Daniela Kovářová vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně (1987). V 90. letech začala spolupracovat s Českou advokátní komorou. Od konce 90. let aktivně publikuje, napsala desítky odborných článků v právnických časopisech. Je literárně činná, vydala dvě knihy povídek a pracuje na dalších knihách. V květnu 2008 byla jmenována ředitelkou Justiční akademie, jejímž předmětem činnosti je vzdělávání soudců, státních zástupců a dalších justičních zaměstnanců. Daniela Kovářová je vdaná a má dvě děti.
V rozhovoru s paní ministryní se záměrně vyhýbáme současné politické situaci, dění kolem předčasných voleb, udělování titulů na plzeňské právnické fakultě atd. Bylo by určitě zajímavé se zeptat, ale chtěli jsme udržet informace z rozhovoru nadčasové. Situace v těchto kauzách se mění každým dnem a vzhledem k uzávěrce tištěného i elektronického čísla časopisu by už informace nemusely být aktuální. Účelem mensovního časopisu také není suplovat denní tisk, rozhovor proto budeme směrovat k členství a aktivitám Daniely Kovářové v Mense.
Kdy jste začala vnímat svoji vysokou inteligenci?
Mám-li být upřímná, nikdy jsem neměla pocit, že bych oplývala vysokou inteligencí. Naopak před lidmi, kterým to myslí, mám celoživotně velký respekt.
V čem si myslíte, že pro vás byla inteligence v životě nejpřínosnější?
Byť je mi znám bonmot, dle něhož je IQ pouze číslo udávající schopnost řešit testy IQ, její největší přínos vidím ve schopnosti pochopit jevy a události kolem nás. Z vlastní zkušenosti vím, že samotné vysoké IQ nezaručuje ani štěstí ani vysoké pracovní uplatnění (koneckonců žiji s členem Einsteinovy společnosti).
Jak a kdy jste se dozvěděla o Mense?
Od šestnácti let se zajímám o sci-fi a s Mensou jsem se poprvé setkala na některém z conů, v jehož průběhu jsem se zúčastnila přednášky Honzy Fikáčka a následně testování IQ.
Co vás přivedlo k myšlence nechat se otestovat? Kdy jste se nechala otestovat?
Jak jsem odpověděla na předchozí otázku, šlo o okamžité rozhodnutí a spolu s kamarádem Alešem Boháčem jsme tehdy testem úspěšně prošli, což nám umožnilo o několik měsíců později za vydatné pomoci tehdejšího předsedy Mensy Jana Fikáčka založit pobočku Mensy ČR v Plzni.
I když se situace oproti minulosti již zlepšila, pořád je málo žen ve vysokých (nejenom) politických funkcích. Ví vaši kolegové o tom, že jste členkou Mensy? S čím se „srovnávají“ lépe, s tím, že jste žena, navíc krásná blondýna, anebo s tím, že jste vysoce inteligentní?
Pro uplatnění v životě považuji za důležitější další formy inteligence, zejména inteligenci emoční. Všichni mí kolegové ve vládě jsou absolventi vysokých škol, o jejich inteligenci tedy nepochybuji, na druhé straně kvalitu člověka vidím v celém souhrnu dalších schopností a dovedností, z nichž si např. cením tolerance, smyslu pro humor nebo velkorysosti.
Jako blondýna ovšem musím přiznat, že v některých komunikacích zejména se silnějším pohlavím je praktičtější inteligenci skrývat a zesílit barvu vlasů. Bez ohledu na výšku IQ je udivující, jak barva vlasů zabírá.
Co si myslíte obecně o přístupu našich spoluobčanů k nadaným lidem?
Cítíte v tomto přístupu nějaké změny?
Domnívám se, že naše společnost má pro nadané lidi pochopení, které je někdy doprovázeno bezuzdným obdivem k celebritám. Vzpomínám si na své krátké působení ve správní radě gymnázia Buďánka a z této doby vím, že provozování školního zařízení pro nadané děti není jednoduché.
Jak zvládáte sladit mimořádně náročnou práci a péči o rodinu? Máte aspoň malinko času i pro sebe? Kde/jak nejraději relaxujete?
