Několik minut trvající potlesk si místní skupina Hradec Králové opravdu zasloužila.
S přípravou setkání si dali spoustu práce, a jak zaznělo v závěru, byla to zatím jediná místní skupina, která stejné setkání připravovala dvakrát. Setkání bylo zorganizované krásně, plynulo hladce, všichni jsme se ve Sporthotelu Bohemia v Rokytnici nad Jizerou měli výborně, proto za účastníky píšu – velké díky!
Jmenovitě se sluší poděkovat Martě Kubánkové, Bohoušovi Malému, Petru Luhanovi, Janě a Jirkovi Jezberovým, Věrce a Honzovi Ivanovým, Kláře, Nele a Káje Čechovým, Lucce a Viktorovi Jirků, Kristýně a Ireně Matouškovým a Zbyňku Dolanskému.
Všichni jsme zaznamenali přesun místa konání setkání z kopce Žalý na Benecku do Rokytnice, ale asi ne všichni víme, kolik úsilí stálo sehnat náhradní ubytování pro 150 lidí, aby se setkání vůbec mohlo uskutečnit, v čase, kdy do začátku setkání zbývaly přibližně tři týdny a kdy z původního hotelu, který měli organizátoři dlouho předem zamluvený, přestali odpovídat. V rámci víkendu dobrovolníků, který se konal na konci srpna, sedli Marta s Luckou Měchurovou a Jirkou Rakem do auta a objížděli v lokalitě hotely, až dokud nové ubytování nezajistili. Přesvědčilo je přívětivé a rychlé jednání paní majitelky hotelu a o tom, že měli při výběru šťastnou ruku, jsme se již mohli přesvědčit všichni v Rokytnici. Sympatičtí byli i další zaměstnanci hotelu, kteří nám celou dobu vycházeli vstříc, a ještě i s úsměvem. Možná by stálo za to do budoucna uvažovat o tom, že v zařízeních, kde „mají Mensu rádi“ i s jejími specifiky, jako třeba hraní deskovek do 3 ráno, setkání zase za čas zopakujeme.
Výborným tahem byl i přesun místa konání v podstatě „přes kopec“, takže zůstaly dostupné i původně plánované túry a exkurze, které organizátoři rok předem připravili a objednali.
V průběhu setkání jsme vyráželi na organizované i neorganizované procházky do okolí a na kratší i delší výlety, abychom si dostatečně užili krásnou přírodu Krkonoš. Někteří prošli Stezku korunami stromů, Tomáš Blumenstein vedl výlet na Sněžku, komentovanou vycházkou do Labského dolu nás prováděla průvodkyně z KRNAPu slečna Lucka, další účastníci zvolili fotografickou vycházku okruhem ze Zlatého návrší přes Labskou a zpět pod vedením pana fotografa Pavla Musila, který fotí právě i pro KRNAP. Honza Ivanov uspořádal v okolí Horního Maršova procházku lesním panstvím hraběte Aichelburga – navštívili jsme Temný Důl a vápenku. Milovníci horolezení mohli využít ferratu v okolí Semil.
Z exkurzí jsme si vybrali všichni dle přání a libosti – mohli jsme navštívit sklárnu a zkusit si výrobu skla, sledovat výrobu aut v automobilce Kaipan, obdivovat skleněné perly a vánoční ozdoby ve výrobně Rautis v Poniklé, která je vzhledem k zachované tradiční ruční výrobě součástí nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO. Navštívit jsme mohli Krkonošské muzeum v Jilemnici nebo Bozkovské dolomitové jeskyně.
Měli jsme možnost vyslechnout skvělé přednášky od odborníků z Krkonošského centra environmentálního vzdělávání s přezdívkou „Krtek“ na téma Geomorfologický vývoj Krkonoš a Živá krajina a ochrana ohrožených druhů, speciálně zaměřenou na život vlků a na ochranu vodního hospodářství. V Krtkovi probíhaly i ukázky mikroskopování. Speciální, trochu neobvyklou aktivitou byla ochutnávka rumů ve Šnekolendu.
Šifry i trasu bojovky organizační tým precizně otestoval a byly zvolené ve vyhovující náročnosti, takže pro velkou většinu účastníků s radostí zvládnutelné (i když po dobrém obědě se nám na výšlap ke čtyřem rozhlednám stoupalo již hůř). Velmi příjemnou změnou bylo, že na rozdíl od jiných setkání byl na luštění přesně vymezený čas a nemuseli jsme nosit šifry s sebou a luštit je za chůze mezi stanovišti, u večeře a podobně, takže jsme si užili při bojovce i okolní krajinu a výhledy. Krásně jsme si procvičili mozkové závity i při hledání závěrečného hesla, které bylo opět v tématu celého setkání, a tak jsme si připomenuli Krakonošovu milou Kačenku.
Počasí, zdá se, bylo domluvené přímo s mocným Krakonošem, bájným duchem hor, který svou holí rozháněl mraky. Pršelo až v pondělí večer, když už jsme všichni v suchu a v teple v hotelu plnili týmové soutěže.
Názvy týmů připomínaly původní řemesla na Krkonošsku, a utkali se spolu tedy Skláři, Ševci, Truhláři, Přadláci, Brusiči, Boudaři, Papírníci, Mlynáři, Horníci a Lesníci.
Obzvlášť zdravím Přadláky, zadané úkoly jsme plnili kreativně a s radostí. Poté, co jsme vyslechli zadání vytvořit Krakonoše, jsme nejenže nasbírali asi 50 tun přírodního materiálu na Krakonošovu zahrádku, ale chytili jsme i sojku a dvě srnky. Srnky se nám nevešly do batohu a sojce se v plastovém pytlíku také moc nelíbilo a zůstalo z ní jenom pírko na klobouku našeho Krakonoše… (Dělám si legraci, zdravím tímto i do KRNAPu.)
Setkání „Benecko v Rokytnici“ si budeme pamatovat už jenom proto, že jsme měli možnost se po dvou letech „s koronou“ zase vidět se známými a s kamarády. Ještě jednou děkujeme těm, kteří se o uspořádání setkání a jeho skvělou organizaci zasloužili.
