Z popisu k přednášce uvádím: Tomáš a Lukáš Sedláčkovi jsou renesančními osobnostmi dnešní doby. Jejich „záběr“ je široký. Tomáš studoval na Yale World Fellow, Lukáš na University of Cambridge. Oba strávili část života v zahraničí a umí trefně pojmenovat vlastnosti, které nás vůči světu zbytečně brzdí. Získali rozhled v mnoha odvětvích, která bravurně propojují. Tomáš v oblasti ekonomie, filozofie a etiky, Lukáš na poli mezinárodních vztahů, hebraistiky a religionistiky. Oba si svou prací plní své sny.
Po návratu do ČR začali intenzivně pracovat na projektech s reálnými výsledky. Tomáš byl poradcem prezidenta Václava Havla a napsal knihu Ekonomie dobra a zla, která byla přeložena do šestnácti jazyků. Nyní působí jako hlavní makroekonomický stratég ČSOB. Lukáš založil European Leadership & Academic Institute (ELAI), jehož mottem je „Let´s aim higher!“
To, že jejich skvělý řečnický projev s citacemi klasických autorů, nacházením paralel v historii a brilantním formulováním myšlenek slibuje vynikající divácký zážitek, se v popisu nepsalo. Pokud jste však už někdy na nějaké přednášce kteréhokoliv z bratrů Sedláčkových byli, pak víte, že jejich projev bez jakýchkoliv výplňkových slov si žádá plnou pozornost a nedává posluchači možnost si odpočinout. Jestliže si rovnou nezapisujete myšlenky, které vás zaujaly, v dalším proudu nových inspirativních podnětů již téměř nemáte šanci si na ty předchozí vzpomenout.
Obdivovala jsem také respekt, s jakým si Lukáš s Tomášem vzájemně dávali prostor a doplňovali svůj myšlenkový tok, rozvíjeli uvažování a dovozování druhého, vzájemně se inspirovali k dalším úvahám na dané téma.
Téma přednášky „Jak proměnit své sny v realitu“ s podtitulem „Ekonomicko-filozofická reflexe současnosti“ organizátor setkání Petr Štěpán původně zamýšlel pojmout jako moderovanou diskusi. Avšak moderovat řečnický koncert bratrů Sedláčkových ani nebylo možné – v průběhu první tři čtvrtě hodiny se dostalo přesně na jeden dotaz, respektive řečnickou pobídku, zbytek už si hlavní aktéři obstarali sami.
Tomáš Sedláček zmínil metodu myšlení, kterou sám používá – vzít myšlenku nebo koncept, obrátit je na ruby a podívat se, jestli to také nedává smysl. Zmínil, že v přírodě není jediný rozpor, rozpor a inkonzistence jsou jenom v našich teoriích. V současnosti jsme podle něj v postkoitální krizi „demokracie nám nedala dost“.
Lukáš Sedláček mluvil o strachu z cizího, o tom, že žijeme v divné době a je zajímavé dívat se, jak vnímáme realitu teď a jak jsme ji vnímali před lety. Jako příklad uvedl rituál indiánského kmene, jenž každý den pomáhá slunci vyklenout se na oblohu, projít jeho dráhu a zapadnout – díky nim slunce vyjde a oni jsou šťastní a důležití. Zamýšlel se nad tím, jak budeme vnímat realitu, která nyní nastoupí. Vyjádřil přesvědčení, že lidé jsou spíše lepší než horší, že lidé nejsou jen egoisty.
Tomáš Sedláček rozváděl myšlenku, že smysl, stejně jako předpoklady, nemusí být realistický a že neexistuje ideologicky neutrální prostor. Jenom když jsme ponořeni do ideologie, vnímáme věci jako fakta. Ideologii neodstraníme ani fakty, odstraníme ji pouze jinou ideologií. Pokud by existovalo ideologické vakuum, pak se tento prostor ihned obsadí. Jako příklad ideologie uvedl propagaci Coca-Coly jako symbolu mládí, svobody a Ameriky a pobídl publikum, aby si zkusilo vypít Coca-Colu bez ideologie.
Dále se zamyslel nad tím, že není problém přijít s novou ideologií, obtížné je však opustit ideologii starou. V souvislosti s běženeckou vlnou načrtl paralelu s biblickým „miluj bližního svého“, ale podotkl, že když je bližní příliš blízko, potom už se od tohoto přikázání začínáme odchylovat.
Oba řečníci nakreslili několik grafů – Tomáš Sedláček jako příklad přenosu energie v čase uvedl, že když se v pátek večer opijeme, tak nejsme v sobotu unaveni, ale pouze se část energie sobotního rána přesune do pátečního večera. Vysvětlil také tvrzení, které jsme původně brali s velkou nadsázkou, a sice že ekonomika není depresivní, ale maniodepresivní, a výklad podpořil grafem. Dalším velmi ilustrativním příkladem bylo rozvíjení řetězce slov had–hřích–satan–dluh–plíživý–zotročí.
Lukáš Sedláček uváděl odkazy na německé psychology Kurta Lewina (berlínská škola gestalt psychologie) a teorii „selbst“ Carla Gustava Junga, zakladatele analytické psychologie. Nabádal, že člověk by se měl od svojí „masky“ dostávat dále, zvážit svou reakci, dokázat se posunout od toho, co se jeví jenom na povrchu. V další části debaty pak rozvíjel myšlenku, jestli je možné do umělé inteligence vložit etický kód, a kladl si dotazy typu: Jak se bude umělá inteligence dívat na nás, na naši etiku? Jaké bude sledovat normy? Komu bude sloužit?
K dotazům moderátora i otázkám z publika jsme se v závěru setkání dostali a byly zodpovězeny se stejnou razancí a nádherným proudem myšlenek jako všechny debatní úseky předtím.
Příležitost k setkání s Tomášem Sedláčkem jsme měli při jeho přednášce na valné hromadě Mensy v roce 2010, s Lukášem Sedláčkem jsme se setkali několikrát v rámci spolupráce Business Clubu Mensy ČR a European Leadership & Academic Institute (ELAI – hebrejsky „k nám“).
Záměrem setkání, avizovaným hned na začátku, bylo nalézt pozitivní výstup z debaty, protože česká společnost je příliš negativní. To se beze zbytku povedlo, přinejmenším sledováním kreativity a espritu obou hlavních aktérů setkání.
Děkujeme Petru Štěpánovi za zorganizování tohoto výjimečného řečnického koncertu a brilantního mentálního cvičení.