně určen pro průmyslovou těžbu písku na Floridu a společnost MSC ho zakoupila v roce 2015. Poté ho nechala zrekultivovat, bylo obnoveno přírodní prostředí a vysázeno 75 000 původních rostlin.1 Od roku 2019 slouží jako zastávka výletních lodí, i my jsme na něm strávili příjemný den koupáním a sluněním. Na nejzazším cípu ostrova bylo dokonce možné pozorovat leguány.
Třetí den (úterý) jsme zakotvili v Nassau, hlavním městě Baham, na ostrově New Providence. Město jsme si prohlédli za pošmourného počasí z okružní jízdy autobusem, ale popravdě řečeno tam celkem nic zajímavého k vidění není. Než jsme nastoupili na loď, schovali jsme se asi na hodinku před lijákem v jedné přístavní hospůdce jménem Señor Frog’s. Okusil jsem tam dvě piva s tímto žabím názvem a etiketou. Chutnala celkem normálně, lépe (a levněji) než Heineken a Budweiser na lodi. Hudba hlasitě vyhrávala, číšník se pohyboval v rytmu tanečním krokem, na pódiu se kroutily nějaké dívčiny. Možná to byl nejzajímavější zážitek z celého Nassau.
Další den plavby (středa) jsme strávili lenošením na lodi a snažili se užít si všech jejích atrakcí a vymožeností. Kdo si přivstal, měl možnost spatřit východ slunce nad ostrovem San Salvador, který je historicky významný jako pravděpodobné místo prvního přistání Kryštofa Kolumba v Americe v roce 1492.
Pátý den ráno (čtvrtek) jsme připluli na severní pobřeží Jamajky do přístavu Falmouth. Po asi hodinové jízdě autobusem nás čekala jediná fyzicky náročná akce zájezdu, a to sice šplhání proti vodopádům řeky Dunn’s River. Byl to lehce adrenalinový zážitek, nikoliv příliš nebezpečný, hlavní překážkou byla lehce zmatečná organizace místních průvodců. Popsat se to nikterak nedá, jsou věci, které je třeba pro pochopení zažít.
Šestý den (pátek) nás čekaly Kajmanské ostrovy, naše poslední zastávka. Nejsou ovšem plné kajmanů a ani nikdy nebyly. Objevil je původně Kryštof Kolumbus a podle množství želv, které zde viděl, je pojmenoval Las Tortugas, tedy Želví ostrovy. Současné jméno jim dal anglický mořeplavec a korzár Francis Drake podle leguánů, které spatřil na zdejším pobřeží. Považoval je totiž mylně za kajmany. Kajmanské ostrovy jsou britské zámořské území a díky sídlům mnoha finančních institucí jsou dokonce velmi bohaté. V tabulkách HDP na obyvatele podle parity kupní síly se pohybují těsně za první desítkou. A je to vidět. Podnikli jsme krátkou okružní jízdu po hlavním ostrově zakončenou prohlídkou Želvího centra. Všude čisto, pěkné domy, upravené okolí a pořádek. Před odjezdem jsme se ještě stihli vykoupat na krásné písečné pláži.
Sedmý den (sobota) jsme opět strávili na moři a na lodi. Pozorovat jsme mohli západní pobřeží Kuby a také obratně manévrující tereje, kteří neúnavně provázeli naši loď po celou plavbu.
V neděli 6. července jsme v Miami vystoupili z lodi, půjčili si pět osobních aut a dvě dodávky, rozdělili se do posádek a vyrazili na pětidenní, skoro 2 000 km dlouhé putování do New Orleans.
Na první zastávce v národním parku Everglades jsme se projeli na airboats – plochých člunech poháněných obrovskou řvoucí vrtulí na zádi. Mohli jsme si tak učinit představu, jak vypadají tyto člověkem neobydlené a vlastně neobyvatelné končiny. Ale zejména různým druhům ptactva a aligátorům se tady líbí. My jsme tedy žádného neviděli, i když průvodce (pilot lodi) tvrdil, že asi dvakrát zahlédl jejich ocas. Podívat se na aligátory jsme mohli až po projížďce u návštěvnického centra v klecích. Celá jihozápadní část Floridy je tvořena plochými mokřady, většina z nich se nachází právě v parku Everglades, který má rozlohu zhruba jako Kraj Vysočina. Další plánovaná zastávka pozdě odpoledne nás přesvědčila, že by se tady opravdu těžko dalo žít. Když jsme vystoupili z auta, vrhli se na nás komáři v takovém množství, že jsme jimi byli doslova posetí. A nemilosrdně bodali. Tak jsme to po několika desítkách metrů vzdali, tedy alespoň naše posádka. Komáry jsme pak z auta vyháněli další půlhodinu. Večer jsme se ubytovali v poklidném městečku Naples na západním pobřeží Floridy, opět s krásnými písečnými plážemi.
