Redakčně upraveno.
Letošní „sendvičový den“ 2. května spolu se svátkem 1. máje a následující víkend inspirovaly slovenské mensany k tomu, aby v těchto čtyřech volných dnech uspořádali jarní setkání na Oravě. Konalo se v rekreačním zařízení Danica v obci Ústie nad Priehradou, okres Tvrdošín. Je to skupina domků, která zbyla z bývalých ubikací stavbařů přehrady. V každém domku byly čtyři dvoulůžkové pokoje a k nim na společné chodbě dvě koupelničky se sprchou a WC. V podstatě velký komfort. V jednom z domků byla kuchyně s protáhlou jídelnou, která sloužila nejen k pojídání, ale i ke společenským aktivitám. Na jednom konci zde byl též pingpongový stůl. V ceně pobytu byly společné snídaně a večeře.
Program byl bohatý. Ve čtvrtek jsme absolvovali turistickou vycházku z Oravské Polhory do Oravských Beskyd na Jalovcové sedlo. V podvečer jsme se zúčastnili velmi zajímavé akce, jízdy tankem, který je místním mechanikem z obce Podbiel u Tvrdošína upraven na turistickou atrakci. Jízda trvala necelých 20 minut a trasa vedla přes patřičně vlnitý terén včetně brodu přes říčku, takže ve většině účastníků byla malá dušička a skončení jízdy pro ně představovalo velkou úlevu.
V pátek byl hromadný zájezd do Krakówa. Je to nejkrásnější polské město. První, o co jsme se pokusili, bylo vystát frontu do královského paláce Wawelu. Přijeli jsme v jedenáct hodin a ve dvanáct na nás přišla řada, avšak pro tento den již nebyly k dispozici žádné vstupenky. Museli jsme se spokojit s návštěvou katedrály. Její prohlídka však stála za to! Nepřeberné množství oltářů, vitráží, obrovský zvon Zikmund. Zaujala mne především královská hrobka, ve které jsou pohřbeni nejen členové královského rodu, ale i slavní Poláci bez královské koruny. Je to např. významný polský revolucionář z přelomu 18. a 19. století Tadeusz Kościuszko, dále jeden ze zakladatelů novodobé Rzeczpospolity Polskej, generál Piłsudski. Na důstojném místě je též uložena prsť z místa otřesného stalinského pogromu v Katyni. Ulicí Grodzkou jsme došli na Rynek Glówny, kterému vévodí obrovská socha Adama Mickiewicze. Z bývalé radnice, která již dávno vyhořela, zůstala jen impozantní radniční věž. Uprostřed náměstí je podlouhlá stavba „Sukiennica“, kde se dřív obchodovalo se suknem. Nyní je tam obrovské množství obchůdků se šperky, převážně z jantaru, a s dalšími dárkovými předměty. V rozích obrovského náměstí jsou dva kostely. Katedrála s nádhernými gotickými vitrážemi zasvěcená Panně Marii a drobný, avšak útulný kostelík svatého Vavřince. Jako ve většině evropských měst se i v Krakówě projíždějí turisticky atraktivní koňské kočáry. Na ulici Grodzkej jsem nalezl „živé sochy“, které se poprvé objevily a jsou v hojném počtu zastoupeny na bulváru La Rambla v Barceloně.
Část naší výpravy se ještě vydala do blízkého solného dolu Wieliczka. Kromě vlastních důlních zařízení tu je možno zhlédnout různé umělecké výtvory ze soli, např. chrámovou loď.
V sobotu bylo vyvrcholení programu. Byla to LTH 08-1 (luštitelsko–turistická hra), kterou vymysleli a zorganizovali Miro Macko a Kristýna Kubiňáková. Hry se účastnila šestičlenná družstva. Velmi náročné luštitelské úkoly byly uloženy na sedmi dosti od sebe vzdálených stanovištích, jejichž lokalitu bylo nutno určit na základě vyřešení předchozí úlohy. Všechny úkoly byly velmi náročné, tak např. bylo třeba text číst odzadu s různými falešnými přesmyčkami. Jedna z dalších zpráv byla napsána morseovkou, avšak se zaměněnými tečkami za čárky, další byla napsána Braillovým písmem pro slepce. Nejoriginálnější zprávu bylo třeba vyluštit na místním hřbitově, kde byla zakódována v datech umístěných na vybraných náhrobcích.
Každý večer jsme se pilně věnovali nejrůznějším společenským hrám jako Carcassonne, Bluff, Digit, Quoridor, Scrabble, Tantrix, šachy atd.
V neděli jsme ještě navštívili vodní elektrárnu o výkonu 20 MW s obrovským labyrintem chodeb ve vlastní přehradní stěně.
Když jsme se v neděli rozcházeli do svých domovů, zůstávaly v nás velmi příjemné vzpomínky na překrásné čtyři dny. Akce se vskutku vzdor nepříliš příznivému počasí velice vydařila. Všichni jsme vyjadřovali velkou vděčnost obětavému organizátorovi celé nádherné akce, Mirovi Mackovi. Je škoda, že tak velkorysé nabídky slovenských kolegů využili jen tři členové české Mensy (Věra Kachtíková, Jitka Vlková a Kristian Svoboda), doprovázeni dalšími dvěma rodinnými příslušníky.