Rušit, nebo nerušit? Rozhodli jsme se to risknout a po loňské vynucené přestávce předvánoční bowling MS Hradec Králové letos uspořádat. Sešlo se nás nakonec deset (devět hrajících) a i s předkládáním potvrzení o očkování a se zavíračkou ve 22 hodin jsme si to skvěle užili. V normálních časech jsou v prosinci obsazené všechny dráhy a skupinky se tu střídají jedna za druhou (jde o oblíbené místo předvánočních večírků), teď jsme ale byli v sále téměř jediní. To ticho! Mohli jsme si normálně povídat a slyšeli se i na druhém konci stolu – což bylo při dřívějším „besídkovém“ provozu nemyslitelné. A zatímco ve vedlejším sále bylo trochu živěji u hospodského kvízu, ve ztichlé herně jsme se snažili podávat sportovní výkony.
Hra šla někomu lépe, někomu hůře, ale jak to tak bývá, problém (samozřejmě!) nebyl v hráčích. Tu se dráha svažovala k jedné straně, tu ke druhé, tu nebyla k dispozici správně těžká koule, tu zase měla příliš velké, nebo naopak malé otvory… Vyzkoušeli jsme různé metody, jak se dopracovat k lepším výsledkům. Nápad rozdělit hráče do drah podle výkonnosti se dvakrát neosvědčil – byť to na pár jedinců v áčkové dráze zapůsobilo motivačně. Nadějně zpočátku vypadala některými vychvalovaná taktika „svlékni vrstvu – zaručeně hodíš desítku“, po důkladném testování ji ale také nelze doporučit. Jak jsme se přesvědčili, zabírá nahodile – a s jistotou platí pouze jediné: „svlékni vrstvu – nebude ti takové horko“. Takže pokud jde o lepší výkony, nezbyde nic jiného než na příští rok začít poctivě trénovat.
