Míla je bývalý horolezec, teď provozuje firmu zabývající se výškovými pracemi. Má syna, o kterém mluví jako o „následníkovi“, manželku tituluje „moje manažerka“. Jeho oblíbeným rčením je „Není normální být normální.“ Maily podepisuje „děda Kapr“. Jeho největšími koníčky jsou bonsaje, suiseki (pozn. autorky – umění oslavující krásu kamenů, scenérií hor a vodstva) a cyklistika.
Mílo, nebudu zastírat, že mě k žádosti o rozhovor inspirovalo tvoje netradiční zaměstnání, co nám o něm řekneš?
Výškové práce jsem začal dělat proto, že lezení bylo mým koníčkem. Vyučil jsem se dřevorubcem, mezitím jsem začal lézt a dělat výškové práce pomocí horolezecké techniky.
Co to všechno zahrnuje? Opravy střech, čištění budov, kácení vysokých stromů?
Kácení stromů od vrchu. Boural, respektive snižoval jsem tovární komín, který byl úplně rozsypaný. Nátěry střech, zasklívání ve výškách, práce v silech, oprava opláštění zvenku anebo čištění obilních buněk.
Díváš se dolů?
První pravidlo je – nesmíš mít strach. Druhé pravidlo – musíš mít strach aspoň trochu. Dolů se dívám. Horší je spíše podívat se nahoru, stoje třeba na komíně, jak letí mraky. To se ti může zatočit hlava.
V jaké nejvyšší výšce ses pohyboval?
Budovy nevím, nikdy jsem neměl potřebu něco měřit. Vím, že zmíněný komín měl původně 78 metrů.
Jaká byla nejnebezpečnější práce, kterou jsi dělal?
Dost rizikové je kácení stromů od vrchu, obzvlášť když se tam musí hodně vázat, protože je to nahnilý anebo nalomený strom a nemůže se tam nikdo nijak jinak dostat. Právě u těchto stromů je velkou výhodou umět logicky myslet, protože se tam musí improvizovat. Zásobníky anebo sila jsou také nebezpečné, mají vysoký válcový anebo obdélníkový tvar a na stěnách něco zůstane viset, třeba na celou výšku buňky. Nedá se na tom stát, tak se jde kousek vedle a podkopává. Když člověk nepřemýšlí a nemá prostorovou představivost … Mnohé kolegy jsem tam pouštěl ani ne na začátku a ne na konci, ale jenom uprostřed, když to bylo bezpečné, protože nedokážou odhadnout, kam se to je schopné sesypat.
To je hezký příklad, děkuji. Právě jsem měla připravenou otázku, jak v práci využíváš svoji vysokou inteligenci.
Vidíš, ještě žiji. A už to dělám hodně dlouho. Někdy stačí neblbnout. Občas si ale dokážu zjednodušit práci oproti ostatním kolegům i konkurenci.
Kdy jsi zjistil, že tvoje inteligence je hodně vysoká, a nechal se otestovat Mensou?
Tak prudké poznání nepřišlo, bylo to postupně. Zjišťoval jsem, že více mých kamarádů má maturitu, promoci, vyšší vzdělání než výuční list. Tenkrát vycházel časopis IQ, šéfredaktorem byl Vašek Fořtík. Jednalo se o vědomostní testy a vycházelo mi to dobře! Neměl jsem potřebu nějak se testovat, ale protože náš následník je po mně, včetně lehké mozkové dysfunkce, už někdy na začátku základní školy jsme se bavili o tom, že se buď vyučí, anebo půjde na Buďánku. Syna jsme nechali otestovat v Hradci u Michala Lebedy, teď už v Mense není, a ten mne přesvědčil, že si mám test udělat také.
Jak dlouho jsi tedy členem Mensy?
Asi dva roky, nevím přesně.
Tušil jsi už předtím, že v testech dopadneš dobře?
Ano. K poznání jsem přicházel postupně; místo, kde se to začalo klížit, bylo s prvními čísly výše zmíněného časopisu. Tento typ hádanek mne bavil.
Rád luštíš hádanky anebo logické úkoly anebo čím se ještě bavíš?
Ze sudoku mám nejradši variantu sumdoku.
Chodíš na setkání místní skupiny Hradec Králové. Jakých dalších mensovních akcí se účastníš? Na které akce chodíš nejradši?
Když jsem si podal přihlášku do Mensy, tak již s vědomím, že nemá cenu být v Mense jenom proto, abych měl jakousi průkazku, ale v Hradci nefungovala místní skupina, tak jsem se jen tak rozhlížel. Testy jsem dělal na jaře a na podzim Veronika Růžičková (teď už Barniaková) svolala první místní skupinu. Byl jsem už na druhém celostátním setkání. Exkurze v Pardubicích byla skvělá, Losiny byly fantastické.
Jaké další akce by se daly vymyslet? Co by tě oslovilo?
Mám rád divadlo, mám rád výtvarné umění, galerie. Nevím, jestli by na to přišlo dost lidí. Musí to být aktivita, která osloví celou skupinu lidí. U místní skupiny nemá cenu kopírovat aktivity jiné místní skupiny. Aktivity místní skupiny se přizpůsobí členům.
V pražské skupině si většinou jenom povídáme.
