Od 23. do 25. dubna byl v Praze na návštěvě další cizinec – tentokrát dokonce viceprezident norské Mensy Einar Loennnechen Feiring. V našem hlavním městě byl opravdu jenom „na skok“, přijel ve středu odpoledne a v pátek během dne už zase odjížděl. Protože o pomoc se sháněním případného ubytování požádal e-mailem pouze týden před plánovaným datem svého příjezdu, nebylo možné mu hostitele tak narychlo sehnat. Jak však sám řekl, zas až tak moc mu to nevadilo a vlastně svým způsobem předem počítal s tím, že v takto krátkém časovém úseku toho pro něj český koordinátor SIGHT nemůže mnoho udělat. Proto si hodně věcí dokázal zařídit sám bez pomoci kohokoli z Mensy ČR. Měl ale štěstí v tom, že se dostavil přesně den před konáním pravidelné schůzky pražské místní skupiny, které bylo zcela mimořádně z tradičního úterý přesunuto na čtvrtek. Mohl se tudíž zúčastnit aspoň posezení s ostatními pražskými členy Mensy.
Jeho hlavním zájmem ovšem bylo ochutnat nějaká typicky česká jídla a k tomu přece jen byla osobní asistence někoho z místních nutná. Proto jsem se s ním dohodla, že spolu půjdeme ve středu někam na večeři. Původně jsem se sice domnívala, že zájemců o společnou večeři by mohlo být více, ale nakonec jsme večeřeli pouze ve dvou. Zvolili jsme restauraci „U Švejků“ na Újezdě, kde vaří typickou českou kuchyni (a kupodivu ceny nejsou až tak přemrštěné). Einar si zvolil zabíjačkový talíř skládající se z jitrnice, jelita, klobásy a uzeného, to vše se zelím a bramborami, já talíř selský (sekaná a dva druhy pečeného masa, to vše opět se zelím, ovšem pro změnu s bramborovým a houskovým knedlíkem).
Správné české jídlo je ale třeba zapít pivem – a tomu tedy Einar opravdu moc nedal. Přesněji řečeno pro pravověrného Čecha nejsou dvě malá piva pití. O co méně se však věnoval pivu, o to více se zajímal o všechna další jídla, která byla v nabídce, aby věděl, co si případně dát druhý den, až půjde do nějaké restaurace na vlastní pěst. Doufám, že mu moje rady ve věci jídel jakož i sympatických českých restaurací byly k něčemu dobré. Ačkoli tvrdil, že na něj co do množství alkoholu byla ta dvě malá piva až moc, řekla bych, že tady poněkud přeháněl. Po odchodu od „Švejků“ Einar zvládl bez sebemenších problémů nejen cestu lanovkou na Petřín a zpět, ale i noční procházku od konečné lanovky přes Malou stranu a Karlův most až na zastávku tramvaje u Národního divadla.
Poslední denní tramvají zamířil na hostel do postele. Protože měl v úmyslu většinu následujícího dne strávit na výletě mimo Prahu, potřeboval si trochu odpočinout.
Návštěvníci z USA Bill a Norma (o kterých jsme psali v minulém čísle) nám poslali několik fotografií ze své návštěvy v Praze a pár velmi milých řádků:
„Ahoj, v pořádku jsme dorazili domů tuto sobotu. Byli jsme poněkud unavení a také smutní z toho, že jsme vás museli zanechat v Praze. Děkujeme ještě jednou za to, že jste z naší návštěvy Prahy učinili ještě mnohem krásnější a nezapomenutelnější zážitek. Představili jste svou zemi a své město způsobem, který nás velmi potěšil a jsme proto nesmírně rádi, že jsme se s vámi mohli setkat a strávit čas ve vašem městě. Doufáme, že jednou navštívíte naši zem i New York a my budeme nesmírně potěšeni, když vám budeme moci vaši laskavost oplatit. Musíme ještě jednou zopakovat, jak skvělá a úžasná naše návštěva v Praze byla. A to především díky vaší pomoci a laskavosti. Nemůžeme vám za vše ani dostatečně poděkovat. Mnoho pozdravů, Bill a Norma“.
Další příjemnou zprávou je to, že jedna z nových členek Mensy – Jana Štefániková – ihned po svém vstupu do Mensy ČR projevila zájem spolupracovat se SIGHT jako možná hostitelka. Předem jí za její ochotu ke spolupráci děkuji a zároveň doufám, že bude i nadále jak mezi novými, tak i „starými“ členy přibývat osob, které budou chtít nejen využívat možností, které SIGHT poskytuje cestovatelům, ale budou mít zájem také sami návštěvníkům z ciziny pomáhat.