Již název evokuje, že tento článek, navzdory jeho zveřejnění v aprílovém čísle mensovního časopisu, nebude žertovný. K zamyšlení v následujících řádcích mne přiměla přednáška Tomáše Kubeše z jeho cesty po Nepálu.
Ti, kdo Tomáše znají, vědí, že přednáší skvěle, proto komentáře na pražském setkání, že si na přednášku do Ústí nad Labem přiveze z Prahy vlastní posluchače, aby vůbec někdo přišel, brali s nadhledem, což se nakonec i potvrdilo a přednášky se v podkrovním sále Severočeské vědecké knihovny zúčastnilo více než 40 mensanů a hostů.
Čekala jsem krásné fotografie hor a klasické zážitky z cest, ale co mne upoutalo nejvíce, bylo nahlédnutí do mentality národa v krajině, kde, jak řekl Tomáš, „všechno je živelné a člověk zjistí, jak jinak může svět fungovat”.
Kromě přírodních pravidelně se opakujících zákonitostí v Nepálu chybí jakékoliv plánování anebo řád. („Naprosto jasné není vůbec nic, všechno se pohybuje pouze v intervalech. Jestliže musíte mít všechno naplánované a špatně pracujete s neurčitostí, Nepál vás naučí.”)
Pokud chcete v Nepálu něco naplánovat, týden je nejmenší časová jednotka, ve které byste měli začít uvažovat. Vyplatí se to zejména při cestách po krajině, vnitrostátních letech a následných návazných letech do vzdálenějších destinací, například zpátky domů. („Je mlha, pět dní nebudeme létat, posaďte se tady do kavárny.”) Jízdní řády nejsou nikde napsané, stanice autobusů, tedy spíše mikrobusů, funguje tak, že prostě jdete a zeptáte se. Nepálci nikam nespěchají, jednu z fotografií Tomáš okomentoval, že příjemný způsob, jak trávit dopoledne pracovního dne, je vynést si na střechu koberec a vyhřívat se na sluníčku.
Absolutně nepřehlednou spletí elektrických kabelů na sloupu veřejného osvětlení v hlavním městě Tomáš ilustroval další národní vlastnost – teď to funguje, a až to fungovat přestane, začne se to řešit. Nemá cenu předvídat, co bude, protože se může stát něco jiného. Jako mensané máme (ne?)výhodu, že více přemýšlíme. Já například i v obzvláště „slunečných” situacích generuji katastrofické scénáře a jejich možná řešení. Myslím, že kdybychom začali myslet „po nepálsku”, méně bychom se trápili tím, co bude, a více si užívali přítomnosti.
Když se Tomášovi v průběhu cesty zdálo, že jeho 18kilový batoh je těžký, uvědomil si, že jsou lidé, kteří to mají ještě mnohem těžší, jak ve skutečnosti, tak i obrazně. Člověk si v běžném denním fungování a neustálém stěžování si na chod věcí, na (a v tomto pohledu již velmi relativní) nedostatek toho či onoho neuvědomí, že je vlastně bohatší než většina obyvatel světa – má kde spát v suchu a v teple, má si co obléct, má co jíst. V tomto kontextu například stížnosti na čekání u lékaře anebo na vzdálená parkovací místa u hypermarketů, když vláčíme svoje naplněné nákupní koše do aut, zní až směšně v porovnání s Nepálci, kteří na trh s potravinami anebo k doktorovi putují pěšky těžkým horským terénem tři dny. Respektive tyto dvě skutečnosti porovnatelné ani nejsou, a pokud cestu do „jiné civilizace” na vlastní kůži nezažijeme, nedovedeme si rozdíly ani představit, nezamýšlíme se nad tím, jak je nám vlastně dobře.
Nepálci pořád ještě věří na ústní slib a nenapadne je, že byste mohli mít zlé úmysly – Tomáš to doložil několika příklady: placení za hotel platební kartou ve směnárně o kus dál ulicí, a když se pak se zaplacenou účtenkou vrátil do hotelu, ani ji nechtěli vidět, protože mu přece řekli, aby zaplatil, takže určitě zaplatil a je to vyřízené. Motorku v půjčovně mu zapůjčili bez jakéhokoliv dokladu i zálohy, protože slíbil, že se do večera vrátí. Holčičky v horských oblastech se večer samy několik kilometrů vracejí ze školy, protože to tak dělaly vždycky, a myšlenka, že by jim někdo mohl ublížit, jejich rodiče ani nenapadne.
Fotografie hor nám Tomáš samozřejmě promítnul, a jak řekl, pro Nepálce jsou hory sídlo bohů, takže jim nejde do hlavy, proč je nejvyšší hora světa pojmenovaná po člověku – Mount Everest. Název, který vymyslel nepálský geolog, je mnohem poetičtější – Sagarmatha – místo, kde sídlí bohové.
V pozvánce na přednášku stálo, že bude o zemi, kterou nemůžete změnit, ale která změní vás, a přednášející bude kombinovat komentované exotické fotografie se zamyšlením nad tím, čím může být nepálská realita a mentalita zajímavá pro náš vlastní život a naše myšlení. Tento záměr do puntíku splnil a za hezký kulturní zážitek Tomášovi Kubešovi i Ivě Berčíkové, která přednášku v Ústí zorganizovala, moc děkujeme.