Slezsko a ostatní česká expanze na severovýchod (ostatní polské, baltské a ukrajinské nížiny)
Slezsko, které je dnes součástí Českého státu, je historicky podivuhodný konglomerát původně nesourodých bývalých vazalských a jiných území, konkrétně bývalého vévodství Těšínského, vévodství Opavského, knížectví Krnovského, Hlučínska, Moravských enkláv a knížectví Niského, tj. jakýchsi pozůstatků české expanze na severovýchod.
Současný Český stát, tj.Česká republika, má své území tvořeno rozvodím Severního moře (Labe), Černého moře (Morava-Dunaj) a Baltského moře (Odra). Tyto povodí daly i vzniknou v hrubých rysech historickým českým zemí povodí Labe – Čechy, povodí Dunaje – Morava a povodí Odry – Slezsko. Samozřejmě že historické hranice těchto zemí se nekreje 100% s těmito povodími, ale jejich podstatnou rozlohu tak tvoří a utváří charakter těchto zemí.
Toto formování Českého státu na tom, aby od prameniště vod tekoucí do těchto moří vlastnil území na jejich horním toku. Vždyť jen v České republice 1.078 km2 v Čechách (broumovský výběžek, frýdlantský výběžek a východní část šluknovského výběžku) je tvořeno povodím Odry a 6.368 km2 tvoří povodí Odry ve Slezsku a Moravě.
Jak výše zmiňováno, pozůstatkem expanze do prostor, jejich vody tečou do Baltu, případně s nimi sousedící, lze považovat dnešní Horní a Dolní Slezsko, které je součástí České republiky. Česká expanze na severovýchod byla hned třetí nejdůležitější směr po prioritní udržení územní integrity Čech a sekundární ovládnutí Moravy.
L ze tuto expanzi rozdělit na území která již Český stát nevlastní VISLANSKO:- Horní Vislansko s Červené hrady (tj.západní Ukrajinu)
- Dolní Vislanvsko.
Území která dnes Český stát vlastní tj.Slezsko:
- Horníh Slezsko-Těšínsko
- Holasicko (tj.bývalé Opavsko, Krnovsko, Hlučínsko a Moravské enklávy)
- Dolního Slezsko-Nisko
O významu Slezska svědčí i to, že jeho znak, byl by součástí nejvyšších státních symbolů, jak za vlády veličenstev z dynastie Lucemburků, Jagelonců, Habsburků i Lotrinsko-Habsburků, ale po vzniku republiky r.1918 se znak Slezska součástí středního a velkého znaku Československé republiky, zde ve velké znaku byly i navíc znaky Těšínska, Opavska a Hlučínska (respektive Ratibořsko, jehož bylo součástí Hlučínsko v rámci Pruska), což ukazuje další státně-geopolitický význam slezských území. Velký a střední znak Československo používalo až do r.1939 a opět od r.1945 do r.1960. I dnes je znak Slezska, spolu se znaky Čech a Moravy, součástí velkého znaku nezávislé České republiky (viz znak vedle) v jeho 3.heraldickém poli, dle zákona č.3/1993 Sb. od 01.01.1993. Již předtím tento velký znak v letech 1990-1992 užívala Česká republika v rámci České a Slovenské federativní republiky.
Tímto zaitegrováním Slezského znaku do státního znaku je snad nejnázorněji ukázán nepostradatelný geopolitický význam Slezska pro Český stát.
Obdobně jeho kraje Olomoucký a Moravskoslezský do svých novodobých symbolu znaků a vlajky či praporu zahrnuly Slezsko.
To, že název Slezsko bylo světově známý zeměpisný pojem dokazuje mimo jiné nedávná historie, když kuriózně dokonce i území Orava a Spiš spolu s Těšínskem bylo v letech 1918-1920 vítěznými státy 1.světové války prohlášeno za tzv. Východní Slezsko (SILÉSIE ORIENTALE), které bylo sporným územím mezi Polskem a Československem.
Východní Slezsko bylo nazváno proto, že se tehdy skládalo z Těšínska a Bílska (dohromady o rozloze 2.278km2) tedy východní území Slezska, země koruny české, k němuž bylo přiřazeno území Orava (o rozloze 1.209km2) a Spiš (o rozloze 539km2) do té doby území Uherského království.
