Zkoušení založené na memorování je běžnou metodou hodnocení ve školách po celém světě. Na paměť se často klade nepřiměřený důraz, ačkoli je to jen jeden aspekt našich schopností. Požadavek, aby si studenti zapamatovali velké množství informací, často vede k mechanickému učení založenému na opakování. Místo toho bychom měli podporovat tvořivé a inovativní řešení problémů.
Oceňovat schopnost memorovat a vydávat ji za důkaz dovedností je zavádějící – neukazuje skutečné schopnosti studenta. Pouhé zapamatování si faktů neurčuje, zda má člověk pro daný obor nadání. A přestože je užitečné znát některé základní informace, stresovat se kvůli zapamatování nejmenších detailů je zbytečné.
Jaký má tedy smysl nutit studenty, aby si pamatovali podrobnosti z celé řady témat? Snažíme se zjistit, jak dobrou mají paměť? Nebo kolik informací si zvládnou nacpat do hlavy?
Přehnané a neopodstatněné upřednostňování paměti je nefér. Proč také nehodnotíme a neodměňujeme kritické myšlení, tvořivost a inovativní přístup? Neměli bychom motivovat studenty, kteří prokazují schopnosti řešit problémy kreativně?
Pokud jde o inteligenci, silně s ní souvisí pracovní paměť – tedy krátkodobá paměť, která dočasně uchovává informace, když řešíme nějaký kognitivní úkol. Pracovní paměť je důležitá pro vyšší úrovně myšlení. Mechanické učení naproti tomu odrazuje studenty od toho, aby přemýšleli samostatně. Jaký má tedy smysl nutit studenty, aby se na test nazpaměť učili fakta, jejichž obsah si pravděpodobně krátce po něm ani nevybaví?
Dnes máme díky internetu informace z celého světa doslova na dosah ruky. Navíc není potřeba mít skvělou paměť, abyste se stali úspěšným umělcem, sportovcem, matematikem, podnikatelem nebo čímkoli jiným. Požadovat po studentech nereálné množství memorování pro ně vytváří stresující situace.
Je samozřejmé, že každý student nemůže vynikat ve všech předmětech. Vysvědčení by mělo ukázat, v čem student vyniká a jaké má zájmy.
Jedním ze způsobů, jak prolomit současný model, jsou otevřené zkoušky, ke kterým může mít student dostupné materiály, domácí práce, výzkumné úkoly nebo projekty, ve kterých studenti uplatňují své myšlení při řešení reálných problémů. Jak úžasné by bylo, kdyby školy učily, jak zvládat stres, nepodlehnout tlaku vrstevníků, vyrovnat se s odmítnutím nebo se postavit šikaně! A jak skvělé by bylo, kdyby vychovávaly mladé lidi k obhajobě rovnosti! Školy, vysoké školy i univerzity hrají klíčovou roli v tom, aby z dětí vyrostli dobří občané.
Navrhovat osnovy a způsoby hodnocení, které podporují memorování, není správná cesta ke kvalitnímu vzdělání. Naopak – zapojením studentů do smysluplného učení jim pomáháme rozvíjet intelekt prostřednictvím technik jako je rozpoznávání vzorců nebo spojování pojmů. Studenti potřebují být vedeni k osvojování si základních životních dovedností, aby se v budoucnu dokázali správně rozhodovat.
Je nesmírně důležité pěstovat v nich hodnoty jako soucit, pokoru a vytrvalost. Školy a vysoké školy by měly usilovat o to, aby studentům vštěpovaly vědecký přístup a racionální myšlení. Nemůžeme dosáhnout kvalitního vzdělání, pokud se budeme soustředit výhradně na memorování a mechanické učení. Dokud bude výuka a hodnocení založeno na paměti jako hlavním ukazateli schopností v daném předmětu, nebude to v nejlepším zájmu studentů.