Očima organizátorky Zdenky Pánikové
Letošní akce byla po zkušenostech z minulého roku jakýmsi experimentem nízkonákladového pobytu, kdy jsme měli pronajatý penzion s kuchyní a sami jsme si zajistili snídaně i večeře. Všichni přiložili ruku k dílu a celou dobu jsme prožili ve vzájemné souhře. Celou skupinu jsme rozdělili na několik podskupin, v nichž každý člověk si mohl najít společnost podle svých zájmů i možností jako cykloturistika, pěší turistika i autoturistika. Každý večer jsme si naplánovali akce na další den. Ve čtvrtek jsme výletovali v okolí Lázní Libverda, prozkoumali místní prameny a cukrárny a byli se podívat v proslulé restauraci Obří sud. Na pátek jsme se rozhodli uspořádat výlet za hranice do německých saských skalních měst. Naše cesta vedla do Oybinu na návštěvu místního skalního hradu, cestou zpět jsme zastavili ve skalním městě u ferraty Alpine Grat, kde si naši horolezci udělali výstup, několik dalších je doběhlo turistickými stezkami a šli se společně podívat na několik dalších přírodních zajímavostí, my ostatní jsme však museli zpátky zajistit zásobování na společnou večeři. Sobota pak byla určena na poznávání Jizerských hor.
Večery probíhaly ve znamení společenských her jako Activity, Evropa či obyčejného povídání si.
Z vlastního pohledu můžu akci považovat za velmi zdařenou, protože od začátku až do konce probíhala ve velmi přátelské atmosféře. Chtěla bych poděkovat všem zúčastněným za obrovskou toleranci k sobě vzájemně i k organizačním záležitostem. Všechno klapalo jako na drátku, a pokud náhodou něco neklaplo, příště se určitě příště poučíme a polepšíme.
Očima Jany Hřebíčkové
Jako každý rok jsme vyrazily společně se Zdenou na oblíbený cyklovýlet, tentokrát netradičně jako zásobovací vozidlo. V praxi to znamenalo zastávku v hypermarketu a nákup potravin potřebných k nasycení naší šestadvacetihlavé výpravy. Trochu jsem se obávala, že budu muset na dovolené vařit, tato obava se však ukázala jako lichá, neboť u sporáku na mne většinou nezbylo místo a ukázalo se, že účastníci a účastnice jsou nejenom výkonní sportovci, ale také výborní kuchtíci.
Počasí nám přálo, což v rámci letošního léta zdaleka není obvyklé, tak jsme hned druhý den ráno vyrazili na první výpravu. Cyklisti odjeli na cyklobus, jenž jim měl zajistit zajímavé zážitky v Jizerských horách, a my, turisti, jsme se vydali na průzkum Lázní Libverdy a okolních kulturních a historických zajímavostí. Poznali jsme zejména lázeňské oplatky, kardiostezku, několik cukráren a kostel v Hejnicích.
Třetí den byl společný pro celou výpravu, na večerní poradě jsme si naplánovali výlet do kostela, hradu a kláštera v Oybinu a k přilehlým skalním atrakcím. Hrad a klášter mne nadchl svou nečekanou rozlehlostí, svým monumentálním půvabem a nádhernou vyhlídkou do okolí, i když zmrzlina v podhradí taky nebyla špatná. Po zmrzlinovém osvěžení jsme se přesunuli do blízkého lesa, kde začínala stezka vedoucí k ferratě, na níž nám naši horolezci předvedli neskutečně atraktivní výstup.
Čtvrtý den bylo počasí velmi nejisté, výsledkem čehož bylo putování mezi vhodnými úkryty. Měli jsme štěstí a vždy, když začalo pršet, jsme se nacházeli v blízkosti cukrárny nebo hospody. I přes nepřízeň počasí jsme navštívili pěkné arboretum, malou zoologickou zahrádku a objevili jsme dosud nepoznané Ferdinandovy vodopády.
Během tří dnů se nám nejdůkladněji podařilo prozkoumat přilehlé cukrárny, v rámci objektivity průzkumu většinu z nich několikrát. Myslím, že můžeme s čistým svědomím prohlásit, že náš energetický příjem byl rozhodně vyšší než výdej. Atmosféra celé akce byla již tradičně velice příjemná a přátelská, takže jsme poslední večer mimo jiné plánovali příští cyklovýlet, na který se již teď velmi těším.