Východní Slezsko bylo rozděleno dne 28.07.1920 velvyslaneckou konferencí ve Spa mezi Československo a Polsko. Polsko získalo Bílsko a východ Těšínska (dohromady o rozloze 1.009km2), sever Oravy o rozloze 358km2 a sever Spiše o rozloze 217km2. Zbytek území Východního Slezska získalo Československo, kde dnes jeho Těšínsko je součástí České republiky, zatímco jeho Orava se Spiší náleží Slovensku.
Dne 06.05.1924 získalo Československo ve Spiši od Polska obec Javorinu o rozloze 92km2. Dne 03.06.1924 na Oravě postoupilo Polsko Československu obce Suchou horu o rozloze 22km2 a Hladovku o rozloze 18km2. Výměnou za to Polsko od Československa získalo téhož dne část (tzv.Slovenskou) obce Dolní Lipnici (Lipnica Wielka) o rozloze 70km2, která je rovněž na Oravě. Tím se tato historická kapitola geopolitického pojmu tzv.Východního Slezska uzavřela.
Horní Vislansko
Horní Vislansko, tak bych nazval Červené hrady (tj.západní Ukrajinu) a tu částí Polska, která byla součástí Českého státu a vždy s jeho jádrem (Čechy a Morava) souvisle územně sousedila, tj. Slezsko, Malopolsko (Krakovsko a Sandoměřsko), Velkopolsko (Poznaňsko a Kujavsko) a Gdaňské přímoří.
Na naší severní hranici se již kolem roku 910 vytvořily hranice Čech. Za vlády Vratislava I. (vládl 915-921) došlo k výbojům na sever ovládnutím Dolního Slezska a založením města Vratislavi. Celé Slezsko a další území (jih Polska, západní Ukrajina, Slovensko, sever Maďarska, sever Rakouska, Morava) ovládl jeho druhorozený syn Boleslav I.
Boleslav I.orientoval svoji expanzi směrem po dopravní cestě z Porýní do Kyjeva. Tato stezka procházela v rámci tehdejšího Českého státu Prahou – Vratislaví – Krakovem – Sandomeří – Červeň. Tento úsek se mu podařilo ovládnou. Navázal na svého otce Vratislavovi I. se podařilo ovládnout Dolní Slezsko, kde založil zmiňované město Vratislav.
Boleslav I. po porážce Maďarů r.955 ovládl:
- právě území kolem této stezky tj.Slezsko, Krakovsko, Sandoměřsko (vše je dnes součástí Polska) a Červené Hrady (západní Ukrajina).
- zbytky staré Velké Moravy tj. dnešní Moravu, Slovensko, severu Rakouska a severu dnešního Maďarska (pohoří Matra a Bükk a vinařská oblast Tokaj) tzv.provincie Váh (Vag),
Již Boleslav I. při expanzi Českého státu na východ pomáhal rozšiřovat křesťanství. Snad největšího rozsahu Český stát dosáhla na východě po roce 967, kdy bylo společném česko-polském tažení proti Volyňanům.
Za Boleslav II. (vládl v letech 972-999) zde Český stát začal ztrácet své východní území, již v roce 981 ztrátou Červených hradů (tj.horní povodí Dněstru nazývané též Červěnsko) ve prospěch Kyjevské Rusi, po úspěšném vojenském tažení velkoknížete kyjevského Vladimíra proti Českému státu t.r. Od této doby se tato oblast nazývá Červená Rus.
Je zvláštní to, Kyjevská Rus, právní předchůdce Sovětského svazu tak vlastně Českému knížectví právnímu předchůdci Československa udělal to samé, jako když Sovětský svaz dne 29.06.1945 anektoval na úkor Československé republiky Podkarpatskou Rus, kterou zároveň přejmenoval na Zakarpatskou Ukrajinu.
O rozsahu území Červených Hradů patřících k Českému státu dodnes jde úspěšně spekulovat.
- V západoevropských historických spisech se vede východní hranice českého státu v době založení pražského biskupství roku 973 po řekách Bug a Stryj, to by byl menší historický území Červených hradů patřících Českému státu.