Obávám se, že vše zvládnout na sto procent není reálně možné, občas jsem plna výčitek svědomí, neboť od dětí utíkám do práce a z práce zase domů. Bez obětavé chůvy a hospodyně bych určitě nebyla schopna chod domácnosti zabezpečit. Času pro relaxaci mi zbývá málo, ale pokud je to možné, s oblibou relaxuji u četby knih, při lázeňských procedurách, při malování a výrobě šperků.
Co vás přivedlo k rozhodnutí vstoupit do vysoké politiky? Jak nyní své rozhodnutí hodnotíte?
Šlo o souhru šťastných náhod a o štěstí. Z odstupu sedmi měsíců svůj souhlas s nominací vidím jako rozhodnutí naivní, i když ani dnes bych se nerozhodla jinak.
Co se tím nejvíce změnilo ve vašem životě?
Nejzajímavější pro mě je vidět do rozhodovacích procesů a zjišťovat, jak se tvoří strategická rozhodnutí. Na druhé straně jsem přišla o soukromí a o kus vlastní přirozenosti a poznala na vlastní kůži práci médií.
Jak se vyrovnáváte s pozorností veřejnosti? Kdy vám nejvíce vadí? Jak snášíte mediální pozornost?
Zájem médií při soukromých aktivitách je naštěstí minimální a se zájmem veřejnosti jsem se zatím setkala jen v pozitivním smyslu.
Pod pseudonymem Ida Sebastiani (jméno babičky, která byla Italka) jste vydala knihu sci-fi povídek s názvem Minutové povídky. V září 2009 vyšla druhá kniha Láskyplné povídky, rozepsané máte Justiční povídky a Erotické povídky. Co je inspirací pro vaši literární tvorbu? Na jaká témata píšete nejraději?
Inspiruje mě každodenní život a do svých povídek transformuji zážitky vlastní i svých přátel. Někdy je předem upozorňuji, že jejich příběhy použiji, ale postavy, s nimiž rozehrávám literární děje, začnou obvykle jednat a žít vlastním životem, takže výsledný příběh nemá s reálným motivem příliš společného. Mám ráda příběhy s tajemstvím a špatné konce a povídka mě plně uspokojí zejména tehdy, má-li zvláštní zakončení.
Sledujete stránky Mensy České republiky? Chystáte se zúčastnit nějaké mensovní akce?
(pozn. autorky – V listopadu se speciálně pro mensany v prostorách Ministerstva spravedlnosti uskutečnila přednáška spojená s besedou s paní ministryní na téma Vyhlídky justice v ČR a Osobní postřehy z předsedání Rady EU, kterou navštívil velký počet členů.)
Dříve jsem webové stránky sledovala, ale v současné době mi nezbývá příliš času k surfování po internetu. Počítač používám jako pracovní nástroj a jsem ráda, když stihnu prolistovat tištěnou verzi časopisu, než mi poštou dojde další číslo.
Dříve (za předsedy Jiřího Bělohlávka) jste byla aktivní členkou Mensy; čemu jste se v té době věnovala? Zúčastňovala jste se akcí a/anebo jste i akce organizovala? Jak si ve vašich očích stojí dnešní Mensa ve srovnání s tehdejší Mensou?
Připouštím, že se lehce nadchnu pro vše, s čím se setkám, takže i v Mense jsem byla zejména kolem let 1995 – 1999 poměrně aktivní. S radou Mensy i s Jirkou Bělohlávkem jsem zažila zajímavé období a děkuji jemu i Vaškovi Fořtíkovi, že mi dali možnost tuto zkušenost zažít. V roce 1999 mé aktivity přerušilo narození syna, a protože jsem nepřerušila advokátní praxi, na přelomu let 1999 a 2000 jsem byla nucena některé aktivity ukončit, neboť den měl a dosud má bohužel jen čtyřiadvacet hodin.
Dnes je Mensa rychlejší a modernější, její aktivity se rozrůstají a věřím, že oslovuje větší publikum. Držím jí palce k moudrému vedení a zajímavým aktivitám.
Paní Kovářová, děkuji vám za rozhovor a přeji mnoho úspěchů v náročné práci. Pokud vám čas dovolí, rádi se s vámi uvidíme na některé z mensovních akcí.
Daniela Kovářová exkluzivně pro časopis Mensa ČR poskytla ukázku své literární tvorby. Povídka je jedna z jejích nejnovějších.