Představte si, že se ocitnete mezi lidmi, kterým nerozumíte ani slovo. Jejich jazyk máte rozluštit – slovník nemáte, jen prázdný zápisník – a pak ho máte přeložit do jiného jazyka. Který ale taky neumíte.
Po hře Chants of Sennaar jsme s bratrem sáhli náhodou pro naše sourozenecké počítačově-herní večery – a svým principem mě nadchla natolik, že jsem se rozhodla o ni podělit i s vámi.
Hra je inspirovaná tématem babylonské věže, kde žije pět rozdělených národů. Ty spolu nemluví, vzájemně si nerozumí a kromě jazyka se liší i svým společenským uspořádáním a pojetím náboženství. Vy, jakožto „ten vyvolený“, pak máte předurčeno, že národy opět spojíte a ve věži zavládne mír.
Porozumění znak po znaku
Při své cestě věží od nejnižších pater vzhůru se s národy postupně setkáváte a rozkrýváte jejich jazyky – třeba skrze interakce s obyvateli, odposlechnuté rozhovory, nápisy na ulici, fresky zobrazující výjevy z historie nebo divadelní představení.
Jazyky jsou postaveny na logogramech – každý jeden glyf tedy znamená jedno slovo či morfém (podobně jako třeba čínské znaky). Nasbíraný jazykový materiál se vám zapisuje do poznámkového bloku, kde se k němu můžete vracet, psát si k jednotlivým znakům jejich odhadovaný význam a v určitých bodech si ho i finálně potvrdit.
Vyluštěná (i odhadnutá) slova se pak v dialozích a textech zobrazují už přeložená, a zjednodušují tak porozumění dalším promluvám a odhadnutí významu nových slov. (Alespoň tedy teoreticky, pokud se stejně jako my nenecháte na základě jednoho výskytu slova svést k chybnému předpokladu, kolem kterého se pak budete celou věčnost motat.)
Jeden (není) jako druhý
Každý z pěti jazyků přitom funguje jinak – ať už jde o vizuál znaků, nebo třeba slovosled, vyjádření množného čísla a tvar symbolů indikující slovní druh či odkazující k vzhledu označovaného předmětu.
Po vyluštění prvního jazyka a přesunu na další úroveň jsme si mysleli, že už máme princip hry zmáknutý a vše od teď půjde hladce – jenže přeorientovat se na úplně nový jazyk nebylo tak snadné. Pestrost jazyků byla na jednu stranu potěšující, protože hra tím nebyla repetitivní, na stranu druhou ale dokázala vzbudit jistou míru frustrace u našich mozků zpohodlnělých tím, že už všemu krásně rozumějí.
Naivně jsme se také zpočátku domnívali, že slovní zásoba bude u všech pěti jazyků v podstatě stejná. Ale i když se do jisté míry překrývala, podle konkrétního zaměření toho či onoho národa byla část slov vždy unikátní (např. vyjadřování čísel, vědecké pojmy či pojmy spojené s uměním) – neluštili jsme tedy pětkrát totéž.
Vyloženě mě pak nadchlo odhalení (pozor, spoiler), že slovní zásoba do určité míry odráží i filozofii/politiku jednotlivých národů – takže například člověk, který je v jednom národě považován za následovníka/věřícího, je optikou a slovníkem druhého národa heretik.
Krásný labyrint
Kromě samotného luštění jazyků tu hraje velkou roli i orientační smysl. Hra má poměrně zajímavé vizuální pojetí, prostředí každého z národů pojímá jinak, často si různě pohrává s perspektivou a nenabízí žádnou mapu, takže někdy je navigace náročnější. Navíc vás hra nevodí za ruku, nemá žádný tutoriál ani nápovědy, co si tedy nevymyslíte sami, to nemáte.
Prostor, který můžete prozkoumat, ale není až tak rozsáhlý, takže nebudete bloudit donekonečna – i tak se nám ale asi ve dvou případech podařilo kvůli nešťastné perspektivě místnost nebo průchod najít až po dlouhém frustrovaném pobíhání.