- Nebo je zde druhá hypotéza, že toto východní území Českého státu se kryje s územím co roku 981 získala Kyjevská Rus a to je větším území (viz tečkované území na mapě). Proto to druhé tvrzení by hovořilo i to že v době Boleslava I., kdy Kyjevská Rus se územně rozlila až k dnešnímu Kazachstánu, Kavkazu a Bulharsku se neroztáhla do území Červených Hradu, ale proč? Co by jí v to bránilo? Vždyť toto území je víc přístupné z Kyjeva něž Dunaj, Kavkaz nebo Volha. Vysvětlení by šlo najít v tom že zde byla silný státní útvar a to Český stát. Velikost území získaném v roce 981 Kyjevskou Rusí je cca 150.000km2.
Přibližně v téže době, kdy jsou ztraceny Červené hrady, ztrácí Česká stát, svou provinci Váh (Vag) tj.Nitransko, přibližně většinu dnešního Slovenska a severu Maďarska, ve prospěch státu Maďaru tj.Uher.
Ztráta území Červených hradů a provincie Váh byla první výrazná územní ztráta Českého státu, která signalizovala počátek jeho krize, která vyvrcholila kolem roku 1000 a to přesto, že v letech 984 až 986 bylo součástí Českého státu Míšeňsko (dnešní spolková země Sasko v Německu). Slezsko ztrácí v roce 990 český kníže Boleslav II. ve prospěch Polska. Rovněž tak těsně před smrtí český kníže Boleslav II. ztrácí v r.999 ve prospěch Polska Krakovsko. Jeho syn český kníže Boleslav III. řečený Ryšavec ztrácí na podzim 1002 Moravu, opět ve prospěch Polska. Český stát poté tvoří jen Čechy.
Míšeňsko, Lužicí, Červené hrady, Nitransko dokonce i Kyjev ovládl také Boleslav Chrabrý (polský kníže a pozdější první polský král, vnuk českého knížete Boleslava I. a syn jeho dcery Doubravky, která v Polsku rozšířila křesťanství), který byl krátkou dobu i Českým knížetem (r.1003-1004). Boleslav Chrabrý (v letech 992-1025 polský kníže a v roce 1025 se stal prvním polským králem) vytvořil státní útvar Slavinie (také nazývaný Sclavinia či Sclavia), který sjednotil západní Slovany (zaujímal dnešní Polsko, Českou republiku, Slovensko, sever Rakouska, sever Maďarska, východ Německa a západ Ukrajiny). Vznikl v letech 1003-1004 spojením českého a polského státu a byl v této době se sídlem v Praze.
Znovu ovládal Český stát území v povodí Visly za českého knížete Břetislava I. V roce 1038 ovládl Český kníže Břetislav I. Krakovsko. V létě 1039 při Břetislavově vojenské výpravě je ovládnuto Slezsko a Velkopolsko (Poznaňsko a území kolem tehdejšího polského hlavního města Hvězdna) nabízela se možnost sjednocení západoslovanských kmenu. V této době říše Břetislava I. svojí rozlehlostí byla jak říše Boleslava I., s tím že byla orientována na rozdíl od její převládající expanze na východ, pro změnu převážně na sever.
Dne 23.srpna 1040 vítěznou bitvou u Brůdku u Domažlic (na znamení vítězství byl zde založen dodnes stojící kostel sv.Václava), kde porazili vojsko římskoněmeckého panovníka Jindřicha III. si Český stát tyto výdobytku v Polsku uchránil, ale již dne 29.září 1041 po obléhaní Prahy vojsky Jindřicha III., se musí český kníže Břetislav I. tohoto výdobytku Velkopolska s Krakovskem vzdát, pod tlakem císaře Svaté říše římské. Slezsko si však podržel Břetislav I. až do roku 1050.
V roce 1050 ovládnul Slezsko polský kníže Kazimír I.obnovitel. V roce 1054 se český kníže Břetislava I. vzdal nároku na Slezska ve prospěch Polska a to za roční poplatek 30 hřiven zlata a 500 hřiven stříbra. Tento poplatek odvádělo Polsko Českému státu až do začátku 12.století. Vratislav II. se stal v dubnu 1085 českým králem a zároveň polským králem. Vratislav II. měl své vojenské posádky na území Polska. Navazoval tak na odkaz své otce Břetislava I.
