První nocleh nás opravdu mile překvapil. Dánové pojali hostel poněkud jinak, než by člověk očekával, a za necelých pět set korun českých nabídli místnost s vlastním sociálním zařízením a volnou vstupenku do wellness centra, kde ze sebe člověk v bazénu, páře i sauně smyl většinu následků dlouhé cesty.
Druhý den jsme se s chutí vrhli do jednoho z hlavních cílů výpravy – Legolandu. Běžný člověk by si mohl z doslechu myslet, že Legoland je park pro děti. Není to však úplně pravda, Legoland je zábavní park pro děti a mensany jakéhokoliv věku. Na rozdíl od většiny jiných parků totiž překypuje inspirací, kreativitou a promyšlenou hravostí. Každý se může zabavit tím, že zkoumá, co pro něj tvůrci připravili a schovali zajímavého (pravda, zatímco dětem by mohlo znovuobjevování asi vydržet několik let, dospělý vše prozkoumá během dne jednoho – ať už jde o pozorování živých žraloků proplouvajících legovou Atlantidou, hledání schovaných legrácek v modelech světových monumentů nebo pohybující se výjevy z kultovních Star Wars). Zatímco ve většině parků jsou jízdy koncipované převážně adrenalinově, v Legolandu hodně jízd zahrnuje objevný prvek, kdy člověk proplouvá krajinou (většinou tematicky odpovídající nějakému ze zaměření stavebnic) a tam sleduje výjevy ze života, ať už je to rytíř šermující na lustru uprostřed hradní hostiny (pochopitelně postavené z Lega), pasoucí se buvol, tančící tučňák nebo smějící se myš, a až na závěr přijde nějaký adrenalinový prvek ve formě sešupu, propadu a podobně. Krom objevných atrakcí velice zaujmou i vodní atrakce, například pirátská jízda, kde může člověk jedoucí v jedné lodi střílet ručně poháněnými vodními děly na osádky ostatních lodí a případně na „vojáky“ v pevnostech na břehu – nebyli by to však mensané, kdyby nezjistili, že vhodným přenesením váhy v lodi je možné dostřelit přes ochrannou zeď i na nevinné a nic netušící přihlížející a pěkně je pokropit.
Další den jsme pokračovali krátkou prohlídkou jistého obyčejného dánského města (s roztomilou akademií vysloužilých pian) a posléze jisté neobyčejné dánské Kodaně. Po mostě jsme přejeli do jižního Švédska a po prohlídce Helsingboru rozbili stany na malé schované plážičce s roztomilou červenou kadibudkou.
Dále naše kroky (nebo spíše stopy pneumatik) vedly do Trollhättan, sídla muzea automobilky Saab. Je škoda, že si automobilka nedokázala udržet svoji osobitost a přesvědčit zákazníky o tom, že nabízí tak nějak jiná auta (za trošku jinou cenu), a byla semleta koly masové produkce. Nyní můžeme pouze vzpomínat a obdivovat firmu, která do světa osobního automobilismu zavedla myšlenku, že turbo je „cool“. (Zájemce odkazuji na veselé shrnutí, které připravil britský pořad Top Gear.
Následně jsme pospíchali do Stockholmu, abychom (ne)stihli zahajovací „icebreaker“. Zde se ukázalo, že švédští organizátoři zcela nedomysleli, jak prolomit ledy mezi 500 lidmi – neodhadli, že pouhé nahnání mensanů do jedné místnosti a jeden drink na osobu nebudou stačit. Buďto bylo třeba více drinků, nebo více programu. Pro nás ostřílené veterány mezinárodních setkání to nebyl problém, my už se navzájem známe, ale chápu, že pro nováčky, zvláště ty nesmělé, to nebyla užitečná zkušenost. Alespoň jsme zjistili, kdo všechno přijel z Čech (celkem 12 dospělých).
Potom nás čekalo ubytování v domluveném tanečním studiu (noc na karimatce ve studiu byla levnější než stanování v campu). Studio ukázalo podstatně lepší potenciál pro seznamování než icebreaker, během první večeře jsme se většinu nocležníků naučili oslovit jménem.
Další dny následoval program, který si každý mohl vybrat dle svého gusta. Já jsem si řekl, že jsem přijel na setkání mensovní, a proto jsem dával zásadní přednost čemukoliv mensovnímu; někteří to však pojali jinak a vydali se na vlastní pěst prozkoumávat krásy Stockholmu.
Ve čtvrtek ráno jsem se vetřel na netradiční prohlídku Ikey – obchod samozřejmě znám a ve Stockholmu vypadá stejně jako ve Stodůlkách nebo v Ženevě, jenže tuto prohlídku vedl mensan – člověk, který pro Ikeu pracoval a byl jedním z hlavních lidí, kteří řídili její expanzi do Japonska. Byla to opravdu zajímavá prohlídka. Pán poctivě a nadšeně (a přitom bez sebemenší povýšenosti nebo nadřazenosti) vysvětloval, proč obchod vypadá tak, jak vypadá, a jak se to všechno spojuje do jednoho mixu, který jemně motivuje zákazníky koupit i to, pro co do obchodu nepřišli.
Dále jsem pokračoval prohlídkou švédského parlamentu, opět pod vedením dvou mensanů-poslanců. Pro Švédy to muselo být super ukrutně zajímavé, protože se mohli ptát na zákulisní klepy. Nicméně já, ač světové dění sleduji, neznám švédskou politiku do takových detailů, abych vše ocenil, proto jsem se zájmem prohlížel budovu parlamentu a mezi řádky nasával, jak parlament funguje – třeba se v něm nikdy nestalo, aby na sebe poslanci pískali, uráželi se nebo dokonce ukazovali Kalouskovi, že je „jednička“.
Další den jsem se zájmem vyrazil na přednášku „Bludného Holanďana“ – nizozemského mensana, který ve vlastním experimentálním letadle obletěl celou Evropu. Ukazoval fotografie a vyprávěl jak o létání samém, tak legrácky o ztracených dveřích nebo nouzovém přistání v Albánii. Pro zajímavost, i do Švédska přiletěl ve vlastním letadle, a přitom s námi spal na karimatce v tanečním studiu.
Myslím si, že zrovna tyto akce ukázkově ilustrují, co vám může Mensa přinést – dává vám možnost poznat úžasné lidi, kteří proplouvají životem svým vlastním způsobem a se kterými byste normálně svou životní dráhu asi nezkřížili. Zajímavé lidi, kteří vás mohou inspirovat a kteří se s vámi rádi podělí o spoustu úžasných myšlenek, pokud se jich nebojíte zeptat.
Mohl bych dále povídat o chození po střechách, betonové televizní věži, jízdě lodí, o lodi potopené (naštěstí jiné), šílené horské dráze v Göteborgu, koupání v moři nebo o trajektu se saunou a stanicích stockholmského metra, ale myslím si, že to již do sytosti učinili jiní …
