Jednou jsme se takhle s kamarádkou Míšou rozhodli, že si i my zajdeme na měření IQ. Pochopitelně jsme dělali různé vtípky, že se dostaneme do Mensy a budeme ohromovat okolí, jak moc chytří vlastně jsme. Nakonec jsme to byli my, kdo byl ohromen, protože když přišly výsledky, zjistili jsme, že vstoupit opravdu můžeme. Tak jsme si podali přihlášku; kvůli tomu jsme to přece dělali.
Na naše první setkání pardubické Mensy (a že to nebylo jen tak obyčejné setkání, ale rovnou Mikulášská besídka) jsme se těšili, ale popravdě jsme se i trochu báli, že skončíme jako Penny v říši Sheldonů, protože jsme si vzpomněli na jeden z žertů z minulosti, že když hrají mensané Activity, mají zvláštní disciplínu Telepatie, aby si alespoň trochu zahráli, protože jinak všechno uhodnou ještě dřív, než napovídající hráč otevře ústa nebo propisovací tužku.
Díkybohu na nás místo šíleného Sheldona čekala jen milá předsedkyně pardubické Mensy Jana. Za dvě hodiny prosezené nad kavárnou Evropa jsme stihli sníst vše, co nám hostitelka přinesla (tímto jí znovu děkujeme) a zahrát si obdobu Scrabble – nám dosud neznámé Scramble. Naštěstí po nás telepatii nikdo nechtěl, takže jsme si jakožto správní milovníci her Mikulášskou besídku užili.
Jen při pohledu na opuštěnou hru Citadela ležící na stole nám pukala srdce – ve třech lidech se hrát nedá. Jana Citadelu neznala, takže jsme jí slíbili, že ji to někdy naučíme. Čímž vyzýváme všechny pardubické mensany, kteří se třeba v našem povídání poznali, aby se na další setkání dostavili v hojném počtu, protože je to neocenitelná příležitost, jak potkat nové lidi, kteří (a tady si dovolím trochu egoismu) za to určitě stojí.
(redakčně upraveno)