Sociologové jsou přesvědčeni, že introverze a extroverze představují základní způsob reakce na naše prostředí, vytvářené polygenetickými vlivy a interakcí. Podle Carla Gustava Junga (1875 – 1961), švýcarského psychiatra a zakladatele analytické psychologie, je introvert, stručně řečeno, někdo, kdo je senzitivní a své myšlení a jednání neustále podrobuje sebeanalýze a kritice. Má sklon být klidný, tichý, uvážlivý a nezapojovat se do světa sociálních vztahů. Vzhledem ke své zálibě ve světě fantazie a imaginace bývá introvert obvykle samotářem. Jung rovněž definoval pojem extrovert (nebo extroverze). Extrovert, polární protiklad introverta, je asertivní, otevřenější, přikládá větší význam objektivnímu světu a obvykle se místo snění a dobrovolné izolovanosti více zapojuje do společenských a praktických záležitostí.
Jung si bere za názorný příklad libido jakožto obecnou aktivitu a pohnutku jedince a odnímá tak tomuto pojmu sexuální charakter, jaký mu připisoval Sigmund Freud. [1] Extrovert může snadno ztratit vládu nad svým libidem, nechat se unést za „bezpečnou mez“ ve chvíli, kdy vstoupí do hry jeho pocity. Extrémní introverti, ti na zcela opačném konci pomyslné stupnice, mohou podlehnout fantaziím, které jim dávají libidinální uspokojení a mají pro ně větší význam než objektivní realita. Těžká introverze je typickým znakem autismu a některých forem schizofrenie. Přestože v každém z nás jsou tendence k obojímu, Jung nepoužíval pro jedince striktní rozlišení introvert-extrovert. Obojí, introverze i extroverze, totiž má své výhody i nevýhody. Introvert si obvykle vystačí se svými pocity, je-li sám. Protože upoutává méně pozornosti než tu a tam bouřlivý a rozjařený extrovert, nedostává se introvert s takovou pravděpodobností do rozpačitých situací a nečelí tolik kritice jako extrovert. Mívá sklon vést hluboké, smysluplné debaty, je pro něj snazší meditovat a není tolik „nepokojný“ jako jeho extrovertní protějšek. Introvert mívá ve srovnání s extrovertem často lepší schopnost být neustále něčím zaujat, zaměstnán, být zkrátka produktivní.
Pozitivními aspekty extroverze jsou všeobecná tendence mít více přátel a známých, nežli mívá introvert, a jak ve svých studiích, uveřejněných v časopise „Journal of Personality and Social Psychology“, zjistil William Fleeson, docent psychologie na univerzitě ve Wake Forest, „extrovertní jednání přináší více osobního štěstí (dokonce i těm, kteří jsou srdcem introvertní)“. [2] Někdo si myslí, že extroverze vede k osobnímu růstu, zatímco jiní jsou přesvědčeni, že pokroku lze dosáhnout jedině introvertním a solitárním chováním.
Kreativní lidé dovedou zacházet s odlišnými rysy introverze – extroverze k tomu, aby dále srůstali se svým talentem. „Ze všech lidských činností má kreativita největší schopnost poskytnout naplnění, v jaké každý z nás v životě doufá … Kreativita je ústředním zdrojem všech našich záměrů a úmyslů v životě. Většina věcí, které jsou nějakým způsobem zajímavé, důležité a lidské, je výsledkem kreativity.“ [3] Každý jedinec, je-li aktivně kreativní, se cítí plný síly a schopný se téměř v každé situaci přizpůsobit požadavku, aby byl produktivní. Kreativita je rys osobnosti a není zcela nutně otázkou nadřazených genů, jako spíš soustředěné mysli. Kreativita, jíž se učíme prostřednictvím pokusů a omylů, je strategie pro dosahování cílů.
