Pamatujete si na povinnou četbu? V dobrém, nebo spíš s dosud planoucí záští? Před sebou vidíte reakce čtenářů, kteří si klasická díla české literatury moc neužili. Přiřaďte je k příslušným názvům – ty najdete až za recenzemi, pro případ, že byste si nejprve chtěli troufnout je uhodnout rovnou. Reakce jsou složené z reálných recenzí daných knih na databazeknih.cz. Případně obsažený název díla, postav nebo příliš návodné informace byly nahrazené hvězdičkami.
1
„Celé je to příšerně naivní a patetické, což přičítám tomu, že se jedná o drama, a navíc poměrně rané autorovo dílo. Podle toho jsou napsané i dialogy. Zeptám se vás takhle: kdyby vám před barákem stála armáda ***, začali byste žvanit o krásách i nekrásách bytí? Jasně že ne. A tady čpí ten problém. Myšlenky jsou postávám vkládány do úst, k tomu ta květnatá mluva. Nezdá se to trochu otřepané? Nicméně, jsem jediná, kdo cítí v krvi vlastenectví za objev celosvětově známého slova ***?“
2
„Kniha na mě působila hodně ponuře a musela jsem se hodně přemáhat, abych ji dočetla. Ještě že je tak útlá. Autora jako básníka respektuji, jako prozaika nikoli. Pravda, i *** se dá číst jako báseň v próze. Jenže mně nesedl napoprvé ani napodruhé. Jeho legendická tajemnost a symboličnost (např. *** z řeckého hagné = čistá), obecná platnost námětů (dětská prostota jako jediná zůstává ušetřena zkázy, do níž upadá rafinovanost průměrných), tragédie obou hrdinů ani překvapivě aktuální, resp. nadčasové momenty (zištnost politiků, chtíč mladých žen) si mě nedovedly získat. Čtení pro mě bylo o to náročnější, že jsem se nemohla ubránit srovnání s muzikálem, jehož příběh je mnohem krásnější.“
3
„Vyčůraný a pasivně agresivní „dobrák“ *** se na svých cestách negativním světem potkává se samými blby, nezřídka z vojenského prostředí a již opilými či se zrovna zpíjejícími pod obraz. Jako na orloji tak před čtenáři pochodují různé postavičky, které se ovšem po oběhnutí celého kola začnou opakovat: blb, hovado, ožrala, dobytek, pitomec, primitiv, představitel úřední moci (rozuměj idiot 1. řádu), blb, hovado, ožrala, dobytek… Slavnostně házím flintu do žita. Prokousala jsem se až na neuvěřitelnou 465. z celkových 610 stran a konečně uznávám, že dál nemá smysl se trápit. Úžasný pan Zdeněk Mahler řekl, že v Bibli je skoro všechno ale ve *** všechno. Já tam nenacházím skoro nic. Škoda.“
4
„Prosím vás…už ne. Tohle už vážně ne, a určitě ne jako povinnou četbu, pokud to nebude napsané srozumitelně. Teď po letech znovu otevírám tento „skvost“ a opět koulím očima. Je důležité, abychom všichni měli alespoň trochu v patrnosti dějiny, ale ne tak, že po každé větě musím dítěti vysvětlovat, co vlastně čte, jelikož tomu nerozumí ani zbla a opakovaně se táže „Proč, mami? Proč? Proč jsi musela ty a musíme i my?“. Proč sahat právě po tom nejctihodnějším, nejarchaičtěji myslitelném zpracování? Můj mozek byl zneužit, požvýkán a opět vyvrácen. Pana ***, který jistě má své zásluhy, raději přenechme literárním historikům a historizujícím bohemistům.“
5
„212 stran utrpení. Nechápu, co se na tom všem líbí. *** jako postava slouží v knížce jako jediný hybatel děje. Bez něj by se tam toho moc nestalo, protože naše hlavní postava by toho bez něj moc neudělala. Postavy mi nějak nesedly, všechny byly strašně šablonovité. Do příjezdu k dědovi kniha celkem šla, ale pak to byl děs. Děj byl šroubovaný a jak začali putovat, to už byla nuda největší. Styl psaní mi opravdu nevyhovoval a některé věty jsem musel číst vícekrát. Ano, můžu říct, že jsem knihu přečetl, ale už ji nikdy znovu číst nechci…“
6
