Původcem „všeho zla“ byla redaktorka Mladé fronty DNES, paní Scarlett Wilková, která se rozhodla „vyprodukovat“ článek o Mense. Proto mi jednoho dne náš milý předseda Tomáš Blumenstein zatelefonoval, zda bych byl ochoten si vzít tmavé kalhoty a bílou košili s kravatou a pózovat ve fotografickém studiu zručné fotografce asijského původu paní Nguyen Phuong Thao s několika dalšími mensany a poskytnout krátké interview již jmenované redaktorce. Tak se nás řada vybraných mensanů v předepsaném oděvu dostavila do „ateliéru“ Mladé fronty DNES u Anděla na Smíchově. Byli jsme fotografováni zepředu a zezadu, dále v různých sestavách a poté podrobeni „výslechu“ paní redaktorkou. Výsledkem byl článek s názvem „Nejchytřejší lidé v Česku“ v přílohovém magazínu Mladé fronty DNES, číslo 3 ze dne 21. ledna 2010. Byla tam zveřejněna celkem zdařilá skupinová fotografie nás všech a malé fotky každého z nás s krátkou „identifikační charakteristikou“. Teprve později mi došlo, proč jsem byl vybrán do tohoto „experimentu“. Bylo třeba sestavit průřez organizace od nejmladšího přes střední věk do nejstaršího, včetně předsedy. Nejmladším byl Pavel Hálek se svými 5 lety, nejstarším jsem byl já s tehdy ještě pouhými 78 lety.
Zdá se, že Mladá fronta DNES je velmi čtený deník. Jakmile jmenovaný magazín vyšel, tak se roztrhl pytel s reakcemi na mé členství v Mense. První, kdo mne oslovil, byl dobrotivý domovník z našeho domu na Starém Městě pražském. Při prvním následném vstupu do domu mi řekl: „Pane doktore, gratuluji vám, věděl jsem, že jste chytrý člověk, ale netušil jsem, že jste členem tak prominentní organizace inteligentů, jako je Mensa“.
Zatelefonovaly mně hned brzy poté dvě spolužačky ještě z gymnaziálních studií, s kterými se jinak vídáme až na tradičním výročním setkání maturantů v Olomouci vždy na podzim. „Milý Kristušo, gratuluji k tvému členství v Mense, byl jsi už na „gymplu“ „chytrolín“, a tak se opravdu nedivím, že tě přijali do organizace s prokázáným inteligenčním kvocientem, který mají maximálně dvě procenta obyvatelstva“. Dokonce můj finanční poradce v jedné bance, kde mám uloženy své úspory, prohlásil: „Pane doktore, netušil jsem, jak chytrého máme zákazníka, že jste se mohl stát členem Mensy, gratuluji vám a vážím si, že užíváte služeb naší banky.“ Navíc až později na červnové celostátní konferenci radiofarmacie ve Zlíně mě oslovil jeden dlouholetý kolega, který mi představoval nového mladého adepta v oboru slovy: „Toto je věhlasný zakladatel československé radiofarmacie, Dr. Kristian Svoboda, který má velmi vysoké IQ, dejte si na něj pozor.“
Postupně se o mém členství v Mense dozvěděla většina mého okolí. Není proto divu, že i o tomto faktu se zmínil redaktor v interview se mnou uveřejněném v měsíčníku Prahy 1 (číslo červenec-srpen 2011) u příležitosti mých 80. narozenin pod názvem „Táta českých izotopů Kristian Svoboda oslavil 80 let“. V článku se kromě jiného zdůrazňuje moje členství v Mense s vysokým IQ, ale též to, že jsem v pozdním věku začal cvičit tai-či. Je až poněkud kuriózní, že pod mou fotkou, kde sedím v originální osobně přivezené mexické „quajabéře“ za počítačem a faxem, je uveřejněn tento text: „V této hlavě jsou uloženy vědomosti ze tří vysokých škol a slovíčka a obraty sedmi jazyků.“
Na závěr svého možná trochu rozvláčného povídání si dovolím ocitovat část projevu svého učitele, prof. Čestmíra Šimáněho, jednoho z pěti laureátů letošních významných osobností Mensy, který přednesl na Valné hromadě Mensy dne 11. června 2011: „Mít vysoké IQ, jak já si to představuji, je pouze nezbytnou, nikoliv však postačující podmínkou k tomu, aby člověk, nevylučuje se přitom z lidské společnosti, mohl přispívat k jejímu zdokonalování, a o to by mělo jít. Druhou nezbytnou podmínkou jsou však vysoké morální kvality.“ (časopis Mensa, číslo 4, ročník XIX, srpen 2011, str. 19)
Tak to je „má historie“, jak jsem se stal mensanem „věhlasným ve svém okolí“.