V předchozí části jsme popsali obecné zásady a zásady pro cyklisty, v tomto díle budeme pokračovat méně jasnou problematikou – například co je to chodník, přechod, příklady špatného dopravního značení, nebo kde má jet cyklista…
Za všechno můžou cyklisti
Cyklisti jsou asi nejčastěji zmiňováni jako ti, kdo porušují předpisy. Je to oprávněné, nebo ne?
Zaprvé – jako u všech jiných účastníků provozu si víc všimnete těch, kdo předpisy porušují. Jsme tak nastaveni od přírody – těch, kdo jedou podle pravidel, si nevšímáme, i když jich je většina (a to u všech kategorií účastníků). Navíc vůbec nevidíme ty, kdo jedou v lese nebo po cyklostezce.
Zadruhé – cyklisté jsou zkrátka více vidět, protože jezdí pomaleji. Vozidla, jako je traktor nebo cyklista, kvůli kterému jste museli zpomalit, si všimnete více než motorky nebo jiného motorového vozidla, které jede podobnou rychlostí jako vy.
A zatřetí – cyklisté nejvíce jezdí po městě, kde všichni jezdí pomaleji a mají tedy víc času (a dokonce i povinnost) všímat si nejen silnice, ale i jejího okolí. Spoustu času na dívání se kolem pak řidičům ve městech dopřávají i kolony. Není potom divu, že cyklisté, kteří kolony legálně, či nelegálně překonávají, řidiče štvou – a silné emoce způsobují silnější zapamatování.
Jak si vychováváme porušování předpisů nejen u cyklistů
Marná sláva, jedna věc jsou zákony, druhá věc je praxe. Lidé jsou opice, přizpůsobují se chování ostatních. Jak v tom dobrém, tak v tom špatném. Pokud často vidíte porušování nějakého pravidla (např. při parkování ve městě), raději si ověřte, že stále platí to, čím se tito řidiči patrně řídí. To byl důvod proč, jsem kdysi založil facebookovou skupinu Dopravní předpisy – osvěta, protože jsem si po mnoha letech řízení nebyl jistý, co se změnilo a co ne. Ne, stále se nesmí ani zastavit 5 metrů od (začátku ohybu) křižovatky. Ne, už na kruhovém objezdu nemáte přednost, přednost máte tehdy a jen tehdy, když je přednost dána jinými značkami. Na silnici pro motorová vozidla už není rychlost 130 km/h, ale 110 km/h. Předpisy se mění, a ne vše je medializováno.
Není těžké vidět postupný vznik problému, který nakonec přijedou řešit policajti. Začíná to nevinně, jedno auto vědomě zastaví na zákazu zastavení, spolujezdec rychle vyběhne do domu, za chvíli se vrátí a auto odjede. Řidič mezitím je kdykoliv připraven v případě potřeby s autem odjet. Pokud je velký provoz, např. u nemocnice, není moc kde parkovat, během té chvíle za ním zastaví druhé auto, třeba taky jen na vyložení, naložení lidí, nákladu. Nebo si už nevšimne značky zákazu zastavení a zaparkuje za ním/nimi, protože kdyby tam byl zákaz zastavení, přece by tam nebylo to první auto, že? První řidič už je dávno pryč, druhý už si odběhl do nemocnice a čtvrtý až desátý řidič postupně zaplní celou stranu silnice. Občas je vývoj komplikovanější, ale obvykle to začíná prvním řidičem, který třeba i v krajní nouzi zastaví jen na chvíli.
Podobně i jinde – například jeden řidič si nevšimne zákazu odbočení, nejčastěji doleva, za chvíli už stojí za ním druhý. Podobně i u cyklistů. Děti mohou jet po chodníku, rodiče i jiní cyklisté po něm často jedou opatrně. Jenže nakonec jede po chodníku více cyklistů a mnozí ne opatrně, ale jako by jim chodník patřil.
