Domů Z akcí a projektů Rampoucháč – sešli jsme se, prošli jsme se

Rampoucháč – sešli jsme se, prošli jsme se

Od Redakce
Předpověď počasí hlásila zrovna na 23. 2. nezvykle bohatou sněhovou nadílku, ale ani to neodradilo odvážlivce svěřit se mi do péče. Přijeli už v pátek odpoledne. Nejprve jsem s geocacherkou Věrkou objela nově zřízený power trail, abychom učinili zadost i SIGu Geocaching. Pak jsme vyzvedly další členy naší skupiny v českotřebovském pivovaru, kde zrovna probíhala akce Vzpomínky na Československo. Měli jsme možnost ochutnat opravdu vynikající pochoutky ze starých časů. Do místa ubytování jsme se museli vrátit do půl desáté, protože jsme museli fandit našemu panu předsedovi, který byl zrovna ten den hostem Karla Šípa ve Všechnopárty. Družstvo jsem nahnala opravdu včas na kutě, aby byli ráno vyspalí, svěží a čerství. V sobotu ráno byl nejhorší úkol vydrápat se včas do výletní restaurace nad městem. Marně jsem se pokoušela poslat skupinu napřed. Nechtěli mě nechat samotnou, takže jsme nepřišli mezi prvními, ale jeden stůl a dostatek židlí pro naše družstvo tam ještě zbyl. Abychom posílili družstvo, podařilo se nám ještě adoptovat několik opuštěných duší. Bylo nás deset.

Družstva byla vypouštěna od půl desáté po deseti minutách. Vybojovala jsem třetí startovní pozici. První úkol byl rozeznat malovaná přísloví. Pro mensany hračka. Vyrazili jsme do terénu. Než jsme zjistili, jaká značení máme hledat, museli jsme jich minimálně deset minout. Což byla ztráta 10 bodů. Otázky byly číslované, tam problém nebyl. Náš trumf Vladimír coby chodící encyklopedie tento úkol jistil. Cesta byla vyznačena červenými fáborky. Dohnali jsme družstvo před námi, dokonce nám přenechalo druhou pozici. Posléze jsem pochopila proč. Opravdu hodně sněžilo a jít téměř neprošlapanou cestou nebyla moc velká legrace. Cestou bylo několik stanovišť, kde jsme si mohli opéci buřtíky a kde jsme plnili různé úkoly. Na jednom byla klasická kimovka, na dalších sestřelování balonků kamenem z praku, jinde zase hod koštětem na lopatu. Zde to málem schytal pořadatel – Vladimírův hod byl natolik dobře cílený, že člověk stojící opodál málem nestačil uskočit. Na příštím stanovišti jsme měli za úkol vyvrtat obrovským nebozezem díru do zmrzlé klády. Zde jsme skutečně postrádali tu správnou sílu člověka, který se živí rukama. Na dalším stanovišti jsme také excelovali. Nejdřív jsme museli vyřešit hlavolam a pak nám organizátor Kája ukázal znak, o kterém jsme měli říci co nejvíc. Alča jako znalec woodcraftu spustila tak rozsáhlé informace, že Kája ztuhnul, zmlknul, znehybněl a trochu jsem se o něj v následujícím okamžiku bála.

Poslední úkol byl sestavit básničku o celodenních zážitcích. Naše dynamicko-poetické recitování mělo nevídaný úspěch, ale v celkovém hodnocení jsme se umístili až na 7. místě ze 17 zúčastněných družstev (respektive naše převážně ženské družstvo bylo na 7. místě z celkových 17 převážně mužstev, což byl vlastně nevídaný úspěch).

Avšak není důvod plakat. Celou cestu nám jedna adoptovaná členka kladla na srdce, že nesmíme vyhrát, protože by se nám to nakonec pěkně prodražilo. Celý den jsme si báječně užili a poučení pro příště plyne: oči na stopkách, nepodceňovat soupeře a obléknout se dostatečně nepromokavě.

Díky moc zúčastněným za dobrou náladu, za báječnou atmosféru, za podporu a za důvěru. Těším se na příště.

A sněží a sněží

Autor: Zdenka Pániková

Zanechat komentář

9 × 1 =

Mohlo by se vám líbit