Ne náhodou si právě v tomto čísle časopisu Mensa čtete rozhovor s Danou Havlovou. V prosinci se chystá velké testování IQ a právě Dana Havlová je od minulého roku členkou Rady Mensy ČR zodpovědnou za koordinaci testování IQ. Dále se také Mensa čím dál tím víc snaží mnoha různými způsoby o podporu nadaných dětí a takové má Dana Havlová hned dvě.
Jaké je Vaše povolání?
Vystudovala jsem pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity, obor tělesná výchova – biologie. Učila jsem na základní škole a později na střední škole pro tělesně postižené na Kociánce. Nově zavedená povinná přítomnost od – do na pracovišti mě přinutila odejít ze školství. Nejen že bych nebyla schopna přivézt děti do školy, ale nemohla bych se věnovat polovině odpoledních aktivit mých dětí, a už vůbec ne testování ve školách. Nicméně to, že jsem se musela naučit dělat manažera jakosti, marketing a personalistiku, beru jako přínos a v budoucnu se mohu svobodně rozhodovat, jestli budu učit nebo dělat jinou práci.
Co vás přivedlo k rozhodnutí přijít na mensovní test?
Zvědavost a náhoda, že jsem na webu natrefila na mensovní web.
Kdy jste se nechala testovat?
Bylo mi kolem 30 let.
Překvapil Vás výsledek testu?
Ano, v podstatě vůbec neodpovídal úspěšnosti na gymnáziu.
Sdělila jste výsledek někomu dalšímu?
Ano, manželovi, ale jinak jsem si své členství v Mense spíš nechávala pro sebe.
Kdy a proč jste se rozhodla vstoupit do Mensy?
Po vstupním testu mi přišla přihláška a já jsem doufala, že v Mense poznám zajímavé lidi, tak jsem to zkusila. Musím říct, že se mi to bohatě splnilo.
Skrývala jste někdy záměrně své členství?
Zpočátku jsem nechtěla, aby se to nějak rozkřiklo, ale na několik testování se ohlásila televize a bylo vyřešeno.
Co Vám osobně Mensa přináší?
Inspiraci, zpětnou vazbu a kontakt s lidmi z oborů, které bych profesně nejspíš nikdy nepotkala.
Jakých aktivit/setkání v rámci Mensy se účastníte?
Kromě rady a testování se občas nechám zlákat nějakou exkurzí nebo debatou se zajímavým člověkem a baví mě celostátní setkání. Jen bych ráda rozvířila debatu o délce a náročnosti pravidelné „bojovky“. Osobně bych preferovala zkrácení její délky a náročnosti o třetinu. Mohli by se jí tak bez obav zúčastnit i méně zdatní a děti. Preferuji pohodu setkání před náročným výkonem, který nezřídka končí vyčerpáním a rozladěním.
Kolik členů Mensy znáte osobně?
To přesně opravdu nevím, ale řádově stovky.
Kolik má v současnosti Mensa „funkčních“ testujících?
Momentálně dvanáct.
Jak má vypadat ideální testující Mensy?
Zodpovědný, charismatický, komunikativní člověk, který pečlivě zpracuje výsledky testování, ale také je schopen reprezentovat a propagovat Mensu, přilákat nové členy a případně poradit rodičům, na koho se obrátit, mají-li nadanou ratolest a spoustu otázek.
Kam se může obrátit člen, pokud by měl zájem stát se testujícím?
Zájemce o testování by měl oslovit koordinátora testování (momentálně mě) a ten mu řekne vše potřebné.
Jsou potřební další testující, v kterých regionech?
Testujících (a vůbec aktivních lidí) bohužel není dost na pokrytí zájmu ve všech regionech – obzvlášť na Moravě.
Připravuje se nějaké velké testování k 20. výročí prvního „mensovního“ testování inteligence v ČR?
Četnost testování si určuje každý testující sám podle svých časových možností. V prosinci proběhne velké testování spojené s testy SCIO.
Co pro Vás znamená práce v Radě Mensy?
Je to pro mě jednak čest, že jsem byla do Rady zvolena, ale také velký závazek a spousta časově náročné práce. Někdy špatně stíhám vše, co se mi nakupí.
V čem si myslíte, že pro Vás byla inteligence v životě nejpřínosnější?
Asi ve schopnosti zorganizovat si čas, abych zvládla všechny svoje aktivity. A „selský rozum“ také není k zahození.
Pomohlo Vám vyšší IQ ve škole?
Ve škole mi vlastně IQ pomohlo projít základní školou, aniž bych se musela učit, a na gymnáziu mě opravdu překvapilo, že bez učení už nemám samé jedničky. Tuto zkušenost asi nemám sama.
