445 O to více si vážíme toho, že si našel čas a přišel na ČVUT udělat pro členy Spolku absolventů a přátel ČVUT (www.absolventicvut.cz) přednášku, která se uskutečnila ve středu 13. 6. na půdě naší technické univerzity, a to ve spolupráci s organizací Mensa. Posluchárna byla naplněná do posledního místa. Během své přednášky se pan doktor zabýval otázkami: Rozpíná se skutečně náš vesmír? Může existovat více vesmírů? Pokud ano, jsou podobné našemu? Pan doktor populární formou hovořil o multivesmíru, temné hmotě, temné energii, gravitačních vlnách. Kromě toho se také zmínil i o spolku Sysifos, jehož je členem, a hovořil o víře v Boha, jelikož se otevřeně hlásí ke křesťanské víře. Zastává názor, že mezi vírou a vědou nemohou vznikat rozpory a že ani zázraky nemusejí být v rozporu s přírodními zákony.
J. Grygar uvedl současný pohled na složení vesmíru:
- skrytá (temná) hmota 23%
- skrytá (temná) energie 73%
- „normální“ (baryonová) hmota 4%
1. Skrytá hmota – lze ji pozorovat jen díky jejímu gravitačnímu vlivu. Většina galaxií vytváří rotující disky, rychlost jednotlivých objektů dokážeme určit. Od určité vzdálenosti od středu galaxie by rychlost rotace objektů měla klesat. Na obr. č. 1 je vidět, že tento předpoklad není splněn, má se za to, že vyšší rychlost rotace periferních částí disku neodpovídá gravitačnímu zákonu a je ovlivněna skrytou hmotou.
Protože skrytou hmotu našimi prostředky nevidíme, musíme pátrat po jejích projevech. Naštěstí ji lze identifikovat existencí jejího gravitačního pole. Vlivem tohoto pole se světelné paprsky vzdálených galaxií ohýbají a vytvářejí tzv. gravitační čočku. Na obrázku č. 2 se tyto objekty jeví jako krátké úsečky.
2. Skrytá energie – způsobuje trvalé rozpínání vesmíru, dokonce jeho zrychlenou expanzi. Důkazem je tzv. posun spektrálních čar vzdálených objektů (posun vlnových délek záření). Čím je objekt vzdálenější, tím je větší rudý posuv, a tedy i rychlejší vzdalování objektu. Tento posuv definuje Hubbleova konstanta H. Její zpřesňování v závislosti na našem poznání je vidět z obr. č. 3.
3. Gravitační vlny – nesmírně slabé, poprvé zachyceny 14. září 2015, podruhé 26. prosince 2015. Jednalo se o splynutí dvou rotujících černých děr, které se vlivem gravitace přibližovaly, až splynuly. To vyvolalo bouřlivou reakci, která rozvlnila časoprostor, a tyto vlny byly zachyceny na Zemi. Vše je zachyceno na obr. č. 4. Zároveň byl pozorován záblesk RTG záření, který souhlasil s místem splynutí určeným gravitačními vlnami.
Měření probíhalo na zařízení LIGO. Dle obr. č. 5 laser vysílá paprsek přes polopropustné zrcadlo do obou ramen zařízení, na konci ramen dojde k jeho odrazu a v detektoru jsou oba paprsky porovnávány. Ramena jsou dlouhá 4 vkm, neuvěřitelná je přesnost měření, která činí ∆L/L=10-23.
Jiří Grygar působí v Oddělení astročásticové fyziky Fyzikálního ústavu AV ČR.
Publikoval více než dvě stě odborných prací (předmětem jeho výzkumu jsou fotometrie a spektroskopie hvězd,
meziplanetární hmota a astročásticová fyzika) a řadu populárně-naučných publikací. Je autorem, spoluautorem a přispěvatelem mnoha rozhlasových a televizních vzdělávacích pořadů a autorem příspěvků v časopisech, novinách či na internetu. Od roku 1966 každý rok sestavuje přehled nejdůležitějších astronomických objevů uplynulého roku pod názvem Žeň objevů, který prezentuje na přednáškách a poté zveřejňuje tiskem.
Osobní dojem účastníka:
„Při přednášce doktora Grygara jsem si hned vzpomněl na svá dětská léta, kdy jsem hltal „Okna vesmíru dokořán“ v televizní i knižní podobě. Vzpomínám si, jak doktor Grygar dokázal osvětlit tajemství vesmíru i malému dítěti, které neví nic o kvantové fyzice a teorii relativity. Vzpomínky se oživily a já byl opět obklopen tajemstvími vesmíru, pro která neskutečně vitální doktor Grygar dokázal strhnout své publikum v sále.“