Špatné, neplatné nebo nelogické dopravní značení.
A pak jsou tu přídavné způsoby, jak vychováváme porušování předpisů nejen u cyklistů. Pár příkladů z praxe:
Samozřejmě se neobjevují špatné značky výhradně pro cyklisty – ovšem u špatných značek pro motoristy dojde k nápravě obvykle přeci jen o něco rychleji:
Pak tu máme mnoho příkladů, kdy značení není špatně, „jen“ nedává smysl ho dodržet, např. cyklotrasa vedoucí na stezku pro chodce:
Nebo chyba spojená s tím, že ČR je značně přeznačkována a jeden zákaz bývá často opakován několika značkami (jednosměrná ulice a k tomu značky přikázaný směr jízdy na okolních silnicích). Často se tak stane, že když se např. ona jednosměrná ulice zobousměrní pro cyklisty, neudělá se to na všech značkách, nebo se zpožděním. Natož když se někde něco rozkope – málo kdy se myslí na cyklisty a značení (rozumných) objízdných cyklistických tras, což následně zvyšuje riziko, že cyklisté nechaní na holičkách někde něco poruší.
„Cyklostezky“
A pak tu máme ty cyklostezky postavené za peníze nás všech, často všech v EU. Červený hadr pro mnoho motoristů. Bohužel v realitě se mnohé dotace na cyklostezky využily na opravu chodníků. Tomu odpovídá skutečná použitelnost i využívání cyklisty. Sesednou na každé křižovatce z kola? Vysedli byste z auta a tlačili ho přes každou křižovatku? Tak toto chceme po cyklistech.
Samozřejmě něco jiného je brzdit, sesednout a rozjet se pro cyklistu kochajícího se, jedoucího na lehko. Něco naprosto jiného je sesednout pro cyklistu s kolosedačkou nebo plně naloženého. Dospělý cyklista i s kolem může mít 60 kg, ale také 160 kg (dospělé robustní kolo, cyklista, kolosedačka s menším dítětem, follow me s dětstkým kolem až 20“ a starším dítětem, brašny na předním kole nebo cyklista, kolo a vozík s nákladem). Takže cyklisté přejíždějí přechody mezi cyklostezkami (bez opatrnosti nebezpečné). Jiní zase raději jedou po sousední silnici, kde mají přednost stejně jako motoristé (legální, ale motoristé prskají, vždyť vedle je „cyklostezka“ – cyklochodník). Více viz video Proč cyklisté jezdí po silnici, když je vedle cyklostezka: ZDE
V některých obcích je situace ještě horší – asi dotace měla přísnější pravidla – a kus obslužné silnice je značen jako cyklostezka, tedy s implicitním zákazem motorových vozidel i chodců, např. ve Velkých Pavlovicích u vlakové zastávky. Značka je obecně porušovaná a tentokrát jsou motoristé i chodci učeni, že na cyklostezku mohou vjet/vejít. Chodci mají úsekem vedenou i turistickou značku.
Křižovatky
Čím dál více světelných křižovatek je řízených detektory provozu, ty bohužel často některé účastníky provozu nedetekují. Z nich nejčastěji jsou to právě cyklisté. Nejen proto jsou na křižovatkách boxíky pro cyklisty, díky nimž je motorista nad smyčkou a cyklista má prostor se dostat před něj. Jinak tam oba mohou na dost dlouho ztvrdnout, zvláště když semafor nemá minimální pouštění z daného směru. Tyhle v realitě nefunkční semafory také paradoxně zvyšují nevraživost vůči cyklistům – ať už tam kvůli cyklistovi ztvrdnete, nebo proto, že cyklista už danou křižovatku zná a rozhodne se nefunkční semafor ignorovat.
Omlouvá to cyklisty? „Omlouvá“ je to asi tak, jako když motorista obhajuje parkování na zakázaném místě tím, že neměl kde jinde zaparkovat, nebo dodávka/taxi obhajuje porušení zákazu zastavení tím, že jen nakládá/vykládá zboží/lidi.
