Jednou takhle odpoledne jsme se zrovna vrátili z Jenče. Byli jsme se podívat na řízení letového provozu. Mimochodem krásný moderní areál, kam se není úplně jednoduché dostat. Ale náhoda tomu přála. Na zpáteční cestě jsme si se synem chvíli povídali o letadlech. A přišla řeč i na boeingy a airbusy.
„A tati, jak je vlastně od sebe rozeznám?“ ptá se Ondra najednou. To je přece jednoduché, boeing má winglety. V záplavě podrobností jsem si myslel, že na to zapomene. Vysvětlit, že winglety jsou vlastně zahnuté konce křídel, jsem ještě zvládl. A když je nejhůř, tak pomůže buď strýček Google, nebo teta Wiki.
Stalo se tak i tentokrát. A zájem byl probuzen. Nedlouho na to se objevila nabídka Mensy k návštěvě Letiště Václava Havla. To byla příležitost! Tady si to určitě vysvětlíme.
A stalo se. Novými tunely a následně po trase autobusu 119 jsme se dostali až k budově letiště. A tady nastal drobný problém, kde zaparkovat. Ne všude se to totiž smí.
Prosklenými dveřmi jsme vstoupili do vstupní haly. Nevím proč, ale hned mne napadlo srovnání s letištěm v Male (Maledivy), snad podobná velikost, nebo spíše malost letiště? Je zvláštní, jak fungují lidské asociace. Ta letiště si nejsou podobná ani náhodou. To v Male je kompletně obklopeno vodou, a zatímco letiště v Praze bylo dokončeno v roce 1937, to ostrovní až o 23 let později.
Coby patriot jsem přesvědčen, že to naše letiště je modernější, vždyť první úpravy byly dokončeny již v roce 1956, a navíc bylo ještě v roce 1968 dokončeno rozšíření. (O medaili z mezinárodní výstavy umění a techniky v Paříži v roce 1937 ani nemluvě.)
Ale to již běžela exkurze. Dozvěděli jsme se, že Letiště Václava Havla je největší nejen v České republice (to dá rozum), ale největší je i ve střední a východní Evropě. Někteří se udiveně rozhlédli okolo po malém terminálu T3, důvěrně nazývaném „jih“. Kam se těch 12 milionů pasažérů vejde? Hledat je tady na starém letišti, které nyní slouží jako soukromý terminál, by bylo trochu pošetilé. Hlavní nápor nesou terminály T1 a T2. První z nich slouží letům mimo schengenský prostor, druhý jen do Schengenu.
Ale to jsme již stáli u odbavovacího prostoru. Tady to není žádná legrace. Připravit pas, projít bezpečnostním rámem, sundat boty, opasek. Vše ostatní na pás. I vy to důvěrně znáte. Ale zamysleli jste se také někdy nad tím, proč to vlastně děláme? Ale to je jiné téma.
Útulná vstupní hala a čekající autobus, který nás vozil po letišti. Od boeingu k airbusu a od jedné letecké společnosti k jiné. Od startujících letadel k přistávajícím.
Uběhlo to rychle a dnes je to již dávno. Ne nadarmo se říká, že „není nic staršího než včerejší noviny“. To k nám ještě Emirates létaly s boeingem 777-300. Od 1. května můžete letět supermoderním A380. Však kvůli tomu část letiště prošla face-liftem a řadí se tak po bok nejmodernějších světových letišť.
Moderní je letiště i v požární technice. Hasičská budova bylo jediné místo, kde jsme mohli opustit autobus a prohlédnout si hasičské auto za 60 milionů. Dost nás všechny překvapilo, že pokud by hasiči při případném cvičném poplachu nebyli na jakémkoliv místě letiště v řádu několika málo minut, mohl by to být důvod k uzavření celého letiště! Proto ty tašky připravené na zemi, otevřené dveře hasičských aut, stálé připojení na agregáty a mnoho dalšího, co zůstalo našim zvědavým zrakům ukryto. To je totiž tématem samostatné exkurze, kterou Letiště Václava Havla rovněž nabízí.
A jak to je s tím boeingem a airbusem, jsme se dozvěděli až na zpáteční cestě. Boeing 737-800 a A320 nepoznáte od sebe tak snadno. Obě letadla jsou skoro stejně velká a jsou si velmi podobná. A320 má kulatější příď a záď je symetricky kónického tvaru. A došlo i na naše známé winglety. U letadel A320 mají trojúhelníkový tvar, kdežto u boeingu 737-800 jsou ohnuté nahoru.
Moc děkujeme organizátorům akce za úžasný zážitek.