Hra občas pro zpestření zařadí nějaký „obyčejný“ logický úkol. A sem tam vám všechno to přemýšlení proloží třeba malou postřehovkou. To nás sice překvapilo (a s mozky ještě zavařenými po náročnějším úseku jsme nevěřícně zírali na klikačku typu „bouchni krtka“), ale při zpětném pohledu to přispívá k pestrosti herních mechanik a jako odreagování to rozhodně neublížilo.
Společně, bez odkladů a česky
I když jde o hru pro jednoho, my ji hráli ve dvou a vyhovovalo nám to báječně. Kde by se jeden z nás ve svých úvahách zacyklil a zoufale se dlouhé minuty trápil, dokázal druhý přinést nový úhel pohledu, všimnout si něčeho, co první přehlédl, nebo odhalit princip, který prvnímu unikal. Za mě je to tedy skvělá varianta společného trávení času.
V každém případě ale doporučuji celou hru zvládnout v relativně krátkém časovém úseku, abyste už vyluštěné jazyky měli v aktivním povědomí. My si hraní rozdělili do tří večerů (tj. celkem cca dvanácti hodin; některé zdroje uvádějí, že „na krev“ se to dá zvládnout za sedm, nebo na pohodu za patnáct), ty jsme ale měli rozložené asi do měsíce a půl. Slova a principy fungování jednotlivých jazyků jsme si tak museli vždy znovu připomenout, což sice je díky existenci herního zápisníku možné a poměrně snadné, ale přesto nás to v pozdějších fázích hry dost brzdilo. A protože cílem je propojit všechny národy, skutečně budete všech pět jazyků potřebovat až do úplného konce…
Překlad hry do češtiny pak byl dalším příjemným překvapením. Už jeho existence pro mě byla nečekaná a trochu jsem se obávala, že nebude funkční – jde přeci jen o lingvisticky zaměřenou hru od francouzských vývojářů určenou pro mezinárodní publikum. Čekala bych tedy, že systémově bude vycházet primárně z angličtiny nebo francouzštiny a překlad do čehokoliv jiného bude problematický – natož do flektivního jazyka. Ale i když skutečně občas překlad neúplných výpovědí trochu na flexi nebo slovosled narážel, byl spíš lehce neohrabaný než nefunkční (v duchu „ty najít já“). Což vlastně nevadilo a po kompletním vyluštění obvykle byly věty „učesané“ k plné srozumitelnosti („našel jsi mě“). Hra se totiž zaměřuje primárně na význam jednotlivých glyfů a gramatické „zbytečnosti“ kolem neřeší. V případě potřeby je do vět doplňuje až po přeložení (např. různé časy sloves aj.), a to i v angličtině – rozhodně bych se tedy češtině nebránila. My s ní hru odehráli úspěšně.
Jako poslední postřeh zmíním, že i když se dost pracuje s tématem náboženství, rozhodně nejde o náboženskou hru. Náboženství a společenské uspořádání je zasazené spíš do dystopického rámce a není jakkoliv tendenční. Příběhová linka přitom vlastně není až tak výrazná – a za mě ani nemá být primární předností hry. Ta pro mě spočívá v osvěžující logicko-jazykové herní mechanice.
Skvěle utracené čtyři stovky
Hra Chants of Sennaar už není úplná novinka (vyšla v roce 2023) a pochází od malého studia, nejde tedy o nijak nákladnou záležitost – oficiálně vás vyjde na zhruba čtyři stovky a pravidelně se objevuje v nejrůznějších akcích až za půlku (nabízí ji Steam i Epic Store). I plnou cenu si ale podle mě svojí úrovní plně zaslouží. Stejně jako kvalitní vysokoprocentní čokoládu ji nedáte na jedno posezení; o zábavu budete mít postaráno na několik večerů.
Pokud tedy chcete taky zažít ten neskutečně uspokojivý pocit, když vám začne dávat smysl doposud nicneříkající shluk symbolů, rozhodně Chants of Sennaar doporučuji. Můj mozek při luštění chvílemi trpěl, ale náramně jsem si to užila.