Kreativní typy bývají obvykle nadány velmi vysokou inteligencí. Mnoho psychologů je však přesvědčeno, že existuje spodní mez, pod níž lze jen těžko očekávat mimořádnou kreativitu, i mez horní, nad níž se již osoba svou kreativitou nijak významně neliší od svých méně nadaných kolegů. Většina se shoduje, že touto magickou mezí je IQ 120. Připusťme, že ti, kteří „vidí dále“, jsou toho schopni proto, že stojí na „ramenech obrů“ [4]. Po celou historii lidstva jsou kreativní géniové inovátory. Jsou studnicí a zdrojem moderního umění, jazyka i vědeckotechnického pokroku.
Je-li někdo více introvert nebo extrovert, je ve skutečnosti obtížné stanovit. Měl jsem nedávno telefonický rozhovor s psychometrikem-samoukem Dr. Gregem A. Grovem, PhD. pedagogiky a profesorem hudební historie na Santa Rosa Junior College v severní Kalifornii. Dr. Greg je autorem testu nazvaného Stupnice I-E [5]. Vytvořil I-E stupnici, která určuje typ osobnosti (introvert – extrovert) testované osoby a zároveň ukazuje míru její kreativity i předpokládané IQ.
Dr. Grove sestavil stupnici pro orientační odhad IQ v rozsahu 115 – 150. Jeho stupnice I-E se skládá z 12 zdánlivě bezvýznamných tvrzení uspořádaných do tří skupin po čtyřech. Zkoušený je vyzván, aby vybral míru, do jaké je výrok platný, a přidělil jí známku na stupnici od 0 do 5, přičemž 0 znamená „neplatí“, 5 je „téměř vždy“. Stupnici I-E si pak vyhodnotí každý sám a zjistí tak své tendence k myšlení a emocionální introverzi a extroverzi. Odhad IQ se provádí podle tabulky B. Aritmetický průměr IQ osob, které se Groveovy studie zúčastnily, byl 138,8, při střední hodnotě (mediánu) IQ 137 (poznámka překladatele: jedná se o americkou stupnici IQ, jejíž standardní odchylka je 24).
Dověděl jsem se o tom testu a řekl jsem si, že ho vyzkouším. Absolvoval jsem stupnici I-E ještě dříve, než jsem s Dr. Grovem mluvil, a výsledky souhlasily s jinými podobnými testy z dřívějška, jako jsou třídič temperamentu podle Keirsyho [6] a Jungův test typologie [7].
Mé všeobecné tendence k introverzi i k extroverzi byly, po pravdě řečeno, podobné. Vtip je podle všeho v tom, nepokoušet se o žádné „finty“ a odpovídat na otázky co možná nejpoctivěji. Ačkoliv jsme si ukázali, že introverti mají před extroverty výhodu, pokud jde o dlouhodobou paměť a řešení problémů, opravdu kreativní lidé obvykle bývají jak extrovertní, tak introvertní a extrémní případy se vyskytují zřídka, protože většina z nás jsou ambiverti, kteří mají vyrovnané dispozice kdesi uprostřed mezi extroverzí a introverzí. Stupnice I-E a Jungův test typologie se značně liší délkou. Stupnice I-E klade přímé otázky, je stručná, informativní a zábavná. Doporučil bych každému, kdo chce pokročit na své cestě k sebepoznání, aby si udělal oba testy. Nic to nestojí.
Kdysi dávno jeden starořecký mudrc řekl: „Poznej sebe sama!“
Zdroje
- C.G. Jung. Psychological Types (1921); H.Eysenck, ed., A Model for Personality (1981).
- www.findarticles.com/p/articles/mi_m0846/is_5_23/ai_111518927. Fleeson,W. „Towards a Structure-and-Process-Integrated View of Personality; Traits as Density Distributions of States.“ Journal of Personality and Social Psychology, 80. (2001): 1011-1027.
- www.psychologytoday.com/articles/pto-1095.html From Creativity: The Work and Lives of 91 Eminent People, by Mihaly Csikszentmihalyi, vyd. HarperCollins 1996
- Sir Isaac Newton
- zájemci najdou stupnici I-E na www.mysteriumsociety.org
- www.keirsey.com/sorter/register.aspx
- www.humanmetrics.com/cgi-win/JTypes2.asp
Autor: Hally Thomas (přeložil Pavel Psutka)