Vojenská výprava českého knížete Bořivoj II. roku 1103 (vládl v letech 1100-1107) podél Odry až do Opolska signalizovala českou snahu po ovládnutí Slezska. Rovněž vojenské výpravy v roce 1107 a 1109 českého knížete Svatopluka (vládl v letech 1107-1109) signalizovala opět české touhy po ovládnutí Slezska. Toto se však nerealizovalo díky tomu, že v dne 21.09.1109 byl tento český kníže v Slezsku zavražděn.
Další českou intenzitou ovládnou tyto území je až vláda českého krále Václava I. V roce 1246 se stal vévodou Opolským (Horní Slezsko) syn českého krále Václav II. Vladislav, který byl kromě toho vévodou Rakous. Vladislav byl opolským vévodou do své smrti dne 03.01.1247.
Pro zajímavost po té co padl český král Přemysl Otakar II. na Moravském poli v roce 1278 odtrhl od českého státu piastovský vratislavský kníže Kladsko. Kladsko připojil ke svému vratislavskému knížectví. Kladsko nazpět českému státu získal král Václav II. 22.07.1290, poté co si dal udělit lénem knížectví vratislavské.
Otakarův syn Václav II. (vládl 1278-1305), český a polský král, který kromě toho, že svému synu Václavu III. získal Uhry, pro Český stát získal Chebsko, Horní Slezsko, Pirnu, Pliseňsko a Fojtlant (dnes západ spolkové země Sasko v dnešním Německu). Václav II. získal již v letech 1289-1291 Horní Slezsko (Bytomsko, Opolí, Těšínsko). Hlavní jeho cíl však bylo získat Polsko. Václavovi II. se mu podařilo již v roce 1292 získat Malopolsko. V roce 1300 získal Velkopolsko, Gdaňské přímoří a nechal se v Hvězdnu starobylém to sídelní městě polských králů korunovat na polského krále.
Tento výboj do Polska byl přímím pokračování politiky jeho otce ve směru k Baltu ovládat tyto území. Václav III., syn Václava II., hned po nástupu na trůn se vzdal Chebska, Uher a Gdaňského přímoří v roce 1305. Touto kapitulantskou politikou proti sobě popudil Poláky především ztrátou přístupu k moři odstoupením Gdaňského přímoří řádu německých rytířů, ale i Čechy popudila tato kapitulantská politika. Dne 04.08.1306 byl v Olomouci při vojenské výpravě do Polska zavražděn. Český stát ztratil Polsko, Plíseňsko a Fojtlant.
Český král Jan Lucemburský (vládl v letech 1310-1346) pokračoval v politice svých předchůdců a získává většinu Slezska v letech 1327-1335, kromě Javornicka a Svídnicka. Toto bylo potvrzeno v roce 1335 smlouvou mezi českým králem Janem Lucemburským a polským králem Kazimírem III. Polsko se touto smlouvou vzdalo Slezska ve prospěch Českého státu.
Zbytek Slezska, tj. Javornicko a Svídnicko, získává jeho syn Karel IV. v roce 1353. Slezsko se pak takto konstitovalo jako vedlejší zemně koruny české. Čeští panovníci se začali titulovat vévoda Horního a Dolního Slezska. Zemským městem se stala Vratislav.
Český stát ztrácí ve Slezsko r.1442 Severské knížectví, r.1457 Osvětimsko a r.1494 Zátorsko, všechny tato území od něj získává Polsko.
V roce 1742 ztrácí císařovna a česká královna Marie Terezie spolu s většinou Slezska i Kladsko ve prospěch Pruska. Kladsko do té doby bylo součástí Čech. V rámci sjednocení Německa se Kladsko spolu s Pruským Slezskem stalo jeho součástí v r.1871 a v roce 1945 se stalo součástí Polska.
V roce 1772 je k Českému státu Marií Terezií znovu připojeno vévodství Zátorsko a vévodství Osvětimsko. Vévodství Zátorsko a vévodství Osvětimsko jsou sice formálně prohlášeny součástí Českého státu v rámci Habsburské monarchie, ale administrativně jsou spojena s Haličsko-Vladiměřským královstvím a Krakovským velkovévodstvím do korunní země Halič. Vévodství Zátorsko a vévodství Osvětimsko, spolu s celou Haličí, získalo Polsko při svém obnovení v roce 1918 při rozpadu Rakouska-Uherska.