V pondělí jsme si projeli auty rezervaci na Sanibel Island, prošli se po nábřeží řeky v Tampě a večer dorazili do Orlanda, kde jsme přespali dvě noci. V noci na úterý startovala z mysu Canaveral raketa. Někteří z nás si tuto atrakci nechtěli nechat ujít a odpálení pozorovali na vlastní oči ze vzdálenosti asi 20 km. V úterý jsme strávili celý den prohlídkou Kennedy Space Centra. Je zde opravdu mnoho k vidění, asi nejzajímavější je prohlídka skutečného raketoplánu Atlantis.
Ve středu nás čekala nejdelší trasa z Orlanda do Pensacoly, tedy více než 800 km. Cestou jsme se zastavili na krátkou návštěvu města St. Augustine, nejstaršího trvale osídleného města na severoamerickém kontinentě, které bylo založeno Španěly v roce 1565. Některé posádky se také zastavily v Tallahassee, hlavním městě Floridy, na prohlídku Tallahassee Automobile Museum. Večer jsme se ubytovali v městě Pensacola v hotelu přímo na pláži.
Dlouhou cestu jsme zvládli bez problémů zejména díky americkým dálnicím, se kterými se ty evropské jen těžko mohou měřit. V okolí měst jsou vždy čtyři pruhy v každém směru, potom mezi městy už jen tři nebo dva, mezi oběma směry i po stranách je často nejméně 50 m široký vysečený travnatý pruh kvůli bezpečnosti. Samozřejmě, na Floridě a v jižní části USA je krajina naprosto plochá, takže rovné široké dálnice se tu staví snadněji než v hornatém terénu. Jako řidič se ještě musím zmínit o několika zvláštnostech, na které je nutno si při řízení zvyknout. Třeba na semafory až za křižovatkou nebo na neřízené křižovatky, které mají ze všech směrů značku stop, a po zastavení pak jede ten, kdo tam byl první (nebo jediný).
Ve čtvrtek dopoledne jsme si ještě užili poslední koupání v moři na krásných bílých písečných plážích v Pensacole. Pak už nás čekala jen závěrečná 350 km dlouhá etapa v autech do New Orleans. Po cestě jsme si prohlédli americkou válečnou loď Alabama. Večer jsme dojeli do New Orleans, vrátili auta a ubytovali se zde na dvě noci.
V pátek jsme si prošli nejzajímavější části New Orleans, nábřeží Mississippi a zejména proslulou francouzskou čtvrť French Quarter a tržiště French Market. K večeři jsme si dali smažené kousky z aligátořího ocasu, chutnaly výborně. New Orleans má být údajně jedno z nejbohémštějších měst světa a opravdu je to znát. Dokonce se zde, oproti zbytku Ameriky, nikdy nepodařilo prosadit zákaz popíjení alkoholu na veřejnosti. Zejména pozdě odpoledne a večer se v uličkách francouzské čtvrti pohybují a místy tančí neobvykle oděné bytosti. Ze všech stran se ozývá energické bubnování, i docela malé děti mlátí paličkami do všeho možného, zejména plastových kyblíků. Vtělit atmosféru do textu se nedá, je potřeba ji zažít.
V sobotu odpoledne jsme se ještě chtěli projet zdejšími historickými tramvajovými linkami, podařilo se nám to však jen částečně. Překazil nám to vydatný liják, a tak jsme z tramvaje raději vystoupili a uchýlili se do hotelu. Večer jsme se přesunuli na letiště a přes Londýn dorazili v neděli večer do Prahy. Lety i přestupy proběhly naprosto bez problémů a podle letového řádu.
Navštívili jsme vlastně území čtyř států (Bahamy, Jamajka, Kajmanské ostrovy, USA). V samotných Spojených státech jsme se pohybovali na území tří států – Floridy, Alabamy a Louisiany. Poznali jsme mnoho zajímavých míst a určitě budu na tuto akci dlouho vzpomínat.
Na konci svého článku o výletu s Mensou na Nový Zéland v roce 2022 jsem napsal, že kdybych se mohl znovu narodit, vybral bych si docela rád právě Nový Zéland. Tentokrát to napsat nemohu, ani na jednom z navštívených míst bych žít nechtěl. Rád jsem je viděl a poznal, ale u nás je to lepší.
1 Komentář
Jardo, krásně jsi to popsal. 🙂