Díky čerstvému opuštění školních lavic Mensa gymnázia (bohužel mým prosbám studovat tam dál i po maturitě nevyhověli) mi o místních a zájmových skupinách Mensy povědomí nechybělo. Přímá osobní zkušenost však ano a po svém vůbec prvním setkání s aktivními mensany v lednu tohoto roku jsem se nadšeně rozhodla účastnit i místní skupiny Praha.
S automatickou nervozitou se počítá i u otřelých společenských typů, ke kterým se řadím, nicméně okamžitě ze mě vše opadlo už po samotném vstupu do prostoru zaplněného přátelskou atmosférou. Dýchl na mě dojem ryze vřelého přijetí a skutečně tomu i po usednutí mezi veselé diskutující členy tak bylo.
Měla jsem již od samého vstupu do řad aktivních mensanů vnitřní pocit, že tam toho na mě dost čeká, že mám hodně šancí získávat. Konečně se mi plní sen vyrazit do tohoto světa, dělat něco smysluplného, dávat tomu, čemu se věnuji, hodnotu. Tady je místo, kde cítím, že je vše možné, kde jsou lidé, kteří víc než kteříkoli jiní rozumí tomu, co říkám, chápou, jak myslím, intenzivně vnímají, jak žiju. Vážím si této ojedinělé možnosti scházet se a nemít hranice, být skutečně sama sebou, v úzkém kruhu talentovaných, tolerantních lidí, v místě, kde je možnost sebevyjádření v rovnováze se schopností pozorného naslouchání. Líbí se mi, jak ač všichni nezávislí a výjimeční, dohromady tvoří inspirující, akční a soudržnou společnost, ve které se cítíte jako ve své vlastní unikátní rodině.
Nyní již nechci vynechat žádnou z dalších příležitostí k setkávání se s Mensou osobně, nejen na poli odběru časopisu a přihlížení dění. Upřímně děkuji všem členům, kteří ve svém volném čase dobrovolně pečují o úžasné prostředí a zajišťují jeho samotnou existenci, za nesmírně vřelé přijetí, za tu spoustu pozitivní energie, podnětů, nebývalou míru pochopení a porozumění. Setkávání skupin nabádá k podnikání dalších akcí a navazování kontaktů, proto je berme jako skvělou cestu nejen k podnikavým krokům, ale i k cenným osobním vazbám a přátelství. Toto uvědomění mi zanechává vnitřní pocit duševního obohacení a naplnění vize smysluplného života, proto pokaždé, když o své první návštěvě nadšeně vyprávím, přesvědčená, že to byl můj nejlepší nápad, končím větou: „Určitě přijďte, stojí to za to!“