Jak byste jednou větou odpověděl na otázku: „Kdo je Mirek Jindřišek?“
Člověk, který se snaží neškodit sobě, druhým ani životnímu prostředí a užívá si naplno toho krátkého času, který nám byl dán.
Kde a čím nyní žijete?
Již čtvrtým rokem žiji ve slunné španělské Valencii, kde pronajímám turistům pokoje ve svém velkém bytě v centru města a zároveň z domova řídím svoji českou webhostingovou společnost, která začínala na pražských kolejích na Jarově.
Je těžké skloubit pobyt v zahraničí s podnikáním v ČR?
To záleží na charakteru podnikání a velikosti firmy. Kvůli mé společnosti jsem se nechtěl stěhovat mimo Evropskou unii, ale nyní bych s tím žádný problém neměl. Telefonní účty mám nižší, protože k volání používám Skype a na papírování mám schopnou účetní v Kutné Hoře. Pro mé klienty není důležité, na jakém místě planety sedím, hlavně když jsem k dispozici na telefonu a emailu.
Čím vás tak oslovila právě Valencie? Uvažoval jste i o jiných místech, kde byste mohl žít?
Nejprve jsme se chtěli s přítelkyní odstěhovat na Mallorku, ale souhrou osudu jsem skončil ve Valencii, o které jsem, asi stejně jako mnozí jiní Češi, dříve ani neslyšel, ačkoliv to je třetí největší město Španělska. Pamatuji si jen, že jsem jednou v televizi zahlédl futuristické Město umění a vědy (City of Arts and Science, Ciudad de las Artes y las Ciencias), což je soubor budov od Santiaga Calatravy. Bylo postaveno v korytu odkloněné řeky Túrie, ale hned jsem zapomněl, kde se nachází. A že Buńol, ve kterém se každý rok koná šílená rajčatová bitva La Tomatina, je jen 20 km na západ odsud, jsem také netušil. O největší pětidenní oslavě Las Fallas, kdy po městě rozestaví 300 nádherných sousoší ze dřeva, papírové kaše a polystyrenu a nakonec je spálí, jsem neměl ani ponětí. Nyní ovšem vím, že život zde mi plně vyhovuje, a pokud budu nucen stěhovat se někam jinam, tak do ČR to určitě nebude. Dokladem toho je spousta Erasmus studentů, kterým se odsud zpět domů vůbec nechce a při každé příležitosti se sem vracejí, ať již na praxe, dovolenou nebo zde žijí.
Jaká je hned druhá věc, kterou v práci každý den uděláte?
Protože pracuji již 12 let z domova, bude to většinou snídaně. Na prvním místě po probuzení je samozřejmě jídlo pro mé dvě kočky.
Zmínil jste kočky, cestovaly s vámi z ČR, nebo jsou místní? Jak jim říkáte? 
Původní plán byl vrátit se po stěhování pro pražskou kočku Catalinu letadlem, protože dvoudenní cestu autem bychom všichni ve zdraví nepřežili. Ovšem na místě jsme zjistili, že nemá cenu nosit dříví do lesa, tedy kočky do Španělska, a pořídili jsme si Eulálii z útulku a posléze koťátko El Cida z ulice. Navíc nám noví opatrovatelé Cataliny nechtěli kočku vrátit, protože si ji zamilovali.
Jste člověk, který už v životě zastával mnoho rolí. Lidé vás mohou znát jako předsedu Mensy, organizátora zájezdů na Tropical Islands, organizátora festivalů a kulturních akcí, vyznavače gotické hudby, amatérského fotografa, majitele a provozovatele webových služeb … Která ta role vám seděla nejvíce, nebo tu osudovou zatím stále hledáte?
Většina mých rolí se nepřekrývala, ale navazují na sebe. To je zapříčiněno tím, že pokud něco dělám delší dobu a dovedu to do stadia, kdy nevidím prostor pro další zlepšování, začne mě zajímat něco úplně jiného, kde je co nového se učit a poznávat. Jsem věčným studentem života, který se nebojí přijmout výzvy připravené osudem – pokud přijdou ve správný čas. V současné době mě nejvíce uspokojuje role hostitele a turistického průvodce, protože díky tomu poznám mnoho zajímavých lidí z celého světa, mohu si s nimi vyměňovat zkušenosti a zážitky z cestování a být tak téměř nonstop na dovolené. Role, která se vine všemi mými aktivitami, je role ekonoma, který se vše snaží dělat s minimem nákladů a neplýtvat zbytečně žádnými zdroji.
Pracujete i jako DJ. Jak se z počítačového odborníka stane nejdůležitější postava večerní či noční hudební produkce?
DJing pro mne není práce, ale koníček a stal jsem se jím z nouze. V roce 2003 jsem začal organizovat koncerty elektronických kapel, na které navazovaly afterparty. A protože bylo levnější odehrát si je sám než někoho platit, začal jsem se tím zabývat a nyní příležitostně hrávám v ČR, SR, Polsku, Rusku, Řecku, Španělsku, na Ukrajině či v Německu. V blízké době mám pozvání na hraní v Tokiu, Vilniusu či Francii. Výborně se to doplňuje s mojí chutí cestovat a poznávat cizí města z pohledu místního domorodce, nikoliv anonymního turisty.
