30. červen byl nejrušnější den na pražském letišti. Přispěl k tomu i zájezd skupiny mensanů do Irské republiky a Severního Irska. Všechno nepříjemné se stalo hned první den (jeden ukradený kufr a jedna peněženka), jinak je Irsko převážně přívětivá země, lidé ve službách i na ulicích jsou milí a usmívají se. Na rozdíl od naší reality často nepřijímají hotovost, jedinou výjimkou tak byly dublinské autobusy, kde naopak akceptují pouze mince. Byla to tak trochu i příležitost uvědomit si, kolik anglicky mluvících autorů nebo hudebníků jsou ve skutečnosti Irové.
Na cestování je zajímavé to, že i dobře připravený cestovatel může být skutečností překvapen – žádný bedekr vás nikdy nepřipraví na to, co doopravdy uvidíte. Přírodních krás nabízí irský ostrov dost, těžko jmenovat jen jednu – Obrův chodník, Moherské útesy, plavba po otevřeném moři na Aranské ostrovy (proč má plavčík tolik plastových sáčků?), všudypřítomný kámen jako prvek tradiční architektury… Doteď jsem nevěděl, že orná půda může vzniknout z mořských řas a písku postupně ukládaných na kamenité podloží.
Mimo přírodní úkazy pro mě byla zajímavá návštěva pivovaru Guinness, a to ne kvůli produktu, ale pro přehledné zobrazení historie, uvedení do kontextu, vývoj reklamy, přístup Arthura Guinnesse jako businessmana a inovátora – v tomto ohledu připomínal muzeum Titanicu v Belfastu, které se kromě události samotné, dnes již dostatečně popsané, hodně věnuje právě historii, průmyslové revoluci nebo obchodu. A kdo by čekal, že když Irská republika chtěla do státního znaku harfu, narazila na problém s ochrannou známkou? Samotné návštěvnické centrum Guinnessu je přímo ukázkové provedení marketingu v praxi. Když už je řeč o nepřírodninách: navštívili jsme místo, odkud byl položen první transatlantický telegrafní kabel – do Kanady vedl odkud jinud než z Irska.
Zájezd byl dobře zorganizovaný a podrobně naplánovaný, s cílem navštívit v daném čase maximum zajímavých míst, čemuž se museli účastníci přizpůsobit a dodržet určitou disciplínu, ale to je snad jen malá daň za získané zážitky. Příležitost program si přizpůsobit byla až na konci výpravy v Dublinu, kde se nám podařilo zvolnit a navštívit mj. botanickou zahradu – snad jednu z mála na světě, kde nemají u všech rostlin závlahy. Počasí v Irsku totiž sestává průměrně z 5 minut slunce, 5 minut deště, 5 minut větru a znovu od začátku.
Mezi účastníky se šuškalo, že jeden z organizátorů je robot – tím jak pořád trvá na dodržení pravidel a přesného času odjezdu… Ale jednou i on musel posunout sraz, protože by ho sám nestihl, robot to tedy není. Taky někdo říkal, že slyšel v autobuse lachtana, nikdo ho ale nakonec neviděl, takže taky fáma. Haigh!
Zastavení v Limericku
V Limericku městě
mensanů je dvě stě
Přijela sem navíc dneska
padesátka dalších z Česka
Zítra jich tu bude zas jen dvě stě