Dolní Vislansko
Dolní Vislansko, tak bych nazval tu část Polska, která když byla součástí Českého státu s jeho jádrem netvořila souvislý celek a byla jeho enklávou, tj Mazovsko a Dořínsko (zde dokonce Poláci ve středověku založili Dobřínský řád na obranu tohoto území). Dále bych do této oblasti Dolní Vislansko zahrnul i dnešní Kaliningradskou oblast Ruska tj.bývalé východní Prusy. Do dolního Vislanska směřovalo celkem 5 křížových výprav, kterých se účastnili čeští panovníci.
České křížové výpravy do Pobaltí-Prus
K Pobaltí se však český živel dostal zásluhou Českých králů Přemysla Otakara II a Jana Lucemburského. Celkem bylo pět křížových výprav do Pobaltí, které zorganizoval Český panovníci. Svatý otec prohlásil Pobaltí za zemi pod patronací svatého Petra. Tím byly tyto výpravy považovány za stejně plnohodnotné jako výpravy do Svaté země.
- 1.česká křížová výprava do Pobaltí
V letech 1254-1255 uspořádal Český král Přemysl Otakar II. (vládl 1253-1278) křižáckou výpravu proti pohanským Prusům, kteří ohrožovali křesťanství na Baltu. Český král Přemysl Otakar II. zde zvítězil v bitvě u Rudavy a založil město Kralovec (Königsberg, dnešní Kaliningrad, ruská enkláva na Baltu) nad řekou Pregolou a svěřil ho Řádu Pany Marie (Řád německých rytířů). V této době se o tomto železném a zlatém králi mluvilo jako o pánu říše od Baltu po Jadran, protože vládl i nad Alpskými zeměmi a italskými městy na sever od Benátek. Vliv Přemysla Otakara II. se projevil i do architektury. Hrady s rajským dvorem se začali stavět i v Pobaltí. Prvním z nich byl hrad založený Přemyslem Otakarem II. v Kralovci. - 2.česká křížová výprava do Pobaltí
V letech 1267-1268 uspořádal český král Přemysl Otakar II. další křížovou výpravu. Při této výpravě zamýšlel ovládnout Litvu a zřídit arcibiskupství v Olomoucké, kterému by byly podřízeni této oblasti. - 3.česká křížová výprava do Pobaltí
Český král Jan Lucemburský v letech 1328-1329 podnik křížovou výpravu do Pobaltí. V březnu 1329 při křížové výpravě získal úděl Plock v Mazovsku (dnes oblast kolem dnešního hlavního města Polska Varšavy). Českému státu bylo úděl Plock v Mazovsku ztracen až v roce 1353. Při této výpravě získal král Jan Lucemburský dále i Dobřínsko území na jih od Gdaňska. Dobřínsko neboli Dobrzyňská země je mezi řekami Vislou, Skrwou a Drwelou. Jednu jeho polovinu Dobřínska věnoval Řádu Německých rytířů již 2.dubna 1329. Druhou jeho polovinu prodal témuž Řádu v roce 1331. - 4.česká křížová výprava do Pobaltí
V roce 1337 uspořádal král Jan Lucemburský další křížovou výpravu. Na této výpravě se účastnil jeho syn Karel IV. - 5.česká křížová výprava do Pobaltí
V roce 1344 uspořádal král Jan Lucemburský další výpravu do Litvy a Prus. Tato výprava začala 28.12.1344.
Pro Český stát to mělo tyto zisky. Přemysl Otakar II.získal vliv v Polsku a přilehlých oblastech. Jan Lucemburský díky těmto svým výpravám získal Mazovsko, které mělo v té době rozlohu 50.000 km2, což je taky dost velké území. Mazovsko ztratil jeho syn Karel IV. až v roce 1353.