Sporné případy
Cyklisté se výrazně častěji než motoristé potkávají se spornými případy. A samozřejmě i to je jim přičteno jako porušování předpisů. Osobně ke sporným případům přistupuji pragmaticky, mám sice většinou svůj názor na to, co je správně, ale jsem připraven a opatrný i na ty, kteří mají opačný názor.
Cyklista nemusí za všech okolností jet na kraji vozovky (a kraj vozovky není krajnice). Cyklista, stejně jako jiný účastník provozu dle § 4 „je povinen své chování přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu“ a dále jako každý řidič dle § 5 (1) „c) přizpůsobit jízdu technickým vlastnostem vozidla nebo fyzickým vlastnostem zvířete,“, což mimo jiné znamená vyhýbat se kanálům, dírám, písku a jiným problematickým místům. To je jen ve zdánlivém rozporu s § 57 (2) „Na pozemní komunikaci se na jízdním kole jezdí při pravém okraji vozovky; nejsou-li tím ohrožováni ani omezováni chodci, smí se jet po pravé krajnici. Jízdním kolem se z hlediska provozu na pozemních komunikacích rozumí i koloběžka.“ Kdy všude cyklisté nejedou vpravo na kraji vozovky:
- Jízdou třeba půl metru od okraje vozovky cyklisté usnadňují vozidlům za sebou rozhodování, jestli se tam vejdou s protijedoucím vozidlem a bezpečným rozestupem, když se nevejdou, prostě musí brzdit podobně jako za traktorem a počkat, až bude volno v protisměru. Jinak cyklista riskuje, že auto za ním prostě ho předjede – ať už s rozestupem, když je volno v protisměru, nebo bez rozestupu, když v protisměru volno není.
- Ministerstvo dopravy (BESIP) doporučuje cyklistům jedoucím po kruhovém objezdu jet prostředkem. Odkaz
- Nebo prostě cyklisté předvídají tzv. dooring (otevření dveří auta, aniž se otvírající podívá § 26 (1) Otevírat dveře nebo boční stěny vozidla, jakož i nastupovat do vozidla nebo vystupovat z něho se smí jen tehdy, není-li tím ohrožena bezpečnost nastupujících nebo vystupujících osob ani jiných účastníků provozu na pozemních komunikacích.)
- Nebo jedou tak, aby nejeli přes pro ně nebezpečné kanály.
- Natož když se cyklista v souladu se zákonem při odbočování vlevo zařadí vlevo včetně situace, kdy sama hlavní silnice odbočuje vlevo (a ani se nedivím, když tak cyklista neučiní).
Mnoho motoristů si myslí, že cyklista nesmí jet po přechodu – ne, nikde v zákoně (především č. 361/2000 Sb.) takový zákaz není. Máme zde jen názor/výklad ministerstva dopravy (Odkaz). Můj výklad je ten, že cyklista není nijak omezen v tom, na kterém místě vozovku přejede. Na druhou stranu (a tam už žádné větší spory nejsou) ale nemá při přejetí ani přednost (vyjma křižovatky, když je na hlavní, má přednost zprava apod.), na rozdíl od zahraničí nemá přednost ani na přejezdu pro cyklisty (vyjma světelně ošetřeného přejezdu).
Za mě je cyklista jedoucí opatrně přes přechod v pořádku. Ale vzhledem k názoru ministerstva dopravy bych cyklistům poradil, aby jeli těsně vedle přechodu, klidně 1 cm od něj, na cyklisty se nevztahuje žádný zákaz přejet silnici 50 metrů od přechodu jako na chodce. A lépe si uvědomí, že tím pádem nemají přednost, naopak mají dávat přednost.
Chodník – co je chodník?