„Kniha poukazuje na zničující povahu peněz, manipulativnost mezi lidmi, zdánlivou nespoutanost některých postav, ale i nemožnost stát si za svým názorem nebo podřizování se. Ale neoslovila mě nejspíš tak, jak by měla. Všechny postavy mi přišly tak nějak protivné – ať ***ini rodiče nebo *** či samotná ***. Obyčejný příběh obyčejné dívky, skrývající se v neobyčejně nudném dramatu. Na konci se stane jedna zajímavá věc s ***, která už snad ani není spoilerem. Kniha ve mě nevzbudila žádné emoce ani sympatie s postavami, do toho ještě to rušivé nářečí. Jedním slovem, tato kniha je prázdná. Nelíbila se mi a ani si neplánuji přečíst další́ knihu od autorů.“
7
„Já jsem na těchto pohádkách vyrůstala, a tak jsem se rozhodla je přečíst i naší dceři, která při usínání potřebuje slyšet něčí hlas, a někdy jsem byla ráda, že tomu vlastně nerozumí. Některé pohádky mi přišly navíc, divné a některé neměly ani smysl. Vánoční příběh je katastrofa o ničem, až na konci děti čeká ponaučení, že nemají být na zvířátka ošklivý. Z dětství si pamatuji, že mě tenhle příběh už v té době nebavil. Strašlivý jazyk, tuny stylistických chyb. Ty chyby jsou záměrné, prý aby se kniha přiblížila dětem, jenže literatura má pozdvihovat nikoli se podbízet. Na 100 honů z toho čiší, že to nepsal Karel. Josef měl zůstat u štětce.“
8
„Nějak jsem si neuvědomila, že je to od *** a pustila se do toho. Humor extrémně ironický, pro autora typicky lineární příběh beze spádu. Ani jednu z postav se moc nedá oblíbit, spíš tahle knížka přibližuje komunistickou dobu. Postava *** mi byla již od začátku krajně nesympatická, celou knihu jsem jaksi trpěla jeho velké ego (myslím, že autor má poměrně přehnanou představu o své vlastní inteligenci). Příběh sám o sobě není špatný, humor se mi poměrně líbil, jen to není jaksi… z mého soudku. No jsem ráda, že to už mám za sebou.“
9
„Začalo to pěkně zostra, už *** jsem musel po několika stránkách přeskočit, protože jsem s rozmrzením zjistil, že netuším, co se v povídce děje a kam jí autor směřuje. Obecně mi vadilo příliš rozvláčné popisování zcela bezvýznamných věcí (přestože sáhodlouhé popisné pasáže bývají u ostatních autorů mými nejoblíbenějšími), nepropracovanost příběhů, ve kterých se takřka nic neudálo, samotné postavy, které mi nepřipadaly zajímavé, jen dotěrně nepříjemné, a často chybějící či nezajímavé pointy příběhů (a to jsem fanda Monty Pythonů). Kdybych popsal, jak jsem jel autobusem, pak si byl nakoupit v Kauflandu a doma uklízel, bylo by to možná zajímavější než tato ubíjející nuda.“
10
„*** nemohl být psychicky v pořádku, což se projevilo především v této knize. Buď člověku vnucuje víru, anebo tam vraždí děti a trestá ženy za jejich „hříchy“. Jo sice se mu to hezky rýmuje, má to správný rytmus a umí udělat temnou atmosféru, ale jinak mě to opravdu neuchvátilo. Proč jsou básně tak krvavé a depresivní? Co se ve spisovatelově mysli odehrávalo při jejich psaní? Co přimělo ministerstvo školství, aby tuto četbu zařadilo jako povinnou?“
11
„Příběh *** a *** v období heydrichiády mě trochu zklamal. Všechny postavy měly dosti jednoduchou psychologii. *** pasivní a *** zamilovaný a obětavý. Jenže když *** zastřelili, ani mu to nebylo líto… prostě se rozhodl, že jedna životní etapa skončila a on půjde dál. Přitom ji celou knihu ujišťoval, jak si ji vezme… O heydrichiádě samotné a životě za protektorátu bylo řečeno málo. Jen jsme byli ujišťováni, jak jsou Němci zlí, a v jedné scéně si pro *** spolužáka přišlo gestapo. Podtrženo sečteno: (pod)průměrné dílo.“
12
„Proč je toto dílo tolik přeceňované? Možná je to tím, že *** je nejvýznamnějším představitelem českého romantismu. A víte, proč je nejvýznamnější? Jednoduše proto, že je jediný. Četla jsem to dvakrát. A i po druhém čtení jsem usoudila, že *** měl evidentně k dispozici kvalitní oblbováky a halucinogeny. Z mého pohledu to mělo zůstat u těch pár výtisků, které si vytiskl na vlastní náklady, protože vydavatelé měli tehdy stejný názor jako já. Sice *** perfektně rozeberu i po 4 letech od maturity a opravdu dobře se na tom naučí některé básnické figury, ale jiný přínos to nemá. Toto veledílo ode mne získává jednoho bludišťáka.“
