Neuvěřitelné má se státi skutkem
Usadili jsme se v příjemném prostředí lovecké hospůdky Koliba a zaposlouchali se do výkladu Ing. Gryndlera, vedoucího odboru životního prostředí městského úřadu v Litoměřicích.
Tato metoda získávání geotermální energie z Los Alamos je poměrně nová, zatím je po světě realizováno kolem dvaceti příkladů. Název metody je HDR: Hot Dry Rock, horká suchá skála.
Teplo se získává ve velkých hloubkách z hornin vyhřívaných teplem z nitra Země.
Podmínkou jsou vhodné geologické podmínky, resp. předpoklad puklin v horninách u dna vrtů. Vhodné je místo geologického zlomu. Do země jsou vyvrtány dva velmi hluboké vrty. Energie se pak získává tak, že do jednoho vrtu (injekčního) je přetlakem hnána voda. Tato proudí puklinami do druhého vrtu (produkčního), kterým je dále vytlačena až na povrch. Voda, která proteče z jednoho vrtu do druhého, se cestou ohřeje teplem ze dna vrtů. Toto teplo je zdrojem kýžené energie. Zní to docela jednoduše, jak to však uskutečnit?
V Litoměřicích podél Labe prochází geologický zlom, který byl posouzen jako vhodný pro takový zdroj tepla. Projektovaná elektrárna má roční výkon 18 GWh. Ekonomická návratnost obrovské investice má být 30 let, a to jsou počítány rezervy jak ve výpočtové teplotě získané vody, tak v rychlosti proudění (cca 120 l/s).
V ose zlomu je naprojektován jeden vrt injekční a 300 m od něj na každou stranu jeden produkční. Hloubka každého vrtu má být 5 km! Teplota na dně je vypočítána na 178 °C. Tak hluboké vrty v Čechách nemají obdoby.
Jak zajistit, aby se vrt podařil? Nyní byl po deset měsíců vrtán vrt zkušební až do hloubky 2,1 km. Byla na něm nejen zjištěna skladba podloží a ověřena předpokládaná teplota v jednotlivých hloubkách, ale také zde byly vyzkoušeny technologie pro vrtání cílových vrtů. Ukázalo se, že horních cca 1 300 m měkkých usazenin je lépe vrtat běžným způsobem, a to ve větším průměru. Potom nastoupí metoda vrtání „ponorným motorem“. Je to samostatný přístroj, který je spuštěn na dno. Je poháněn proudem zahuštěné výplachové vody vháněné dutými vrtnými tyčemi až do jeho turbínového soustrojí (výplach je tedy hnán na celou hloubku vrtu). Proud husté vody pak kolem výpažnice proudí zpět na povrch a vynese s sebou odvrtaný materiál.
Co s odvrtaným materiálem? Prý sem celou dobu přicházela spousta lidí se zájmem, s tituly, kravatami a kyblíky a nadšeně si hlubinné úlomky odnášeli. Prý tady zbylo trochu úlomků ve skladu, ale tvrdili nám, že nemají klíče; asi chtěli, aby jim přece něco zbylo. :o) Něco jiného je, když je třeba získat kompaktní kousek horniny. To se musí na dno spustit úplně jiné zařízení, což dělali několikrát. Pokaždé museli nejdřív vytáhnout v celé délce vrtu všechny vrtné tyče a nakonec i vlastní jádrovou vrtnou hlavici. Dva takto získané vzorky nám ukázali, byly to vzorně vyříznuté válečky kamene velikosti pěsti.
Motor se při vrtání musí hlídat, aby se neusmykl. Prý se na jednom cizím vrtu stalo, že motor zahnul o 360° a vylezl zase ven na povrch. Pokud se sonda usmykne a je třeba vrt srovnat, chybná trasa musí být zabetonována a až potom se může začít vrtat dále. Vrtací souprava neumí poznat, kde je, zda je mimo plánovanou trasu, pouze umí poznat odchylku od svislého směru. Musí se proto po celou dobu vrtání hlídat, pokud chcete mít vrt rovný. Realizovaný litoměřický vrt má odchylku jenom do 1°, tedy půdorysně se odchyluje asi do 10 m.