Na který svůj koncert v roli DJ nikdy nezapomenete?
Většina z nich byla něčím výjimečná, už jen proto, že se každý konal v jiném státě či městě. Nejvíce mě asi potěšilo vystoupení na Halloweenské party v moskevském klubu Točka v roce 2010, na základě kterého jsem pak byl v anketě gotického portálu gothic.ru zvolen desátým nejlepším ruským DJ, ačkoliv vůbec z Ruska nejsem a ten rok jsem tam hrál jen jednou.
Jak vznikla vaše přezdívka Mirage, pod kterou na internetu vystupujete? 
Tuto přezdívku jsem si vybral sám, protože přezdívka, kterou mi v roce 1995 dali mí spolužáci na VŠE, se příliš pro chatování na internetu nedala použít. Říkali mi „Internet“. Jako Mirage mě nyní znají nejenom na internetu, ale díky alteregu DJ Mirage a mým promotérským aktivitám též v hudební branži. Líbí se mi na ní, že začíná jako moje jméno, ale též v překladu znamená „fata morgana“ či „přelud“, což koresponduje s mými různorodými aktivitami po celém světě.
Zaujala mne fráze „s různorodými aktivitami po celém světě“. Prozradíte na sebe ještě nějakou aktivitu, o které jsme se nezmínili?
Z toho aktuálního se jedná o tzv. booking kapel na festivaly a vystoupení po celém světě a nově též koncertní vystupování např. s japonskou kapelou Gothika nebo s čilskou kapelou Vigilante jako koncertní hráč na klávesy a tour manager. Dále též rozvoj, podpora a využívání cestovatelských sociálních sítí couchsurfing.org a airbnb.com, které mohu vřele doporučit, protože cestování je s nimi mnohem zajímavější, zábavnější a bezpečnější.
Pozorujete změnu v okolí, když se lidé dozvědí, že jste členem Mensy?
Ani moc ne, bude to tím, že v mém okolí jsou lidé dost chytří na to, aby také byli v Mense, když budou chtít. Více se lidé diví, když jim prozradím svůj pravý věk, protože většinou mi hádají o 10-15 let méně.
Čím byla vaše role předsedy Mensy ČR unikátní mezi ostatními?
Nemyslím si, že by mé předsednictví bylo něčím unikátní, byl jsem nucen řešit stejné problémy jako kterýkoliv jiný předseda. Jako jediná specifická věc mě napadá zavedení emailových adres s doménou mensa.cz pro všechny a intranet s možností volit přes něj, ale nic z toho nebyla čistě moje zásluha, vždy se na tom podílelo více nadšenců.
Jak po letech pohlížíte na svoje působení na pozici předsedy Mensy ČR, shoduje se vaše tehdejší představa s jejím současným směřováním?
Myslím, že na to, jak málo zkušeností jsem měl s většinou problémů, které bylo nutno řešit, tak se Mensa posouvala vpřed a měla svým členům co nabídnout. Současné směřování mně plně vyhovuje a oceňuji dlouholetou obětavost Tomáše Blumensteina, že má stále čas a energii tlačit tu káru dál.
Provozujete sport pro chvíle odreagování?
Nikoliv, já se odreagovávám při mytí nádobí, ve sprše či vaně nebo při několikadenních přejezdech Evropy v autě. Sport kvůli svému tělu či duchu provozovat nemusím, naopak to často vede k trvalé invaliditě či bolesti kloubů. A pasivní sledování jakéhokoliv sportu nechápu již vůbec a považuji to za ztrátu času a často i peněz za sázky a vstupné na stadiony. Ve Valencii se pořádá Formule 1, MotoGP, tenisový turnaj Open 500, maraton, jsou zde dva velké fotbalové kluby, ale kvůli tomu tu opravdu nejsem. Více mě zajímají fiesty Las Fallas v březnu, Noche de San Juan v červnu či La Tomatina poslední středu v srpnu a další.
Kde se vidíte za deset let?
To si netroufám odhadnout a ani nad tím nechci spekulovat, protože vím, že Bůh má zvrácený smysl pro humor a vždy dokáže překvapit a obrátit život vzhůru nohama. Jak jsem již řekl, snažím se užívat si toho, co je teď, a být připraven na cokoliv v budoucnu. Plánuji maximálně v horizontu jednoho roku, ale spíše v horizontu týdnů.
A jak se za deset let budete ohlížet na období života, kterým procházíte nyní?
Jako na dlouhou dovolenou u moře a doufám, že i za deset let budu spokojený jako nyní, ať již budu u Středozemního, Karibského nebo nějakého asijského moře.
Životní motto, kterým se řídím, je …?
Karma ti to oplať!
Co byste vzkázal čtenářům na závěr?
Učte se jazyky a nezapomeňte na španělštinu. Je to krásný jazyk, se kterým se domluvíte ve třetině světa a lépe porozumíte i dalším latinským jazykům, jako je italština, portugalština, rumunština, katalánština, valencijština a francouzština.