V zákoně není chodník definován. Soudy na definici rezignovaly a nechaly džungli:
„Pro určení, zda se v konkrétním případě jedná o chodník, nemůže být určující údaj o způsobu využití pozemku v katastru nemovitostí (který je nadto právně nezávazný), ani obsah pasportu místních komunikací obce, neboť v něm jsou povinně vedeny pouze jednotlivé místní komunikace, zatímco chodník může být též součástí místní či účelové komunikace nebo samostatnou účelovou komunikací. Rozhodující je tudíž pouze faktický stav na místě. Definici pojmu „chodník“ český právní řád neobsahuje. Tuto skutečnost však nelze chápat jako deficit české právní úpravy. Je dokonce diskutabilní, zda u takovýchto pojmů je vůbec smysluplné legislativně vymezovat jejich obsah: vždy totiž hrozí na straně jedné jejich přílišná obecnost, která potřebám praxe není příliš nápomocná, anebo na straně druhé tak konkrétní vymezení, že v konečném důsledku nechtěně vyloučí i případy, které by svojí povahou pod tuto definici určitě spadat měly (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2008, č. j. 2 As 48/2008 – 58, www.nssoud.cz). Není myslitelné ani žádoucí, aby veškeré pojmosloví užívané právními předpisy mělo zákonnou definici. Naprosto postačí, podřadí-li se obecně používaný výraz pod obecně platnou definici, kterou danému pojmu přiznává běžná mluva.“
Takže máme spoustu chodníků, po kterých jezdí i auta legálně. Máme komunikace, které z jedné strany jsou napojeny na silnici, z druhé strany z „chodníku“ (Např. Brno Lesná nebo Lužánecký park v Brně Odkaz). Nicméně předpokládejme nerealisticky, že většina chodníků je jasně identifikovatelná. Proč jezdí cyklisté po (víceméně jasném) chodníku?
Děti do 10 let po něm jezdí víceméně legálně. Ano už i zde existují různé právní výklady, já se přikláním na stranu, že mohou.
Děti nad 10 let po něm jezdí a jsou prakticky beztrestné. Doprovod dětí po něm jezdí a někteří policisté je tam směrují (např. městská policie v Brně, a to i přes námitky cyklistů-rodičů, ani telefonát policie s jejich centrálou nepomohl). Tady už se názory na legálnost liší, dle mě bohužel nemohou, na druhou stranu jsou to pokyny policie (Odkaz).
Další případy jsou nelegální, ale věřím tomu, že ohleduplní cyklisté mají u většiny pochopení. Nejen u cyklistů platí, že pravidla nepravidla, jakmile se účastník provozu bojí nebo považuje dané pravidlo za nesmyslné, tak upřednostní vlastní zdraví před dodržováním předpisu.
A jako cyklisté jezdí i bývalí řidiči motorových vozidel, kteří ztratili řidičské oprávnění. Ti dříve narození, kteří ho ztratili ze zdravotních důvodů, ti, kdo ho ztratili dočasně preventivně (bez způsobené škody, třeba že nadýchali, zdravotní důvody), a bohužel i ti, kdo ho ztratili opakovaně a po způsobených škodách. A nejen poslední skupina, ale všichni ti, kdo jedou po chodníku, jako by tam patřili a jako by měli přednost, jsou nejvíce vidět.
To všechno dohromady způsobuje, proč tak jsou cyklisté tak často vidět jako ti, kdo porušují předpisy.
