„Je listopad, je tma a zima,“ říkám si a nutím se vstát z postele. Možná podobně se dnes ráno cítili i ostatní dobrovolníci, kteří nabídli svou pomoc při finále. Dohromady je nás téměř čtyřicet. V 7:30 se setkáváme před budovou Poslanecké sněmovny. Je to aspoň o hodinu později, než by nám bylo milé, ale co naplat, dřív nás do budovy nepustí. Naštěstí je tu dost těch, kteří při finále pomáhali i minulý rok, a tak už vědí, co dělat.
Registrace se ujala Jitka Markesová a během chviličky jsou připraveny seznamy soutěžících i jmenovky. A to je dobře, protože i když soutěž začíná až v 10:30, první soutěžící se trousí už krátce po osmé. Mám trochu strach, jestli se nebudou nudit, ale stará se o ně Míša Kubaníková, která má na radu Honzy Herrmanna pro děti připraveny hlavolamy a hru „kostičky“. Později v průběhu dne se ukáže, že tato bohulibá zábava dodá vzpruhu i nejednomu uondanému organizátorovi …
Mezitím v jednacím sále i ve foyer probíhají poslední „dokončovací“ práce – umístit na stoly cedulky s čísly, zkontrolovat techniku, postavit informační stánek, vystavit zbrusu nové bannery Mensy, vylepit loga partnerů, vytisknout ještě několik náhradních programů (o tisk a veškeré technické věci se trpělivě stará Vladimír Vančický, který nejenže stíhá přijímat několik požadavků najednou, ale dokonce je všechny téměř okamžitě plní) – všechno pečlivě dokumentováno fotografickou jednotkou TKMR (Tomáš Kubeš a Miloslav Ryba), které asistuje Jiřinka Vlková.
Krátce po desáté už je ve foyer živo a já začínám lehce nervóznět, protože podle nejčerstvějších zpráv soutěžící z Ostravy ještě nedorazili. Zahlédnu Dalibora Hrabce a raduju se, že teď už jistě ano … abych se vzápětí dozvěděla, že Dalibor přijel sám autem. Ale to už volá Hanka Studenská, že právě vstupují do sněmovny …
Další šok přichází v podobě davu rodičů dožadujícího se vstupu na galerii jednacího sálu. Nepomáhá vysvětlení, že jak jsme předem avizovali, galerie má velmi omezenou kapacitu, a proto nelze vyhovět všem. Velký dík patří našim statečným dobrovolníkům a oběma recepčním Poslanecké sněmovny, kteří se museli dychtivým rodičům bránit. Mezitím Česťa Kalus podobně odvážně dohlíží na dění na galerii. Ač je to s podivem, v Poslanecké sněmovně to nejsou ani tak soutěžící, na koho je potřeba dohlédnout, jako jejich rodičové.
V půl jedenácté tedy začínáme. Soutěžící vítá Tomáš Blumenstein spolu s Markem Vašutem, který hned v úvodu všechny přítomné zaskočil záludnou otázkou. Z pozdějšího malého a nereprezentativního průzkumu vyplývá, že odpověď na jeho otázku věděl jenom Jirka Erbs. Ale protože ona otázka představovala kombinaci státovědy, geografie a latiny, vlastně mě to moc nepřekvapuje. Poté soutěžící vítá i patron soutěže Petr Tluchoř a za Nadaci OKD, hlavního partnera soutěže, pan František Orság. A pak to celé začne … na poslanecké lavice se snesou archy papíru potištěné logickými hádankami a nastává 40 minut ticha.
Po prvním bloku následují promítané úlohy, hrátky se slovy, skládání obrázků a další úlohy testující kombinační schopnosti, postřeh i paměť. Na vše dohlíží předseda poroty Honza Herrmann. Vynikající oběd a diskuse s Markem Vašutem a poté „divadlo“ aneb Živá zebra (soutěž spočívající v odhalení vztahů). Ještě závěrečný blok soutěžních úloh a přichází půlhodina, v níž se k průběžným výsledkům přičítají poslední body, ověřují součty, rozdávají dárky a diplomy všem finalistům, chystají ceny pro nejlepší soutěžící, sdělují dojmy a hlavně všichni napjatě čekají, jak to dopadne.
Ceny vítězům přicházejí předat partneři soutěže a mezi nimi i ředitelka Nadace OKD, paní Týřová, která naše pozvání přijala i přesto, že je krátce po operaci a chodí o berlích. Jsou vyhlášeni vítězové v kategorii ZŠ a poté následuje vyhlášení nejlepších středoškoláků, závěrečné foto a rozhovory s vítězi. Jakub Valtar z Jiráskova gymnázia v Náchodě skromně říká, že vítězství nečekal, a vítěz v kategorii mladších Roman Walica prozrazuje, že přijel až z Vendryně u Frýdku-Místku. Nedá mi to a ptám se, v kolik hodin dnes vstával. „Vstával jsem ve tři hodiny ráno, ale jsem moc rád, že jsem tu!“ Vzpomenu si na své ospalé ráno a malinko se červenám. Ještě jedno poděkování všem, kdo se na přípravách Logické olympiády 2009 podíleli, a Tomáš Blumenstein už pro všechny nedočkavé ohlašuje tu příští, Logickou olympiádu 2010.