Na dubnové schůzce MEG přednášel student ČVUT – FEL Ondra Vrzal o svém půlročním pobytu v jižní Korejské republice.
Tempo, jakým Korejci od konce války v 50. letech znovu vybudovali svůj stát, je neuvěřitelné. Až dnešní mladá generace se pomalu začíná rozhlížet po světě a uvažuje o tom, že by šlo možná konečně zvolnit. Časem snad přestane platit, že firma, do které nastoupím, bude mým chlebodárcem po celý můj život, že nikdy nekoupím zboží od konkurence, a dokud v hospodě může šéf, tak já musím pít do dna, ať můžu, nebo ne. Ještě je ale třeba vyřešit bytovou krizi. Hustota osídlení měst je zde nesmírná – na rozloze srovnatelné s Českou republikou žije skoro 50 milionů obyvatel.
V Koreji jsou velice pevně zakořeněny tradiční hodnoty mezilidských vztahů. Při představení se vás zeptají na vaše jméno a vzápětí na věk, jinak by vás správně nezařadili do svého hierarchického žebříčku, který je téměř svatý. Být o jeden den starší stačí, aby vás druhý musel respektovat. Větší rozdíl už nepřipouští diskuzi.
Mladé dívky věří, že nejlepším ženichem je ten, kterého odsouhlasí maminka. S tím potom tajně chodí do DVD roomů, tedy individuálních promítacích sálků. S cizinci chodí také raději tajně. Korejky, které byly ve světě, si už troufnou jít do bazénu jenom v plavkách.
Korea má svébytnou kulturu ve všech směrech, od filmu přes výtvarné umění po způsob života. Přesto jsme i zde na záběrech z narozeninové oslavy v melodii tradiční korejské písně neomylně rozeznali Happy Birthday. Korejské mladistvé hudební klipy jsou radostné a sladké stejně jako mladé Korejky, které se stylizují do sladkých křehkých poupátek – na rozdíl od agresivních euroamerických tvrďaček. Muži se prý zásadně neperou, protože každý umí taekwondo tak dobře, že i nepatrná bitka by mohla špatně skončit.