Cyklisté a přestupky
Páchají tedy cyklisté více přestupků? Nemyslím si. Motoristé často porušují předpisy a tyto přestupky jsou vidět výrazně častěji než přestupky cyklistů – problém je v tom, že jsou natolik běžné, že už je lidé ani nevnímají, nebo dokonce ani neví, že dělají něco špatně:
- Parkování nebo „jen“ stání na chodníku nebo na jiných místech, kde to není dovoleno (např. nezbydou 3 metry pro každý směr jízdy, 5 metrů od ohybu křižovatky nebo 5 metrů od přechodu). A opět – svět není černobílý. Zaparkovat někde na vesnici nebo konci slepé ulice na silnici s malým provozem a nenechat 6 metrů je něco úplně jiného než zaparkovat v křižovatce, kde přechází chodci a dává se přednost zprava. (Dle § 27 odst. 1, r) řidič nesmí zastavit a stát na „silniční vegetaci“ Pojem silniční vegetace, byť v právním řádu není definován, znamená a je tak konstantně vykládán, příslušenství dálnice, silnice či místní komunikace, tedy včetně chodníků.)
- Překročení maximální povolené rychlosti, ať už implicitní (v zákoně), nebo explicitní značkami.
- Dále předjíždění v místech, kde je to zakázané, nebo hůř, kde je to nebezpečné, zvláště motorkáři velmi často zakázaně předjíždí (víc než v zahraničí, protože v zahraničí je předjíždění motorkami více dovolené).
- Nejen dodávky a taxikáři, kteří mají jít příkladem, když blokují provoz za dodržování zákonů (Odkaz) zastavují a stojí i na zákazech zastavení, i ve vyhrazených pruzích pro cyklisty. (Dle § 27 odst. 1 i) řidič nesmí zastavit a stát ve vyhrazeném jízdním pruhu a jízdním pruhu pro cyklisty.)
- Snad nejčastější prohřešek všech je nepoužívání ukazatelů směru při odbočování (většina řidičů začne blikat až s pohybem volantu, kdy je to obvykle už jen k vzteku okolí).
- Všem moc nejde přednost zprava a rozlišení křižovatky od nekřižovatky.
- Blikačky nijak nelegalizují parkování. Jakmile policie dostane podnět, koná, blikačky, neblikačky. Kde je zákaz zastavení, lze podnět řešit i zpětně na základě fotografie.
S chybami motoristů se pojí další úkaz, a to že cyklisté jsou častěji natáčeni, jak dělají něco špatného. A opět je to více faktorů. Fotografujte auta parkující na chodníku, auta stojící v zákazech – nebude to mít sledovanost, je to příliš „obvyklé“. A přestupek porušení maximální rychlosti se velmi špatně fotografuje, dokonce i natáčí, takže i tyto přestupky motoristů jsou mimo publicitu, vyjma extrémů.
Dále zde hraje roli fakt, že rozšíření kamer mezi motoristy je řádově vyšší než u cyklistů, motoristů je početně více a mají zdroj elektrické energie (cyklisté musí buď použít dynamo, nebo něco na baterky a myslet na nabíjení).
Tento článek neměl obhájit cyklisty porušující předpisy – i když já osobně jsem v klidu nad mnohými porušeními různých účastníků, nejen cyklistů, ať už vědomě nebo nevědomě. Článek měl trochu přispět k pochopení situace, kde se přestupky cyklistů berou, abychom byli ke slušným cyklistům, i když porušují předpisy např. jízdou po chodníku, více tolerantní, jako je většina tolerantní k porušování zákazu stání/zastavení s výmluvou, že není kde zaparkovat. Každý, kdo porušuje předpisy, by si měl být vědom rizik, být o to víc čitelný a pokorný. Když se něco nepovede, a nepovede se občas každému něco, poučit se, klidně se na místě omluvit, poděkovat za vstřícnost.
A pokud někdo kolem vás poruší předpis, nejdříve si ověřte, jestli opravdu předpis porušil – občas se setkávám se situacemi, kdy si obě strany myslí, že na vině je druhá strana.
Rozhodně nebudu obhajovat cyklisty jedoucí po chodníku, jako by tam měli přednost, ale na druhou stranu říkám ne kolektivní vině. Neměli bychom samozvaně trestat ani řidiče, kteří udělají chybu, ani řidiče, kteří chybu neudělali, a „jenom“ patří do námi nějak definované neoblíbené řidičské kategorie.