Otevírám dveře a hned mě vítá několik známých usměvavých obličejů. Chvíli očima projíždím nápojový lístek, abych si ve výsledku opět objednal čaj, zatímco mě naše předsedkyně Jana plísní za to, že jsem ZASE nedoplnil na web zápis z minulé schůzky. Ach ty ženské.
Naštěstí mě od ní zachraňuje Tomáš Kubeš, který jako pokaždé navrhuje, abychom si zahráli nějakou hezkou poznávací hru. Možná jen proto, aby udržel tradici, možná proto, že si stále není schopný kohokoliv zapamatovat, ale nechce to dát najevo.
V tu chvíli do kavárny přichází neznámá tvář a nejistě se rozhlíží, takže vím, která bije. Rychle vyskočím a jdu toho chudáka zachránit, je mi totiž jasné, že to je novopečený mensan, který u nás nikdy nebyl.
Než se mi ale podaří z něj setřást prvotní ostych, rozhlédnu se po ostatních stolech, napnu uši a zjišťuji, o co všechno přicházím. Deskové hry, zajímavé příhody, intelektuální vtipy… Je mi jasné, že ani na setkání MS Praha průměrný mensan nestihne vše, co by chtěl.
