Podzimní listí křupe pod nohama a člověk by ani neřekl, že jen pár set metrů odtud se rozkládá historické centrum Znojma. Přesuny mezi jednotlivými stanovišti bojovky jsou tentokrát díky kombinaci pozdního října a pečlivě zvolené trasy až meditativní – a právě tenhle tichý, skoro zasněný rytmus je nejsilnější vzpomínkou, kterou si z letošního podzimního setkání Mensy odnáším. Jako malou ochutnávku přikládám k článku fotku nádherné kytice růžiček vytvořených rukama všech týmů i organizátorů z listí nasbíraného na naší společné cestě bojovkou. Tu jsem si odnesla taky. 🙂
Kompletní prohlídka jaderné elektrárny v Dukovanech ve VR brýlích, adrenalin podzemních chodeb Znojma, večerní posezení s cimbálem, kouzelná papírna v Želeticích a mnoho dalších aktivit byly ovšem silnou konkurencí a zážitky zase z jiného soudku. A když už jsme u soudku, tématem setkání ve Znojmě nemohlo být nic jiného než víno. O jeho pěstování i šlechtění jsme se dozvěděli spoustu podrobností. A kdo měl v týmu Einsteina a byl úspěšný nejen na druhém stanovišti bojovky, ale i v téměř nevyčerpatelné paletě dalších týmových soutěží, mohl nakonec společné týmové úsilí oslavit – ochutnat víno, podle něhož se tým jmenoval.
Díkes moc brněnské bandě za špásama okořeněné sraz. V Brně je prý poledne v 11 hodin. V Mense je zase celostátní setkání jednou za půl roku, tedy aktuálně za sedm měsíců. Sejdeme se v jiném státě, s novými zážitky a tentokrát jarní půdou pod nohama.