13
„Tak jako vyzní do ztracena pomsta hlavního hrdiny knihy, vyznívá pro mě do ztracena celý tento příběh. Dokud se vyprávění týkalo samotného ***, školy, režimu, vojny atd, četla se mi kniha velmi dobře a bavila mě. Dlouhé a nudné části s ***, který se rozplývá nad krásami moravského folklóru, a ještě pomocí nich vysvětluje historii a podstatu lidstva, to už bylo trochu moc. V závěru knihy je zajímavé pouze ztroskotání ***ova ďábelského plánu na pomstu, nějaká jízda králů vůbec. Ve finále mi bylo srdečně jedno, co vlastně hlavní hrdina chce a kdo jsou všichni ti lidé, kteří se kolem něj motají; úlevu přinesl pocit, že už to mám za sebou.“
14
„Nezáživná kniha bez pořádné zápletky a chytlavého děje, jejíž přitažlivost se vzrůstajícím věkem čtenáře značně ochabuje. Manipulace ze strany samozvaného vedoucího *** mi přišla už dost zvláštní, všichni musí být čestní, odvážní, opálení, kdo nejde s námi, jde proti nám. Jako návod pro činnost klubů fajn, jako zajímavé čtivo pro dnešní mládež si myslím, že už sotva může sloužit.“
15
„Námět je otřesný, jednání postav absurdní, a i přes autorovu úpornou snahu o formu jsou to pořád rýmovačky naší kačky. Vlastní příběh je tak stupidní! Ona je kur…, on naivní zamilovaný hlupák, co jí vše odpustí a běhá za ní jak psíček. To je jak v té nejubožejší červené knihovně. Z důvodu větší pompéznosti hlavní hrdinka v závěru umírá. Důvod neuveden. Asi se zalkla vlastním osudem. Ale pokud máte tento titul v kánonu k maturitě, tak nevěšte hlavu – je to krátké a o tématu nešťastné lásky vyjádřené v úžasných verších se dá mluvit i spatra.“
16
„Omlouvám se, ale na můj vkus je toto absurdní drama až moc absurdní, naprosto mi uniká pointa. I když se mi to jako celek nelíbilo, bylo to zajímavě komponované. A naštěstí krátké. Být to delší, asi se z toho zvencnu. Význam tohoto díla je dle mého názoru čistě politický, bohužel ne literární. Dost mě tedy mrzí, že je na seznamu povinné četby s takovými velikány dramatu, jakými byli Shakespeare nebo Čapek.“
17
„Hodně tvrdě sepsaná poezie, jednotlivé strofy na sebe navazují zhruba stejně plynule jako moderní architektura na secesní domy. Klopotně zapsané myšlenky, jež zrovna básníkovi táhly hlavou, asociace bez návaznosti, verše bez atmosféry a nálady. Sbírka by potřebovala výrazně proškrtat, když po třicáté čtete totéž, notně to leze krkem. *** má velice omezený repertoár motivů (útlak ze strany pánů, Němců, Poláků, Židů, těžké životní podmínky, bída, ztráta identity, smrt), jeho nesnášenlivost má možná v jeho situaci opodstatnění, ale dnes mě jeho černobílé vidění (nejen) společnosti neskutečně dráždilo.“
18
„Tahle knížka mě moc nebavila, ale přečetla jsem ji, protože jsem si myslela, že mi to pomůže v dějáku – nepomohlo. Určitě to má svoji hodnotu a je to taková legenda, ale já se obávám, že těmto dobrodružným románům, které hltaly generace mých rodičů, asi nikdy nepřijdu úplně na chuť. Ze začátku je to zajímavé a vy si říkáte, že kdyby nás tihle lidé viděli, jak se tady cpeme antidepresivy kvůli naprostým zbytečnostem, řešíme problémy typu „k téhle sukni to červený nebo zelený triko“ nebo prožíváme, s kým právě chodí Iveta Bartošová, asi by na svoje potomky nebyli zrovna pyšní. Jsem ráda, že jsem se prokousala tak do poloviny, ale dál už mi to prostě nějak nešlo.“
19
