Letošní IBD se konalo na začátkem října v italském San Martino al Cimino sto kilometrů od Říma. Nemusí však jít pouze o samotná jednání a probírání vážných témat… V tomto čísle časopisu se určitě dočtete i zprávu Tomáše Blumensteina o tom, jak probíhala jednání IBD. Víme jistě, že to bude velmi zajímavé a poučné čtení. Ale protože IBD je i o spoustě dalších věcí, nejen o jednáních o smrtelně vážných tématech, přinášíme vám jednu docela malou neoficiální reportáž.
Letošní IBD se konalo 100 km severně od Říma a bylo spojeno s 25. výročním setkáním Mensy Italia. Ačkoliv jsme byly varovány, že jednání IBD bývají zdlouhavá a pro nezasvěcené občas i nudná (občas prý dokonce i pro zasvěcené, máme to ověřeno z několika zdrojů), místo konání a příležitost poznat italské mensany nás zlákaly k účasti. A tak jsme vyrazili na cestu ve složení Tomáš Blumenstein (pilot), Jana Hesová (co-pilot) a Alena Novotná (rádio).
Naše trasa do San Martina al Cimino, místa konání, vedla přes noční Mnichov – vzhledem k právě končícímu Oktoberfestu skvělá příležitost shlédnout nejnovější módní trendy v pumpky fashion – a Carraru, kde se těží věhlasně bílý mramor. Obrovské bloky kamene, chlapíci bílí od hlavy až k patě a všude mazlavá šedá hmota a taky úplně obyčejné záchody na parkovišti obložené mramorem. A tak jsme neodolali a udělali z našeho kočáru na jedno dopoledne off-road.
Večer jsme dorazili do hotelu a Tom hned vyrazil na tradiční ice-breaker. Toho jsme se nezúčastnily, ale v následujících dnech jsme s Janičkou prolamovaly ledy úspěšně i tak. Člověka uvyklého nabitému programu českých setkání překvapí, že jedinou oficiální příležitostí k setkání s ostatními účastníky jsou snídaně a večeře. Nejdřív mi to připadalo trošku smutné, ale mé obavy se záhy rozptýlily díky Janičce, která se už zdravila s Haroldem a Christinou, dvěma známými ze srpnového EMAGu.
Program pro hosty setkání vlastně sestával jen z celodenních výletů do Říma či do okolí (ty do Říma byly zvlášť vypečené, protože cesta tam a zpět trvala dohromady 4 hodiny!) a sobotní galavečeře.
Zato večery se nesly v duchu poznávání nových kultur a brzo jsme se seznámily nejen s okolními trattoriemi a horkými termálními prameny, ale i s většinou účastníků. I díky Tomovi, který nám trpělivě vysvětloval, jak se to s IBD má, a vůbec se o nás všemožně staral. Ale my jsme se o něj taky staraly, hlavně Janička se projevila jako skvělý servisní tým!
Bylo zajímavé poznávat členy jiných Mens a dozvídat se, jak rozdílně národní Mensy fungují, co se kde daří a s čím se naopak potýkají. Tom nás varoval, že česká Mensa je co do věkového složení atypická a věkový průměr v ostatních Mensách je (několikanásobně) vyšší. Je to pravda, ale ukázalo se, že zajímavých a zábavných lidí je mezi nimi stejně jako u nás. A když přijel Mirek Jindřišek, který českou Mensu na IBD dlouhá léta zastupoval, byl náš český tým úplně dokonalý. Janička nás díky své perfektní italštině seznámila se spoustou italských kolegů, jejichž angličtina je pohříchu na pováženou, ale i tak jsem za chvíli měla pocit, jako bych byla na setkání v Čechách, jen změť jazyků byla o něco nepřehlednější. Nakonec bylo loučení s IBD docela smutné, a tak je dobře, že pořádající zemí pro příští rok je Švédsko. A to nejen proto, že předseda tamní Mensy si umí dát nohy za krk. Bály jsme se, že IBD budou dlouhé čtyři dny bez konce vyplněné nudnými rozpravami o něčem a ničem, ale ukázalo se, že jsou to i večery s přáteli a vynikající příležitost, jak poznat mensany z ostatních zemí.
Na závěr se patří poděkovat, a proto velký dík Tomovi, že nás s sebou na výpravu vzal!