Dnes je na vrtu osazeno zhlaví, které má nahoře vstup do výpažnice a z boku je výústek z prostoru kolem ní. Pokusný vrt je umístěn pár desítek metrů od projektovaného hnacího vrtu, a bude napomáhat při směrování vrtné soupravy.
Pro jistotu byla po celou dobu vrtání měřena seizmicita. Seizmická aktivita byla zaznamenána jen jednou. Nastala mimo vrtací dobu, přesto se pro jistotu zjišťovala příčina. Byl to ohlas skákání návštěvníků koncertu skupiny Kabát na vzdáleném náměstí.
Jak budou vrty stavebně zajištěny? Horních 800 m bude opatřeno trvalou výpažnicí, aby nedošlo k propojení jednotlivých vodních horizontů a zároveň aby do měkkých vrstev, které v těchto hloubkách jsou, neutíkala cirkulující voda. Systém funguje, pokud neuniká více než 11 % vody!
Co když se nakonec stane, že vrty u dna nebudou propojeny přírodními puklinami a sloupce vody ve vrtech se nepropojí? Ve Skotsku existuje firma, která v takové hloubce umí vyvrtat vrt vodorovný, který oba propojí. Nejprve jedou dvě soupravy přibližně proti sobě, každá z jednoho vrtu. Až se dostanou cca na 30 m k sobě, jedna je nahrazena pulsujícím magnetem. Tento pak navede druhou soupravu, aby se prohrabala přesně k němu. Toto umělé propojení nahradí neexistující pukliny. Pak se metodě říká HSR, tedy Hard Structure Rock.
Co když se projekt nepovede z jiných důvodů? Projekt má být v celé výši pojištěn. Nezdaru se však nemusíme bát, protože už Řekové věděli, že bohyně Athéna přeje odvážným bojovníkům.
Odpolední prohlídka Litoměřic
Organizátorka celé akce Jana Štefaniková nás po obědě provedla po městě a procházku doprovodila poutavým odborným výkladem.
Okolní kraj, jeden z nejteplejších v ČR, je velmi úrodný a také tímto místem procházela saská obchodní stezka, což byly ideální podmínky pro souvislý vývoj bohatého města, který byl přerušen pouze opravami po 30leté válce a později odsunem Němců po II. světové válce. V bývalé radnici, která je na fotce za námi, býval dokonce vrchní soud všech měst založených dle tzv. magdeburského (nebo i litoměřického) městského práva (tedy větší části měst na sever od Prahy).
Královské město Litoměřice je městem od doby Přemysla Otakara II, ale osídlení „Liutomericů“ je doloženo na pahorku u Labe upraveném na slovanské hradiště již mnohem dříve, například zakládací listinou litoměřické kapituly z 11. století. Litoměřice měly ve středověku dvě hradbami ohraničené části: pahorek bývalého hradiště (v panoramatu města jej označuje věž biskupské katedrály sv. Štěpána) a sousedící pahorek s územím, kam se město rozšířilo za dob panování Přemysla Otakara (i tato část má svou věž patřící kostelu Všech svatých, na fotce vpravo od radnice). Dochovaly se zbytky trojitého pásma hradeb kolem obou částí. Do roku 1918 byly Litoměřice krajským městem.
Mezi zajímavosti dnes patří rozhledna – domovní báň na náměstí v podobě kalicha, zbytky královského hradu (v rekonstrukci), rozsáhlé historické jádro (městská památková rezervace), Severočeská galerie výtvarného umění, diecézní galerie, muzeum nebo jednokolejný železniční tunel, kterým vlak původně podjížděl přímo pod městem.
Další fotografie naleznete v fotogalerii na webu.