České Slezsko
Výše uvedená území již dnes nejsou součástí Českého státu. Nyní bych chtěl popsat území, která mu zůstala a jsou reliktem jeho expanze na severozápad. Vesměs jde o území v horním povodí řeky Odry a malé území povodí Dunaje u Jablůnkovského průsmyku tj.současné Slezsko postaru též Rakouské neboli České Slezsko. Toto Rakouské neboli České Slezsko vzniklo ve své podstatě roku 1742 po ztrátě většiny Slezska a Kladska ve prospěch Pruska. Tvořilo dvě poloviny západní tzv.Opavský kraj (Nisko, Krnovsko a Opavsko) a tzv.Těšínský kraj (Těšínsko a pozdější Bílsko). Tyto dvě poloviny bylo rozděleny výběžkem Moravy, končící tehdejší Moravskou Ostravou až u tehdejší státní hranice s Pruskem (Hlučínsko). Toto Rakouské Slezsko mělo rozlohu 5.147 km2 a jeho zemským městem byla Opava.
V letech 1782- 1849 a 1860-1861 je Slezsko je spojeno s Moravou v jeden správní obvod se sídlem v Brně, aniž by obě země právně zanikly. Poté vévodství Horního a Dolního Slezska tvořilo samostatnou korunní zemni c.k.monarchie Rakousko-Uhersko. Jedním z titulů císaře rakouského byl i titul vévody Horního a Dolního Slezska, tento titul je v pořadí hodností důležitosti hned pod královským, arcivévodským a velkovévodským titulem a nad knížecím, markrabským a hraběcími tituly jeho veličenstva. Tím vlastně jeho veličenstvo v pořadí důležitosti postavilo titul vévody Horního a Dolního Slezska před titul markraběte Moravy.
Území Rakouského Slezska doznalo později 2 korektur, aby se transformovalo do dnešní podoby Českého Slezska:
- připojení Hlučínska (o rozloze 316km2) k Československu dne 10.01.1920 od Německa (Pruska), zákon z 30. ledna 1920, č. 76 Sb. z. a n., a
- odstoupení východního Těšínska a Bílska (vše o rozloze 1.009km2) Polsku dne 28.07.1920 Československem.
Při vzniku Československa (28.10.1918) toto Slezsko se stalo jeho součástí a jako země zůstalo zachováno až do 14.července 1927, kdy byl vydán zákon č.125/27Sb. o organizaci politické správy. Slezsko se na základě tohoto zákona sloučilo s Moravou do Moravskoslezské země se sídlem v Brně.
V říjnu 1938 se Holasicko (tj.bývalé Opavsko, Krnovsko, Hlučínsko a Moravské enklávy) a Nisko stalo součástí Německa a část Těšínska v okolí Českého Těšína tzv.Zaolší o rozloze 865 km2 s 231.784 obyvateli sice ve dnech 01.10.1938 až 11.10.1938 získalo Polsko, ale již v září 1939 ho dobylo Německo, aby se dne 12.10.1939 stalo přímo součástí Velkoněmecké říše. Po skončení 2.světové války byl obnoven územní stav před 01.09.1938.
Takže dnešní území Českého Slezska, se skoro kreje s povodí Odry v České republice, tj. s územím kde byla zřízení expozitury zemského národního výboru v Brně se sídlem v Ostravě v květnu 1945 (zanikl v r.1949) bylo vlastně pokusem o obnovení zvláštního správního postavení Slezska, i když k expozituře navíc patřily i moravské části okresů Nový Jičín, Frýdek-Místek a Ostrava v povodí řeky Odry.
V současnosti česká část Dolního Slezska (historické Nisko) tj.bývalý okres Jeseník je součástí Olomouckého kraje.
Zatímco současnou územní reminiscencí zbytku Slezska v rámci České republiky je do jisté míry dnešní Moravskoslezský kraj, který se hlásí ke kulturnímu historickému odkazu Slezska. Jeho aktuální názornou ukázkou je výstava Národní galerie v Praze, Sbírka starého umění probíhající ve dnech 17.11.2006 – 08.04.2007 ve Valdštejnská jízdárna s názvem Slezsko perla v české koruně viz http://www.ngprague.cz/html/slezsko/uvod.htm.
znak Moravskoslezského kraje Vlajka Moravskovskoslezského kraje 
Znak Olomouckého kraje Prapor Olomouckého kraje 
