Z letošního jarního celostátního setkání v Malé Morávce jsem odjížděla zachmuřená, rozčílená, skoro až s pláčem na krajíčku. Na to, jak bylo báječné, totiž setkání trvalo příliš krátce a návrat do reality se mi ani trochu nelíbil. Nechtělo se mi pryč od všech těch skvělých lidí, soutěží, aktivit, exkurzí, deskohrátek a entuziastického prozpěvování po večerech (a nocích), natož pak když mi letošní téma setkání, inspirované seriálem Teorie velkého třesku, tak moc sedlo.
Pokud jste se setkání z jakéhokoliv důvodu nezúčastnili, plačte a rvěte si v zármutku vlasy; přišli jste totiž o hromadu zábavy a spoustu zajímavých příležitostí, jako například:
· ustřihnout tapírovi při seznamování jen tak mimochodem hlavu;
· zúčastnit se konkurzu na modela a modelku pro Mensashop;
· složit v rekordním čase puzzlíky s Krtečkem a kalhotkami;
· stát se expertem na týmové zavazování dětských botiček levou zadní;
· zkusit nakreslit pozornost tak, aby ji ostatní uhádli;
· vlastním tělem pomoci vytvořit logo Mensy a zúčastnit se tak akce ve světě dosud nevídané, navíc s překvapivě hladkým průběhem (ovšem jak prohlásil kdosi z přední řady loga – kdo jiný by to měl dokázat než my, kdo máme spartakiádu v genech);
· obíhat kolem lyžařské hůlky až do úplného zamotání a pak řešit matematické příklady;
· pokusit se o řecké kolo ve třech tanečnících;
· dozvědět se na přednášce vše o dobrodružstvích Star Treku nebo na zasedání rady vše o dobrodružstvích Mensy;
· nahlédnout do tajů šňůrkárny, žárovkárny či mašinkárny, povozit se na bobech nebo na koních, kochat se mlhou nad Dlouhými stráněmi, anebo si prostě jen zalézt do jeskyně.
Opravdu ráda bych vyzdvihla soutěž v ochutnávání mléka, při které jsem měla jedinečnou možnost okusit lahůdky předkládané malým dětem nebo nebožákům s alergií na laktózu (a při té příležitosti definitivně ztratit důvěru ve vlastní chuťové buňky). Dále pak s povděkem kvituji proškolení a turnaj ve hře go, která pro mě díky tomu již nadále není hrou zahalenou do oparu tajemna, nýbrž hrou, u které dovedu v podstatě spolehlivě identifikovat, kdy jsem prohrála. A samozřejmě nemohu opominout řadu dalších individuálních soutěží, které jsem si užila navzdory extrémně chabým výsledkům (obzvláště srdečně zdravím Ivu Berčíkovou s jejími českými herci a Tomáše Blumensteina s fyzikálním testem).
Za celé setkání organizátorům od srdce děkuji. Při týmové soutěži se užila spousta legrace a jsem ráda, že nezůstalo jen u šifer; ty nicméně byly velice příjemné a nijak nedeptaly týmového ducha. Navíc se při sobotní bojovce podařilo zamezit zbytečným prodlevám a celá hra tak byla sympaticky svižná. A konečně za sebe ještě jednou chválím výběr tématu celého setkání a jedním dechem přidávám pochvalu i za to, že většina aktivit se tématem pouze inspirovala, ale nebyla na něm přímo závislá. Seriálu zcela neznalí to jistě ocenili. Takže zkrátka ještě jednou veliké díky. Bylo to celé moc fajn a na Malou Morávku budu dlouho a ráda vzpomínat.