„Kniha, jejíž náplň zná každý, ale upřímně, nějaký větší dojem ve mně nezanechala. Vše jde až příliš snadno, celá dominance týmu. A k prvnímu problému vlastně dojde až ve chvíli, kdy někdy na konci knihy dostanou gól a *** tak má poprvé v životě příležitost předvést se, jakým dokáže být psychologem v poločasové kabině. A už odjakživa mě na tom vytáčel ten fakt, že by si někdo, kdo sám nemá, nadrbal X děcek… Strašný doby nezodpovědných chalupníků.“
20
„Utrpení může mít mnoho podob. A *** dle mého splňuje všechny podmínky. Děsná nuda. A hlavní hrdinka je jak děcko na písku. ONA měla vše nejtěžší, ONA bude žít, tak jak bude chtít, ONA bude děti učit starým věcem, ač jsou jim k smíchu. K smíchu je i to, že ji KAŽDÝ miluje a poslechne. Běda, jak ji vlastní dcera chce přiučit chování, to je hned řečí! Ne, já v ní nevidím moudrou osobu, ale neskutečně otravnou uzurpátorku moderny a novodobých trendů. Ať má ty svý zvyky, ale ať to nikomu furt nevnucuje! Políbení každého spadlého kusu chleba nebo hrachu, zvedání každého kusu pírka…to by mě taky je*lo. :-)“
21
„O válečnou literaturu se nezajímám, další osudy rodiny mi přišly poněkud nepravděpodobné (nákupy rybníka, králíků), většina povídek mi přišla smutná (ano, vím, že jsou realistické, ale obyčejně vyhledávám veselé příběhy). Za mě ne. A těch ryb bylo nakonec už taky moc.“
22
„Někteří čtenáři tvrdí, že Na Větrné hůrce se shromáždilo nejvíce psychotických postav. Tito čtenáři asi ještě nečetli *** – role imbecilů jsou zde svěřeny sice jenom dvěma exotům, ale tihle mají olympijské proporce. ***ovu suchému přístupu ke všemu se vůbec nedivím – mít bratra s náběhem na Tourettův syndrom, v trojkombinaci s retardací a vžitým sebeklamem o vlastní vtipnosti, není lehké. A mít za manželku p*zdu, která považuje za dobrý nápad nalákat důvěřivého psa na kremrole a v rámci jakési vlastní mánie mu fiknout ocas, aby se daný pes mohl bolestí zbláznit a být zastřelen, která se nepřirozeně ráda ráchá ve krvi prasete, fascinovaně popisuje zbičování koní a za vrchol žití považuje matlání prasečí krví po tvářích jiných… To vše popisováno krásnou květnatou češtinou až mi z toho bylo na blití. Poeticky popsaný sadismus a debilita je pořád jen sadismus a debilita i když to okecáte miliardou slovíček.“
23
„Večerníček? Prosím, ale tahle mimořádně odpudivá slátanina prošpikovaná náboženským fanatismem toho nejhnusnějšího rázu, ohořelými koťaty a dialogy že by jeden zvracel, se u nás už číst nikdy nebude. Pan *** asi něco hulil. Jsme s naším 4letým klukem v půlce a mám chuť tuhle knihu pohodit někam ke svozu odpadu. V knize je hlavní doménou vyvolávání strachu. Klade se velký důraz na fanatickou poslušnost dětí. Musíte poslouchat Boha a rodiče, naprosto bezmyšlenkovitě a fanaticky, jinak vás dostihne trest (v knize obvykle smrt). V knize dále narazíme na témata jako jsou panenství, sexuální zhřešení a podobně. Nechápu. Naštěstí mi má fantazie a pohotovost dovolí Pánybohy vynechávat a mrtvá koťata nechat raději na louce si hrát. Jinak bych pak v noci chodil utišovat plačící dítě z nočních můr. Knihu založíme někam hodně hluboko. Zlatej Neználek!“
Možnosti
- Audience (Václav Havel)
- Babička (Božena Němcová)
- Báječná léta pod psa (Michal Viewegh)
- Broučci (Jan Karafiát)
- Hoši od Bobří řeky (Jaroslav Foglar)
- Klapzubova jedenáctka (Eduard Bass)
- Krysař (Viktor Dyk)
- Kytice (Karel Jaromír Erben)
- Lovci mamutů (Eduard Štorch)
- Máj (Karel Hynek Mácha)
- Manon Lescaut (Vítězslav Nezval)
- Maryša (Alois a Vilém Mrštíkovi)
- Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (Jaroslav Hašek)
- Postřižiny (Bohumil Hrabal)
- Povídání o pejskovi a kočičce (Josef Čapek)
- Povídky malostranské (Jan Neruda)
- Romeo, Julie a tma (Jan Otčenášek)
- RUR (Karel Čapek)
- Saturnin (Zdeněk Jirotka)
- Slezské písně (Petr Bezruč)
- Smrt krásných srnců (Ota Pavel)
- Staré pověsti české (Alois Jirásek)
- Žert (Milan Kundera)
Řešení najdete ZDE.