To je právě strašně moc, jen tak si popovídat! Spousta lidí tu možnost nemá. Nemusíš vysvětlovat, jak to myslíš. Když řekneš vtip, nemusíš půl hodiny, dlouze, nemusíš se přizpůsobovat. Normální člověk si jde pokecat do hospody. Já když tam jsem, mám několik kamarádů, se kterými skáču z tématu na téma, pak několik lidí, se kterými máme několik společných témat a jsou i témata, která musím protrpět.
Stalo se ti, že jsi svou vysokou inteligenci musel někdy skrývat? Vědí kolegové či kamarádi, že jsi členem Mensy?
Ví o tom pár lidí; nemám pocit, že bych se měl stydět anebo skrývat, ale myslím si, že pro Mensu není ideální, když se jako její člen bude prezentovat někdo, kdo nemá maturitu. Mám z toho špatný pocit. Pro běžného člověka představa o mensanovi je „ten, co hraje piškvorky“ anebo další představa „to jsou ti intoši ve vědeckých ústavech“. Spousta lidí odmítá mensanovi přiznat právo být normálním člověkem.
Třeba jsi zrovna světlým příkladem toho, že ses ke vzdělání a k životním zkušenostem dopracoval vlastním přičiněním.
Dopracoval, nedopracoval. Inteligenci jsem měl vždycky. Vzdělání nemám. Spíše bych poukázal na to, že je dost učitelů, kteří správně považují dítě za chytré. Pak se jim jedno trochu víc vymkne a jsou bezradní … Vidím to na synovi. Mnoho učitelů třeba tuší, že v dítěti něco je, ale neumí to najít. Učitel by měl mít IQ nadprůměrné výše.
Vzdělání není vždycky všechno. Důležité jsou osobnostní kvality, uplatnění ve společnosti, morální kredit … Z jakých zdrojů získáváš poznatky teď? Odkud se učíš nové věci?
Internet samozřejmě. Speciálně to, co mě baví, v čem se teď vzdělávám, je dendrologie, nauka o stromech. Mám dobrou knihovničku. Spoustu informací z různých oblastí jsem ulovil někde a zapomněl jsem kde. Zdroje si pamatuji jenom tam, kde jsou pro mne podstatné.
To ale znamená, že máš výborné analyticko-syntetické myšlení a paměť.
Kdysi, než jsem měl první mobil, jsem si pamatoval několik set telefonních čísel, pak jsem se odnaučoval si je pamatovat. Čísla jsem si ukládal do paměti tak, že jsem si vzal do ruky imaginární mobil, zavřel oči, jakoby naťukal číslo do klávesnice a „nacvakal“ si ho do vlastní paměti. Když to byl zákazník a dokončil jsem zakázku, během týdne jsem číslo zapomněl. Teď jsem se naučil, že když si ukládám číslo do mobilu, neukládám si ho zároveň do vlastní paměti, ale to to trvalo! (smích)
Takže máš paměť na SIM kartě, paměť v telefonu a ještě máš paměť v paměti!
Teď už ne. Pamatuji si stará čísla, ale nová už nepřidávám.
Jak ses dostal k bonsajím?
Pár let po vojně jsem si koupil knížku o bonsajích a podle ní jsem začal. Byla to zřejmě ta nejhorší knížka, jaká kdy vyšla, protože jsem podle ní nadělal více škody než užitku. Viděl jsem nějaké semináře, demonstrace, workshopy. Vidět znamená, že se naučíš mnohem více než podle knížek a podle časopisů. Posléze jsem začal i předvádět v bonsai centru, účastnil jsem se soutěží. Například soutěže nových talentů, to je ekvivalent amatérského mistrovství republiky ve sportu. Při první účasti jsem byl druhý! Pak ještě jednou čtvrtý. Pak jsem přestal soutěžit, protože už mne to nebavilo.
Děláš teď rozhodčího?
Ano, porotcuji nějaké bonsai cupy. Jednou jsem se špatně vsadil a prohrál sázku, což znamenalo, že jsem se musel i proti své vůli zúčastnit mistrovství republiky. To jsem vyhrál. Pak jsem tedy musel jet do Oostende v Belgii na mistrovství Evropy. To však zůstalo bez medaile.
Zajímavé je, že mezi bonsajisty je spousta výtvarníků. Kupodivu jsou to většinou dvourozměrní výtvarníci – fotografové, malíři … někteří mají celkem problém se třetím rozměrem, v kytce ho nevidí. Neznám tam sochaře. Pár zahradníků, poměrně dost kuchařů, protože kuchařina je také kreativní zaměstnání. Je tam také dost lidí, kteří lezli. Chodili kolem borovic, vědí, jak ty stromy vypadají.
Zabýváš se i tvarováním stromů.
To je již nadstavba, tvaruji stromy ve volné půdě. Takový strom může být metrový i dvacetimetrový. Jedná se o zahradní bonsaj, japonský překlad je ornamentální strom. Překlad slova bonsaj je strom v misce. Zahradní bonsaj je tedy strom v misce bez misky – to je nesmysl, žejo? Ale když to řekneš japonsky!
Na webových stránkách Mensy jsi vytvořil několik fotogalerií. Fotografování je také tvým koníčkem?
Ve volném čase. Fotím jenom pro radost.
Co bys chtěl vzkázat mensanům?
Ať se baví podle svého, koho co baví. Ať dělá, co umí, a nezapomene, že každý má nějakou povinnost vůči rodině, vůči rodičům, vůči někomu. Dost se mi příčí, když se někdo snaží o velká slova. Mnohdy se velkými slovy řekne malá až pitomá myšlenka. Já se velkým slovům většinou vyhýbám.
Děkuji za rozhovor.