Když mi od Ivy Berčíkové přišel na začátku jara e-mail s pozvánkou na akci v Praze, kde se mají řešit úlohy a budou se hledat domovní znamení staré Prahy, příliš dlouho jsem neváhal. Ač bydlím v Praze již dlouho, Prahu a její centrum projité nemám. Takže procházku Prahou, spojenou s poznáváním starých domovních znamení, jsem uvítal. Přihlásil jsem naši rodinku, pozvali jsme další známé s dětmi, aby měl syn motivaci při dlouhém chození, a se zájmem jsme čekali na den D. V knihovně jsme si ještě půjčili několik knih k tématu, část jich pročetli a s lehkou teoretickou průpravou pak v neděli konečně vyrazili na sraz u Karlova mostu.
Musím říci, že jsem byl překvapen. Přesto, že na stránkách Mensy bylo přihlášených necelých čtyřicet osob, pod mostním obloukem nás byla snad stovka. Později mi Iva vysvětlila, že jsme součástí většího organizovaného celku, mimo Mensu. Na začátku jsme se rozdělili do týmů, přičemž bylo vzato v potaz, zda chceme závodit a najít znamení v co nejkratším čase, nebo se hlavně zúčastnit (což byl s dětmi náš případ). Dostali jsme podkladové materiály, ve kterých byla mj. popsána historie vzniku a smyslu domovních znamení, dále padesát soutěžních názvů domovních znamení se zašifrovaným popisem umístění a soutěžní otázkou a také fotky. Fotek však bylo skoro o polovinu více než popisů, takže některé nás spíše mátly.
Na nalezení a odevzdání výsledků jsme měli asi 5,5 hodiny a projít se měla stará Praha na levém břehu Vltavy (Malá Strana, Hradčany). Zkušeným kapitánem týmu byla Ivina vitální maminka. Tým čítající cca třináct dospělých a větších dětí a dvě menší píďata rozdělila na menší skupiny a každá dostala za úkol projít určitou oblast. Naše převážně dětská skupina si vzala Pohořelec a Hradčany s vrchní částí Malé Strany. Do té chvíle jsem netušil, že na tak malé ploše jedné městské čtvrti můžete strávit půl dne intenzivním chozením bez toho, abyste nějakou ulici prošli dvakrát. Objevili jsme romantická zákoutí se starými domečky, kam bychom určitě nikdy nepřišli. Přiznám se, že třeba ulice Nový Svět byla pro mě skutečně nová. Dostali jsme se i do slepých uliček, kam kromě starousedlíků a zbloudilých turistů nikdo nepřijde. Viz třeba ulička Jánská s domovním znamením U Draka. Viděli jsme spousty krásných a nečekaných domovních znamení (U Bílé řepy, U Černého slona, U Jezevčíka a další). Viděli jsme mnoho krásných fasád, sgrafit, obrázků, nápisů. To, že jsme výsledky odevzdali včas a z deseti týmů skončili pátí, nebylo až tak podstatné. Už léta razím heslo, že Praha je nejkrásnější od čtyř metrů výše. A je jedno, jestli jdu Novým, nebo Starým Městem. Zde se to potvrdilo a myslím, že všem z naší skupiny se akce Ejhle Praha moc líbila. Já osobně jsem byl z poznání všech těch malebných a neznámých zákoutí nadšený. Tímto za všechny ještě jednou děkuji Ivě za pozvání a organizaci.
P. S.: Kdo by se chtěl dozvědět více o pražských domovních znameních, tak kromě tištěných tematických pragensií jsem objevil i tyto zajímavé a doporučeníhodné webové stránky: http://domovniznameni.chlumsky.eu/