Přišla Vám naopak někdy vyšší inteligence jako přítěž?
Většinou logické myšlení beru jako přínos. Jen se mi občas podaří očekávat, že to, co považuji za logické já, musí považovat za logické i mé okolí, a pak se nevyhnu zklamání.
Vyměnila byste logické uvažování raději za nějaký jiný talent (hudební, výtvarný, sportovní …)?
Jsem spíš všestranný člověk, než člověk s mimořádným IQ. Deset let jsem hrála na klavír a vystudovala jsem tělesnou kulturu, ale brala bych lepší paměť.
Co si myslíte o přístupu našich spoluobčanů k nadaným lidem a především k nadaným dětem?
Říct: „Mám vysoké IQ“ je v české společnosti bráno jako vychloubání a na mensany se většina veřejnosti dívá spíš jako na podivíny.
Cítíte v tomto přístupu nějaké změny?
V poslední době sleduji, že rodiče nadaných dětí hledají cesty, jak talent svých dětí rozvíjet. Často sice slyším názor, že ambiciózní rodiče si řeší svou neúspěšnost přehnanými nároky na své děti, ale je stále více lidí, kteří si uvědomují, že podporovat talent se vyplatí, a to nejen v hokeji.
Co Vás přivedlo k zájmu o nadané děti?
Jednoznačně si to vynutily mé děti. Nechtěli jsme z nich „dělat nějak mimořádně nadané“, ale zakázat synovi číst, když se to naučil sám, nebo naordinovat mu jiný program než zájem o historii, biologii, lidské tělo nebo hvězdy, prostě není možné …
Jak se Mensa, a potažmo Vy, stará o nadané děti v Brně?
V Brně se snažíme testováním dětí už od 5 let talentované děti aktivně vyhledávat. Spolupracujeme se dvěma školami, které podporují nadané děti speciálním přístupem ve výuce. Je to ZŠ Úvoz a ZŠ Křídlovická. Na Křídlovické jsme společně s učitelkami prvního stupně založily klub nadaných dětí. Ten se schází dvakrát měsíčně a kromě logických a deskových her pořádáme pravidelně zajímavé exkurze (např. do brněnského podzemí, do hrázní elektrárny, do Akademie věd ČR) a přednášky (Vikingové, Egypt, Výlet do prehistorického světa v Moravském muzeu) a také výlety za poznáním.
Co je nejdůležitější při výběru školy pro nadané dítě?
Opravdová chuť vyučujících respektovat nadání a osobnost dítěte a individuálně s ním pracovat. Rozvíjet dítě, které je už tak napřed, často znamená dělat dvě přípravy na každou hodinu, což je velmi únavné. To musí vycházet z opravdového zájmu vyučujícího a z podpory rodičů i vedení školy.
Jaký přistup by podle Vás měl zaujmout učitel, kterého jeho žák intelektuálně přerostl?
Podle mé zkušenosti je nejlepší cesta nic nezastírat. Dítě je pro mě plnohodnotný partner v diskuzi a respekt k jeho názorům se brzy naučí opětovat. Nikdo neví vše, a pokud si v něčem nejsem jistá, je lepší přiznat neznalost a informace si do další hodiny doplnit. V opačném případě učitel shazuje sám sebe a ztrácí autoritu.
Co byste doporučila rodičům nadaných dětí? Jak se k nim chovat, na jakou školu je poslat, kolik kroužků jim dovolit, apod.?
Na to není lehká odpověď. Neosvědčil se mi pokus rezignovat na nároky na školu a dopřávat dítěti informace odpoledními aktivitami. Z nudného sezení ve škole a po spoustě úkolů už neměl příliš hlad po dalších informacích. Mnohem lepší bylo, když přišel motivovaný ze školy a já jsem mu jen pomohla dohledat informace. Opravdu dobrá škola, a hlavně vyučující, je velká výhra. (Ani minutu jsem nelitovala, že vozím děti ráno 25 km do školy a odpoledne zpět.) Co se týká kroužků, řídím se heslem přiměřenosti. Má-li o něco dítě zájem a jde to časově zvládnout, pokusím se mu to dopřát. Je dobré, pokud je ta nabídka pestrá. Ale každé dítě je originál a zvládne různé množství aktivit, než se unaví, a je potřeba ho tak brát a nenechat ho zahálet, ale ani nepřetěžovat.
Doporučila byste svým dětem jít na mensovní test?
Ano. Myslím si, že včasná diagnostika dětí – nejlépe už v předškolním věku – může velmi pomoci prožít první roky ve škole tak, aby se dítě rozvíjelo, a ne jen čekalo, až ho ve znalostech doženou ostatní.
Děkuji za rozhovor.