Fyzickou přípravu na sjíždění ostrých kopců jsme v předvánočním shonu samozřejmě nestihli, ale v průběhu celých šesti poctivě odlyžovaných dnů jsme nemuseli nikam spěchat, protože jsme byli po celou dobu pány sjezdovek, s nikým jsme nemuseli soutěžit ani ve frontě, ani na dosažitelně upravených sjezdovkách, osídlenost kopců byla chvílemi průměrně čtyři až šest dospělých a čtyři děti na 1 800 m dlouhou čtyřsedačku v Caroně.
Čtyři dny nám krásně svítilo sluníčko a teploty šplhaly až k 5 °C. Dole jaro, nahoře slušně vysněžené sjezdovky pouze s ojedinělými kamínky. V okolí sjezdovek to však jako prakticky v celých Alpách vypadalo spíše jarně. Poslední dva dny před odjezdem jsme si užili nového sněhu (napadlo cca 30 cm), zaskočilo to i Italy, kteří kromě připevňování reklam ještě spali letním spánkem a moc se jim do úpravy tratí nechtělo – asi věděli proč – během pár dní od našeho odjezdu totiž napadlo v Lombardii nejvíce sněhu ve střední Evropě (až 2 m) a musel to být pro jejich mentalitu křest ohněm.
To jsme již doma hodnotili naši předvánoční dovolenou. Konstatovali jsme, že jsme si zalyžovali velmi dobře, do sytosti, sice na převážně strmějších svazích, než jsme zažili např. v Rakousku v Korutanech (Bad Kleinkirchheim). Červeně značenou sjezdovku v Caroně, Foppolu i San Simone bychom zhodnotili spíše jako černou v porovnání s jinými destinacemi. Přírodní krásy Dolomit, ale i možnost navštívit při cestě tam Trento s muzeem letecké historie (pustili nás na řídicí věž místního letiště), krásnou, ještě zcela jarní scenerii jezera Lago di Garda – doporučujeme příjezd až od Rovereta tunelem nad kopce nad severní částí jezera, určitě zastávku a prohlídku pláží a palem Riva di Garda, snad 100 tunelů na západním břehu se klikatící silničky směrem na Brescii s nádhernými výhledy na sladké moře – nebylo vidět na druhý břeh. Při zpáteční cestě na Bergamo nevynechejte zastávku v S. Pellegrino therme (kasino v secesním stylu a technicky zajímavý jez) a nejen to. Pokud pospícháte, budete spokojeni s kvalitou italských dálnic, trochu méně již s jejich sociálním zázemím, ale již trochu jižanská atmosféra a blízkost moře vám to vše vynahradí. Zpáteční cestu jsme si prodloužili do večerní předvánoční Verony, bílá hvězda s obloukem u Areny a Casa di Guilleta (obě památky bohužel byly v 19 hodin už zavřené) nám vynahradily trochu nepohodlí při dospání v autě v ranních hodinách, protože jsme si obě cesty (celkem cca 2 215 km) rozrvhli na jeden a půl dne a hlavně jsme polykali kilometry v noci, při malém provozu a v době, kdy nás naši dorostenci nechali chvíli v klidu.
Celkový dojem – spokojenost, rodiče – k.o. Děti byly hodné pouze do čtvrtého dne – odměnou jim měly být třítýdenní prázdniny, trochu jsme jim záviděli. Dokonce nejen v Caroně, ale i cestou u Verony v nákupním centru jsme v sobotu před Štědrým dnem prakticky nenašli místo na zaparkování, a tak jsme si za odměnu koupili i celkem výhodně něco na sebe i na památku.
Chtěli bychom poděkovat Aleši Venckovi za organizaci.
