Domů Věda a rozhovory Osobnost a tvořivost

Osobnost a tvořivost

Od Redakce
Není tedy divu, že tvořivost má v našem životě veliký význam. Naše hodnoty, jazyk, umělecké vyjádření, vědecké myšlení, literatura a technologie jsou výsledky vynalézavosti jednotlivců, které nám byly předány jako součást našeho vzdělání. Téměř vše důležité, zajímavé a lidské je na světě díky něčí tvořivosti. Tvůrčímu činu se vyrovná snad jen sex, sport, hudba a náboženské vytržení. Ale tvořivost stále zůstává zásadním prvkem v našem životě.

Čím se tedy tvořiví lidé odlišují od ostatních? Především jsou to velmi složité osobnosti a jsou jim blízké názory a jednání, jimž se většina lidí vyhýbá. Místo aby byli jen „jednotlivci“, je většina kreativních lidí spíše souborem velkého množství myšlenek a činů – jakýmsi „tvůrčím seskupením“. Tvořiví lidé také překypují duševní i fyzickou energií. Mají snad nějakou lepší genetickou výbavu? Tento nadbytek vnitřní energie zdánlivě vytvářejí a obnovují podle libosti. Spíš než genetické předpoklady tu však hraje roli fakt, že jejich myšlení je soustředěné a silně zaměřené na dosahování cílů. Mají až nadpřirozenou schopnost vyvíjet energii a při práci fungují jako dynamo, pak své baterky vypnou a nechají je „nabíjet“, zatímco odpočívají.

Tvůrčí osobnosti jsou z psychologického hlediska sexuálně aktivní i abstinující. Někteří své libido vyjadřují sexualitou, ale nadprůměrné výsledky přináší spíše zdrženlivost. Jsou inteligentní, ale současně i naivní. Psychologové se domnívají, že tvořiví lidé mají vysokou všeobecnou inteligenci. Ale od určité úrovně (téměř jednomyslně panuje shoda na IQ 120) už IQ nemá nutně vliv na zvýšenou tvořivost. Vědec s IQ 125 má stejnou šanci získat Nobelovu cenu jako jeho kolega s IQ 180. To byl i případ fyzika Richarda Feynmana, nositele Nobelovy ceny, který měl údajně IQ 125. Mohl by někdo vážně tvrdit, že Feynman nebyl génius? Byl vzdělanec Johann Wolfgang von Goethe, který měl údajně IQ 210, „víc geniální“ než Richard Feynman?

Tvořivý člověk má vysoce nadprůměrně rozvinuté tzv. divergentní myšlení. Divergentní myšlení vyžaduje plynulý tok myšlenek, schopnost vytvářet velké množství nových nápadů a schopnost střídat různá hlediska a myšlenky („pružnost myšlení“). Takové osoby se také vyznačují nadprůměrnou originalitou v asociativním myšlení. Hluboký vhled do problému může být současně doprovázen náznakem intelektuální a citové nezralosti (nebo „dětinskosti“). Tvořiví lidé jsou současně introvertní i extrovertní – pyšní, ale skromní, zodpovědní i nezodpovědní, troufalí, ale nesmělí. Tyto rysy se mohou zdát na první pohled protichůdné, ale jako součást tvůrčí osobnosti se mohou klidně vyskytovat společně. Vnitřní motivace je obvykle nápadným rysem tvořivých osobností. Jejich schopnost nezaujatě ocenit a obdivovat své vlastní výtvory je další důležitou vlastností anebo „předností“, kterou se vyznačuje většina tvořivých lidí.

Mnozí tvořiví lidé se nejvíc děsí okamžiku, kdy pocítí, že jejich tvořivost se vytrácí. Nemohou pracovat. Historická fakta však předestírají mnohem veselejší a slibnější příběh. Tvořivost může přetrvat až do věku 80 nebo 90 let, a dokonce i déle! Pablo Picasso a Grandma Moses jsou dobrými příklady vrcholných tvůrčích výkonů ve velmi vysokém věku.

Když se věnuji skládání básní (což je můj oblíbený koníček), nemám často chuť spát a jíst ani potřebu komunikovat s ostatními. Ve stavu „blaženosti“, který jsem si sám vyvolal, hýřím nápady a píšu, vytvářím metafory a analogie, které se prolínají s mými vlastními myšlenkami a pocity. Píšu tak dlouho, dokud nejsem spokojen s výsledkem. A až pak, a jedině pak, mohu usnout. Druhý den obvykle celou báseň nebo povídku přepíšu a porovnám ji s původní verzí z předchozí noci. Někdy večer nebo druhý den ráno svou práci upravím a pošlu ji ke zveřejnění jednomu nebo dvěma z mých oblíbených literárních časopisů. Ale častěji si ji schovám do šuplíku a čekám na den, kdy ji budu moci zveřejnit, anebo ji odložit navždy.

Existují lidé, kteří jsou obdařeni všemi vlastnostmi umělce, sochaře, básníka, povídkáře nebo romanopisce atd., ale „nechovají“ se jako umělci. Rozhodli se snad, že nebudou tvůrčí …? Anebo snad nevědí, že mají tvůrčí nadání …? Věřím, že vše a každý má své místo. Instinktivně poznáme, kdy jsme připraveni začít a kdy skončit a dělat zas něco jiného.

Carpe diem! Užívejte dne!

Z anglického originálu „Personality and Creativity“, Thomas Hally, Mensa International Journal, říjen 2011, přeložila Hana Erbsová

Autor: Thomas Hally, přeložila Hana Erbsová

Zanechat komentář

39 + = 45

Mohlo by se vám líbit